Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Dračice Brandy milovala Alžbětin svět – dalo se tam podnikat tolik zajímavých věcí! Zmenšená do aktuálně výhodné velikosti se snažila vyzkoušet cokoliv ji zaujalo. Pravda, spáry na jejích… rukách… sice dokonale rozpáraly kořist nebo nepřítele, ale brát do nich předměty nebylo nejsnazší. Navíc… v hlubokém soustředění jí obvykle utíkaly plamínky, což ve světě plném plastů dopadalo všelijak.
„Samozřejmě si to zkus!“
Alžběta se snažila znít přesvědčivě. Ten kávovar měla ráda…
Brandy, zmenšená do pohodlné varaní velikosti, nadšeně začala.
Zapnout to dračici šlo.
Spáry na hrníčku nebezpečně zaskřípaly, ale nakonec byl pod tryskami.
Brandy radostí vyfoukla plamínek, ale pak se zarazila – černé je snadné. Udělá cappuccino!
Zvládnout plastovou nádobu na mléko byla výzva, ale spáry nespáry, byla tam! Pravda, trochu očouzená a kvádr to už také nebyl.
To potěšení, když stroj bublal a vyfukoval páru!
Ta vůně! Ta pěna! Ach…
Spáry sklouzly po porcelánu…
Křáp!
Alžběta objala nešťastnou Brandy.
„To nic, stejně po kávě vždycky chrlíš modré plameny!“
Alžběta se narodila poměrně pozdě po svých bratrech, jako takové trochu nečekané překvapení. Klukům tehdy bylo osm a šest, takže pro ně byla malá sestra objektem četných výzkumů. A pokusů. Někdy se to holčičce líbilo, jindy ne. Každopádně to nebylo nijak klidné soužití a rodiče se postupně dopracovávali k trpělivosti hraničící s jistou rezignací.
„Neééé!“
Jekot z dětského pokoje neustával, takže tam matka musela nahlédnout.
Tříletá holčička s tvářičkami zrudlými vztekem a se slzami v očích křičela na své starší bratry:
„Nejsem žádná Běta! Ne a ne!“
Povzdech, uklidňující hlas, ostrý pohled na kluky.
„Ale no tak, jsi naše Bětuška, ne?“
„Ne! Jsem Alžbětka!“
Chlácholení.
„To je snad totéž, ne?“
„Není! Alžbětka jsem, tatínek to žíkal. Alžbětka!
„Ale jdi ty brepto, Bětuška je taky hezký, ne?“
„Není! Alžbětka jsem!“
Povzdech.
„Dobrá, jsi Alžbětka. Tak se už nezlob.“
Od stolu, kde seděli kluci, se ozvalo potměšilé zašeptání: „Bětulinka breptá, breptá…“
„Nééééé! Jsem Alžbětka! A nebleptám!“
Od této chvíle v tom měla Alžběta jasno – nikdy neslyšela na nic jiného než na Alžbětu, ať ji už oslovoval kdokoliv:))
Byla to náhoda, že se Artuš dostal do domu svého donedávna neznámého otce zrovna v době, kdy Assani umíral pod vlivem velmi kruté kletby. V ten den také konečně poznal svoji matku, kterou jeho otec kdysi vydíráním přinutil odejít z jeho světa do Království, zatímco on, jako dvouletý, tak zůstal bez ní jen s babičkou. Měl všechny důvody toho muže nenávidět, a zároveň se dostal do situace, kdy bylo jen na něm, jestli ho Alžbětě pomůže zachránit. Zatraceně těžká volba pro osmnáctiletého kluka!
Artuš popadl Alžbětu za ruku a vyvlekl ji z ložnice.
V chodbě hlasem plným zlosti zasyčel: „Ne! Nedovolím, abys takhle riskovala – kvůli němu! Má co si zasloužil!“
„Artuši... já vím, kdo je tvůj otec a co udělal. Ale věř mi, že teď prožívá strašlivé a nekončící mučení. Pokud je naděje, musíme mu pomoct. A bez tebe to nezvládnu.
