Nechval dne

Panstvo Měsíčního Zrcadla si právě pochutnávalo na večeři; perličky s grilovanou zeleninou, mycénský zrající sýr a ovocné pěny, když dorazil posel.
Pán si opláchl ruce mastné od drůbeže, utřel je do ručníku, co mu podala otrokyně a rozbalil svitek.
„Murduc je těžce raněn. Vezou ho z přístavu, za dvě hodiny by tu měli být.“
Úkosem pohlédl na manželku, která si s předstíraným klidem pochutnávala na poslední lžičce malinového dezertu. Ale ztuhlá ramena a šíje i přimhouřené oči svědčily o potlačovaném hněvu. Znal ji příliš dobře, ještě mu neodpustila, že přivedl do jiného stavu její služku. Přesto se mohl spolehnout, že dohlédne, aby pro zraněného švagra bylo vše nachystané.

Erísa se nemohla dočkat, než domyje poslední kousek nádobí, myšlenkami dlela u Rolana, když zvonek svolal služebnictvo do jídelny.
Snad to nebude nic důležitého, aby si ještě stihla vychutnat pár milých chvil před spaním v jeho společnosti.