7. Dobré ráno

Druhý den kuchařka Tiel, jako obvykle, vstávala za tmy. Během oblékání si procházela dnešní jídelníček: Je třeba zadělat těsto na chléb a sladké bochánky; uvařit vejce, aby na snídani vychladly a dobře se loupaly; pečeně ..
Příchodem do kuchyně se tok myšlenek přerušil. Uprostřed, jak solný sloup, stála kuchtička.
„Co je? Nanos vodu!“
„Někdo už ji donesl, džbery i nádrž jsou naplněny až po okraj. I dřevo je doplněné a pec i krb vymetené.“
„Tak co tu stojíš? Mazej pro mouku a vajíčka.“
Ten Někdo si zaslouží vydatnou snídani, vždyť musel vstávat o hodinu dříve, pomyslela si. A také mu to dala najevo, když přišel s chasou ze dvora na snídani.
„Děkujeme za pomoc, dnes sis musel pořádně přivstat, viď, Rolane,“ pronesla, zatímco mu naložila velkou porci míchaných vajíček.
„To nic nebylo,“ zamrmlal neochotně. Nemohl přiznat, že za vším stojí jeho špatné svědomí. Celý život žehral, že služebnictvu v domě se daří lépe než tomu v hospodářství, že nemusí tolik dřít od rána do večera. Ale Erísiin osud jím otřásl.
„Jak se vede Eríse?“ zeptal se, aby odvedl pozornost.
„Teď spí. Snad jí pár dnů odpočinku pomůže, zítra se za ní můžeš zastavit.“