Pustil ji a otočil se k ní zády. Viděla, jak bolestně bojuje sám se sebou.
Byla to těžká zkouška, mohl se dokonale pomstít!
Alžběta ho měla ráda a věřila v něj. Nechala mu čas se rozhodnout.
„Je na tobě, jakou cestou půjdeš.“
Když se záležitosti v Království začaly komplikovat a Alžběta dala najevo, že z toho nehodlá vycouvat, měla Brandy jasno. Alžběta musí trénovat, a ne svoji magii akorát skrývat!
Alžbětě začaly těžké časy. Zatímco Artuš se s každým cvičením zlepšoval, jí to nešlo.
Tedy… útok jí nešel! Čím víc se snažila, tím chaotičtější měla výsledky.
Zatímco obranu zvládala stále lépe, její aktivní použití magie bylo nevypočitatelné. Na rozkaz „zastav útok“ jednou poslala na Brandy takovou škytavku, že překvapená dračice málem zapálila les. Podruhé způsobila Arkanovi akutní průjem, čímž narušila časový plán tréninku.
Brandy říkávala, že Alžbětina magie je jako sopka. Většinou se nijak neprojevuje. Sem tam se ukáže gejzír. Ale končí to výbuchem!
Pro systematickou Alžbětu to bylo pokořující.
Ale nevzdávala se. Však najde způsob, jak být ostatním užitečná!
Poté, co se Alžbětin život spojil s dračicí, otevřela Brandy v jejím domě průchod do svého světa známého jako Království. Vzhledem k tomu, že existence průchodu vyžadovala přítomnost vody, otevřela ho Brandy ve sprchovém koutě v Alžbětině prádelně... NESOUTĚŽNÍ
Z pohledu svých sousedů žila Alžběta velmi nudný život. Často celé hodiny nevyšla z domu.
Jenže nikdo netušil, že má průchod… jinam. Že díky časové anomálii tam může strávit až čtyři dny, zatímco v jejím světě plynou jen hodiny.
I díky tomu se mohla s Brandy a Arkanem jedno odpoledne vypravit pro medailon až do vzdálených hor Království, kde bydlela Brandina matka. V jeskyni u Domácího jezera prošla první zkouškou. Zvládla ji. Přežila i dračí… požehnání.
Velmistr sídlil ještě dál, tam, kde žulu nahradil vápenec.
Byla to dlouhá dramatická cesta, ale když nakonec doma vyšla před dům, byl teprve podvečer.
Arkan se stal dračím jezdcem navzdory tomu, že nebyl čistokrevný člověk, jeho otec byl elf. Sám žádnou zvláštní magií nevládl, takže ve spojení s drakem nedošlo k žádným… nehodám, ale rodové dědictví mu zajistilo nelidsky dlouhý život. Který byl nakonec k neunesení.
(Dokud nepotkal Alžbětu – pro ty, které by to zajímalo:))
Brandy letěla nad průsmykem a hledala stopy pašeráků. Měla tu být s Arkanem, ale…
Vychrlila frustrovaný plamen a opět se pokusila rozdýchat hrůzu, která jí svírala srdce.
Včera o něj málem přišla. Byli vysoko a byla tma, když náhle spadl ze sedla. On!
Sloužili spolu bezmála dvě století. V krizích fungovali na záblesk myšlenky, měli všechny myslitelné zkušenosti. Stáli spolu proti nepřátelským vojskům i ničivé magii. Hlídali hranice, vyšetřovali zločiny, dělali vše, co jejich králové potřebovali.
Zachránila ho, protože byla skvělý letec.
Teprve později jí došlo, že se chtěl zabít.
S tím zkušenosti neměla.
Zachránila ho… ale na jak dlouho?
