DMD č. 18. pro 18. 4. 2014. Téma: Hemžení

Písmenka se tisknou k sobě, slova oddechují, příběhy se splétají, propletené se rozplétají, uvolněně natahují údy.
DMD spí.
DMD spí, ale ne celé. Punkové nutrie rozličných podob si udělaly párty v trpasličích jeskyních. Kladné a záporné postavy se tajně sešly na Záchranné stanici, popíjejí whisky či kolalokovu limonádu, vzpomínají na staré bitvy, potichoučku, aby nerušily pracovníka, který o nich samozřejmě ví a v polospánku se usmívá.Týraní hrdinové na chvíli vyklouznou z okovů, aby nabrali sílu na další den. Kačenky si šly zaplavat. Sovátko si připravilo myš do ranní kávy, načechrává si peříčka, je trošku unavené, ale stejně se těší.

Hemží se, mrchy žatračený!
Dejte mi pokoj! Počebuju pračovat! *mračí se*
Ták. Už lepčí.
Hmmmm - hmm hmm hmm hmm hmm hmm hmm.
Ne. To je špatně! *dupe nožičkou*
Já váš žakaňkám, ještli še nepžžžžestanete hemžit!
Lalalala - la la lááááá!
Nééééé! *trhá papír a hází ho na zem*
"Miláčku, přinesla jsem ti horkou čokoládu. Přestaň si na chvíli hrát."
*důležitě* "Nemám čas! Nemám čas! Muším pračovat!"
*kroky s úsměvem odchází*
Tak žnovu. Lá la la lá la la láááááá!
Tak! Už šte še přeštaly hemžit, noty žatračený? Už mi dáte pokoj?
*po dvou hodinách*
"Mamííííí! Pošlechneš si moji novou škladbu? Mamííííí!"

"Farář si objednal hru s biblickými motivy. Tak ji má mít, dáme Obléhání Jericha," pravil principál.
"To ale autor napsal jako davovou scénu! A nás je sotva dvacet, i když rozdáme trumpetky dětem."
"No a? Budete víc běhat, zleva doprava, zprava doleva! Zákulisím! Všemi vchody! Prostě se budete hemžit a budete si přitom přehazovat helmy!"
Už při prvním oběhu principál jen hekl, jak do něj vrazil kulisák s mečem.
Oba skončili s boulí v propadlišti. Hodili jim záchranné lano, bohužel to s kulisami hradeb.
Hradby vyletěly do provaziště a s mohutným prásknutím se zřítily zpět.
" Jak avantgardní!" zvolal dojatě kritik.

„Ukaž se! No ne, ten náramek je skvostný! Kde jsi ho sehnala?“
„Filoméno! Neviděla jsem tě věky!“
Dvě přítelkyně se radovaly z opětného shledání.
„Podívej, tamhle je Háta. Nezdá se ti, že nějak ztloustla?“
U sousední borovice…
„Kunhuto, ty potvoro, pořád ještě mi dlužíš váček žabích očí!“
„Ale ne, ty si to pamatuješ, ty stará bosorko?“
„Podívej se na Perchtu a na ten její rozcuch! Jak se jí to jen povedlo?“
Hemžení žen na Šibeničním vrchu starých i mladých, velkých i malých, pohledných i ošklivých však náhle ustalo, aby mohl být oficiálně zahájen každoroční sabat synchronizovaným akrobatickým létáním na košťatech.

Léčitelka rutinně rozčísla novému dítěti vlasy. Svraštila rty. „Vykoupat,“ nařídila. „Vana je vedle. Pořádně se vydrhni mydlicí a opláchni octovou vodou. Nezapomeň na vlasy. Šaty nechej tady.“
Děvčátko zkroušeně přikývlo a odcapkalo.
Léčitelka štítivě rýpla do hromádky šatů. „Jako obvykle. Blechy a vši. Hm... znáš nějaký účinný recept, mistře Severine?“
Krátce se zamyslel. „Éterický olej,“ nadhodil. „Čajovník, lípa, máta a chmel. Další týden denně splachovat vlasy odvarem z listí ořešáku.“
„A byl bys tak laskav...?“
„Jistěže. Ošetříme všechny děti. Lisa půjde první.“
Měsíc a půl byly všechny hlavičky žáků tmavovlasé. Pak ti původně blonďatí začali znovu světlat.
Jenom Lisa ne.

