Alžběta a drak

Je to nutné a přitom nevím, jak to udělat. Určitě s tím nebude souhlasit. A právě v tom je, milá Brandy, zakopaný pes.
Alžběto! Tys zakopala Piškota? Proč? Vždyť se po tom útoku přece uzdravil?
Ale Brandy! Jasně, že ne. Chci říct, že právě v tom je jádro pudla.
Alžběto… varuju tě… pudla jsi nikdy neměla! A jaderného už vůbec ne! Mluv rozumně!
Dobrá. Klíčové je…
Kde se tam zase vzaly klíče?
Brandy… prostě chci říct, že než začneme jakkoliv bojovat s tou čarodějnicí, musíme někam schovat princeznu a Kaitlyn. Chápeš?
Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi to neřekla rovnou?

Karneval!
Brandy nejdřív musela zjistit, co to je.
Pak přemluvit Arkana.
Potom vymyslet masku. To bylo extrémně těžké!
Viděli jste někdy dračí hlavu? Dobrá… koňskou? Jediné, co by tvarově sedělo, byl krokodýl!
Nesnáší krokodýly. Jsou prohnaní a nedá se jim věřit.
Hm.
Má to!
Alžběta bude vědět, lidé se maskují rádi a často. Bude mít pochopení a nebude se Brandy smát.
Maskovat se za jiného draka? Brandy??? Neexistuje.
Druhý nápad je skvělý. Sopka!
Oheň zvládne sama.
A dobře ví, kde je uskladněný stan, který král používá na válečných taženích.
Pokud se Arkan nepřestane mračit, může jít za zničující proud lávy…

Máš nejvyšší čas, abys měla konečně děti.
Mami, ty prostě nic nechápeš! Jsi tu zalezlá v jeskyni a netušíš, o čem je život. Mám kariéru!
Lítat z maléru do maléru, tomu říkáš kariéra?
To nejsou maléry! To jsou bojové a špionážní akce. A jsme nejlepší!
A nechce se takhle náhodou ženit i ten tvůj chlap?
I kdyby. Co to má společného se mnou?
Dáte si rozmnožovací pauzu. Mladej Blær tě chce, snaž se, aby ho to nepřešlo.
Ten zelenej debil?
Tak si vyber jiného! Brandy, z téhle jeskyně nevylezeš, dokud nebudu mít tvůj závazný slib. Z toho se už nevykroutíš!

Trhnul s sebou, když se otevřely dveře. Ordinační hodiny přece dávno skončily?
A pak vstoupila ona.
Zrzavá kráska, doktorka, která byla takovým lákadlem, když před dvěma lety utekl z domu s Lékaři bez hranic. Dlouho se neviděli. Vypadala... nespokojeně.
Jakub rozpačitě přešlápl.
„Ahoj!“
„Hm, tak tady se schováváš! Druhořadej doktor na malým městě... Tos tedy dopadl. Hlavně, že jsi utekl zpátky pod sukně své ženy a na mě ses vykašlal! Dlužíš mi přinejmenším omluvu!“
Jakub se narovnal a trochu lítostivě se usmál.
„Ano, musím se ti omluvit. Za víc, než si myslíš. Já jsem ji totiž ve skutečnosti nikdy neopustil.“

„Jakube, netrhej partu a pojď s náma do města! Do baru zajdeme, skleničku si dáme... však ta tvoje to pochopí.
Páni, tam je rušno! Živé představení - prý Duo Dracos: „Pravdivý příběh o princezně, která, by otce svého zachránila, svoji čest všanc dala.“ Hele chlapi, to musíme vidět! Jakube, co tam zkoumáš?“
„Tady je ještě dovětek: „A království následně na buben přivedla.“ Vypadá to, že to bude ze života!“
V baru hustý dav, těžký vzduch, jiskřivé emoce, světelné efekty.
Na podiu dvě lesknoucí se postavy, jedna s šaty pošitými na rub otočenými dévédéčky, druhá spíš šupinatá. Dav řve nadšením refrén rozverné písně. Podlaha duní rytmickým dupáním.
„Byla divá,
zpívala,
byla chytrá,
sebrala
od ženicha tučnou kost.
Kéž by toho měla dost!“
Obě zpívající postavy tančí cosi divokého, obecenstvo řve nadšením. Nad kouřovými efekty občas vyšlehne plamínek.
Trapně střízlivý Jakub bledne. Vzadu zaslechne stejně střízlivého hasiče nadávajícího na nebezpečnou produkci.
Píseň končí v bouři potlesku a nadšeného pískání. Jakub si je jistý, že slyší šustot šupin na prknech pódia a oblévá ho studený pot.
Nenápadně couvá do zákulisí, aby slyšel známý hlas.
„Alžběto, jupíí! Tu sázku jsme vyhrály!“
Jakub se opírá o stěnu a bezmocně se směje.
Duo Dracos.
„Já vám dám!“

