Omluva

Trhnul s sebou, když se otevřely dveře. Ordinační hodiny přece dávno skončily?
A pak vstoupila ona.
Zrzavá kráska, doktorka, která byla takovým lákadlem, když před dvěma lety utekl z domu s Lékaři bez hranic. Dlouho se neviděli. Vypadala... nespokojeně.
Jakub rozpačitě přešlápl.
„Ahoj!“
„Hm, tak tady se schováváš! Druhořadej doktor na malým městě... Tos tedy dopadl. Hlavně, že jsi utekl zpátky pod sukně své ženy a na mě ses vykašlal! Dlužíš mi přinejmenším omluvu!“
Jakub se narovnal a trochu lítostivě se usmál.
„Ano, musím se ti omluvit. Za víc, než si myslíš. Já jsem ji totiž ve skutečnosti nikdy neopustil.“