Dračice to mají s dětmi jasně dané – aspoň co do termínů. Je jedno, kdy je dračice oplodněná, vždy klade vejce začátkem zimy a mláďata se po měsíčním intenzivním zahřívání klubou začátkem jara. Takže pokud si dračice přes rok od poslední snůšky nedá pozor, výsledek zjistí až pozdě na podzim.
Systém má za cíl zajistit, aby měla mláďata ideální podmínky. Aby matka byla silná a dobře živená v době snůšky, ale mláďata se klubala až tehdy, kdy po zimě začne být zase víc potravy. Jenže… co když si dračice výjimečně ráda užívá pozorností svého druha, ale o snůšku nestojí?
Musí existovat řešení, jinak by se svět topil v dracích. Kdo ho asi bude znát? :)
Norgard letěl na lov a Brandy mu záviděla – také by se chtěla flinkat po horských údolích!
Místo toho vede vysilující boj s vlastními potomky. Malí dráčci neposedí. Jsou všude a většinou křičí. Buď hlady nebo v nekonečných tahanicích a rvačkách.
Tohle má být mateřství???
Jenže je tak krásné se k Norgardovi… přitulit!
Představí si další várku dráčat.
Brr.
Zoufalá situace žádá zoufalé činy – jde se poradit s matkou.
Arinbjorg vědoucně přikývne a donese Brandy nádobku s malinkatými kuličkami.
Antikoncepce… až do podzimu!
Brandy žasne nad tou titěrností.
„Mami, jsi si jistá, že je to pro mě a ně pro… veverky?“
Cituji: Jestli draci posílali do královských služeb obtížněji vychovatelnou mládež, u lidí to bylo jiné. Být dračím jezdcem byla velká čest a skvělá kariéra, ale iniciační rituál byl pro člověka hodně riskantní. Úmrtnost adeptů byla vysoká a nikdo z lidí netušil, čím se vlastně úspěšní liší od těch mrtvých. Takže na jezdce byli obvykle přihlašováni zbytní synové aristokracie a šikovní mládenci neurozeného původu.
Arkan patřil do druhé kategorie. Kromě původu mu v přijatelné kariéře kdekoliv jinde bránil chybějící otec. Tedy, kdyby byl jeho otec manželem jeho matky a prostě umřel, tak by s tím potíž nebyla. Ale Arkanova matka Magdalena nikomu neřekla, kdo je otcem jejího syna, a navíc se nikdy nevdala. Arkan by na tom byl hůř, kdyby Magdalena nebyla od boha nadaná švadlena, která šila šaty pro královskou rodinu i nejvyšší šlechtu. Znala tolik tajemství, že představovala svébytnou figuru na šachovnici palácových intrik.
Byla to právě ona, kdo se rozhodl, že by z Arkana měl být dračí jezdec. Uvažovala jednoduše. Pokud věci půjdou běžným způsobem, stane se z Arkana s největší pravděpodobností voják. Vlohy na to měl, a u řemesla – učil se u zbrojíře – ho popravdě držela jen pohrůžkami. Takže voják. Ať bude jakkoliv dobrý, nikdy se kvůli svému původu nestane důstojníkem a nejspíš ho zabijí v nějaké hloupě vedené bitvě, protože voják si svého velitele nevolí. Dračí jezdec, to je jiná. Jenže, jak vyzrát na ten rituál?
Tedy… on problémem nebyl jen ten rituál, ale o tom druhém věděla jen Magdalena. Platilo pravidlo, že dračím jezdcem musí být vždy jen člověk. Kdokoliv, kdo měl v krvi nějakou magii, byl předem vyloučen, protože nikdo nechtěl riskovat následky, jaké by mohlo mít spojení draka s jinou magií. Stačilo se podívat do historie.
Nikdo ovšem neměl tušení, že Arkanovým otcem byl elf. Hlupák mladý horkokrevný elf, který mohl být nesmrtelný, kdyby si při nesmyslné šarvátce nenechal vystřelit šípem mozek z hlavy. Elfové sice trpěli svým mladým lidské milence, ale nechovali se k nim nijak vstřícně.