„Alžběto, proč odtud Jakub tak rychle vypadnul?“
„Hm..., uviděl moji tabulku.“
„Cože?“
„Udělala jsem si soupis prací, které musím před Vánocema udělat. Chci mít dokonalé Vánoce!“
„Ukaž... Co???“
„Brandy, pochop, že tahle domácnost je kapku... zanedbaná!“
„Ale tohle... tys tam nezapsala snad jen přestavbu komína! Já si myslela, že Vánoce jsou svátky!“
„No..“
„Kolik si myslíš, že máš na ten úklid k dispozici životů?“
„Já...“
„Takhle jich nebude stačit ani třináct!“
„Když...“
„Hele, potřebujeme kvanta dobrýho jídla, ozdobenej strom a plno pití, abychom si mohli pořádně zpívat. To zmákneme za dva dny. Tak co?“
„Co cukroví?“
„Dobrá, tři dny.“
„Jo!“

„Brandy, ty se usmíváš! Na co myslíš?“
„Ále, píšou tu o výbuchu sopky a já si vzpomněla na svoji první snůšku... Vulkán, Výbuch a Láva, tak jsem pojmenovala kluky. Nomen omen, řekla bys. Ti do sebe třískali už ve vejcích. A mezi nimi moje rudozlatošupinatá holčička, Ohnivý Červánek. Nejněžnější dračinka, jakou jsi mohla vidět!“
„A?“
No, ti tři sígři úspěšně lítají v královské útočné letce. Jo, něco bořit a podpalovat, to jim odjakživa šlo.“
„A tvoje malá Červánek?“
„Ehmnm.“
„Prosím?“
„Víš, kluci jí odjakživa říkali Sopouch.“
„Oh...“
„Dělá jim v letce seržanta.“
„Ach...“
„A všichni říkají, že je celá já!“

„Kruci, tohle je blbá hodina na probuzení. Ve tři ráno spí dokonce i Brandy.
Jak mám zase usnout, když mám hlavu plnou myšlenek?
Blbých myšlenek! Ozbrojených zuby a drápy. Zákeřných. Těch, které přes den snadno zaplaším. Noc jim dá krumpáč, kterým se probijí do mého vědomí.
V tuhle hodinu bývá člověk bezbranný.
Netušila jsem, kolik různých obav a strachů před sebou ve dne úspěšně skrývám.
Jako třeba tuhle.
Chjo. Musím to udělat. Jsou ženy, které to dokonce mají rády!
Nenávidím to.
Třeba to nepůjde? Někdy i příroda pomůže?
...
Kruci, ráno je překrásné, obloha bez jediného mráčku.
Mytí oken mě nemine!“

„Těžko jde o rozšíření nabídky uzenin. Jestliže existují záměrně plesnivé sýry, o šunce se to tvrdit nedá!“
„Milá dámo, moje šunka je rozhodně čerstvější, než vy, tak se laskavě odeberte jinam. Na rozdíl od vás mám práci.“
Alžběta se snažila zůstat klidná.
„V tlačence našel pan Macháček šroub i s podložkou a v hotové sekané, kterou si koupila paní Brabcová, byly piliny. Bukové. Zneužíváte toho, že staří lidé nemají na vybranou a musejí u vás nakupovat. Českou obchodní inspekci budou vaše praktiky zajímat.“
„Čoiku si strč za klobouk, ty rachejtle plesnivá!“
„Ach ano. K právu existuje i rychlejší cesta. Brandy?“

Draci jsou složití tvorové. Na světě není nic tak dobrého ani zlého, aby toho nebyli schopni. Jednou vám nezištně darují poklad, aby vám příště podrazili nohy, protože se chtějí zasmát. Ale nikdy vám neukousnou hlavu, pokud vás považují za svého přítele. V podstatě jsou velmi lidští.
Škodolibý osud však rád reinkarnuje sebevědomé a nezávislé draky do podoby psů. Věrných, milujících.
Až se vám pes podívá do očí a udělá si z vás legraci, věřte, že se ozvalo dědictví draka, které mu, přestože vás miluje, nedovolí být pouhým otrokem.
Draci proto radši v reinkarnaci nevěří. Je jim to však houby platné:))