Takže jakmile Eldar umřel, sbalila si Magdalena své věci včetně hromady nákresů úžasných oděvů pro dámy i pány a vrátila se mezi lidi. Když předvedla své mistrovství, dostala práci v Paláci takřka okamžitě a na dítě se nikdo neptal. Syna vychovávala s láskou, ale intenzivně v něm pěstovala důslednou sebekontrolu a racionální myšlení. Nechtěla, aby dopadl jako jeho otec. Naopak. Chtěla pro něj pořádnou kariéru a úctu z ní plynoucí. Dračí jezdec, uvažovala. Kdo by mohl znát tajemství úspěšného rituálu? A kdo by byl ochoten o něm promluvit?
Magdalena se vrátila od Joselyna, dračího jezdce dožívajícího v Paláci po ztrátě svého draka, s mírami na dvoje šaty a jedním cenným tajemstvím, které vlastně tajemstvím nebylo. Jen se lidé neuměli ptát.
Už věděla, jak vyzrát na iniciační rituál. Věděla, že když to Arkan zkusí, pravděpodobně přežije. Věřila mu.
Ale… co když posílá své jediné dítě na smrt?
Vojenská kariéra však znamenala smrt mnohem pravděpodobnější. A navíc drsný život v bezduchém drilu. Bez úcty.
Milovala Arkana celou svojí duší.
Pokud mu to řekne, určitě do toho půjde.
Na smrt?
Kdyby mohla obětovat sebe!
Říct? Neříct?
Nikdy nestála před těžší volbou.
Vracíme se do časů „rozmnožovací pauzy“, kdy Brandy i Arkan na nějaký čas opustili službu v královské dračí letce, aby se věnovali svým rodinám. Brandy a její druh Norgard čekají na klubání jejich čtyř společných vajec. Čeká však i… eh… babička, nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná Brandina matka, tyrkysová dračice Arinbjörg…
Navazuje na drabble „V očekávání, aneb do vajec se nedloube“ http://diskuse.sosaci.net/node/45015
Arinbjörg nepotřebovala kalendář, aby věděla, kdy je správný čas.
Znala však Brandy, takže se ukryla nedaleko jejího obydlí a čekala. Brandy bydlela v krasové jeskyni, díky dutinám bylo dobře slyšet, co se děje uvnitř.
Najednou plamen a bujarý křik: „Gerýýý, pojď honem, už se klubou!“
Gery… Arkan její dceru úplně zkazil. Kde je cit pro vznešeno? Norgard to je!
Soustředěně naslouchala.
Pop!
„Gery, koukej, chlapeček! Je celý ty!“
Pop!
„Brandy, tenhle je taky celý já!“
Pop!
„Tenhle je zlatej po mně!“
Ticho.
Arinbjörg je neklidná – co čtvrté vejce?
Prásk!
Z praskliny ve skále stoupá dým, rodiče jásají.
Vyklubala se holčička!
Dračice Brandy milovala návštěvy v Alžbětině světě. Bylo tam dobré jídlo, bezpečný spánek a dobrodružství ve světě technologií. Některé věci však zůstávaly stejné…
Když Alžběta vzala Brandy poprvé do auta, byla napjatá – jak bude drak fungovat s moderními technologiemi?
Brandy byla nadšená – tolik se toho uveze, aniž by si jeden namáhal hřbet!
Hledaly způsob, jak pohodlně cestovat. Nakonec Brandy seděla na předním sedadle, spáry se opírala o palubní desku, a s chutí sledovala provoz. Alžbětino upozornění na airbag ignorovala.
Potíž byla s dračím ocasem – když jím Brandy vzrušeně mávla směrem ke středu vozu, přehazovala řadicí páku na neutrál. Řešení našly v krizové komunikaci.
Zádrhel byl jinde. Brandy milovala předjíždění a neměla pochopení pro pravidla, což vedlo k vzrušeným diskuzím.
Zbytečným.
Predátor zůstane predátorem.