„Prcháme! Dřív, než nám šéf nadělí nějaký bonusový úkol.“
Nebyl proti… a tak prchali společně. Mít celý víkend volný se jim nepoštěstilo často.
„Zajdeme na pivo?“ nadhodil. „Mohli bychom vymyslet, co budeme dělat, když nemusíme nic dělat.“
„Souhlas,“ přikývnul. „No… částečný souhlas. Co když se sejdeme na osmou v Candy´s baru?“
„Proč ne…“
Za dvě hodiny tedy hledal svého parťáka v domluvené hospodě. Bylo jistě čirou náhodou, že tam zrovna měly večírek absolventky jakéhosi zdravotnického kurzu…
„Až mě naštveš a já tě praštím, aspoň budeš mít ošetřovatelky poblíž, co?“ ušklíbnul se Ray.
„Jasně,“ odsouhlasil zvesela Bodie a odběhnul do davu.

"Sherlocku, ehmm, co to je?"
Nechápavý pohled znamenající asi "co je tady k nepochopení" nebo tak něco.
"Tahleta modrá světélkující koule, co tady tak bezcílně těká. Vlastně támhle je další, jenom žlutá. A támhle zase červená. Vrážejí do sebe, kutálejí se, poskakují a poletují. Co to tady dělá? Co to je?"
Další nechápající pohled (vždyť je to snad jasné!).
"Planety. Myslel jsem, že na ty jsi tu odborník ty!"
"Co tu dělají?"
"Já nevím, hemží se."
"Ale planety se nehemží, O-BÍ-HA-JÍ!"
"Když myslíš..."
"A vůbec, co tu dělám já, kde to jsem?"
"Už nikde," řekl a najednou jsem tam nebyl.

Zašedlý krámek v zapadlé čtvrti, výlohy plné esoterické veteše, ničím lákavý, a přesto navštěvovaný nečekaně hojně. Medianty, toužícími po investigativních odhaleních, hledači smyslu svého nicotného života s očima obrácenýma dovnitř, zvědavci bažícími po všem novém, jiném, zvláštním, cizím. Hemží se v něm, ti lidští mravenci, pochybní mystici, hledači spásy. A vlídná prodavačka ráda poslouží, kupčí přece s nadějí, byť by na sebe měla brát podobu artefaktů značně pochybných. Jen nemnozí jsou uznáni hodnými. Takoví smí s Prastarou dolů, takoví okusí výluh z hub i závan vytržení, aniž by tušili, jak slabý vývar víry polykají. Šejdířka jedna. Ale vynáší to slušně.

Když jí doktor Dobbler vytahoval třísky z ruky, zkroutila obličej v bolestné grimase. Podpalubím se neslo tíživě hlučné ticho. Nářky raněných a skřípění pump. Písek křupal doktorovi pod nohama a ve stínech se mezi bezvládnými těly hemžily krysy. Jejich pištění se Frances zabodávalo do spánků. Neměla by být tady. Mnoho dalších potřebovalo pomoc… Vyškubla se mu.
„Ne!“ uhodil na ni velitelsky. „Zůstanete tady!“
„Ale…“
Zkresleně slyšela hlasy z paluby. Údery tesařských seker. Dusot bosých nohou. Tam jí bylo potřeba.
„Chcete dopadnout jako on?“ zeptal se zlověstně. Kývl k jednomu z těl. Muž spal. Místo levé nohy měl jen prázdnou nohavici.

Madame Bittnerová se s úlevou zabořila do velkého pohodlného ušáku a na malou chvíli zavřela oči. Konečně. Konečně si může v klidu vychutnat svůj oblíbený Sachr dort a kávu se spoustou šlehačky ze starodávného porcelánového servisu s motivy lípy.
Profesor Nemo za sebou zavřel dveře své laboratoře. Už se těšil, jak bude v klidu naslouchat bublání rozličných elixírů v alchymistických křivulích.
Profesorka Genciana se začetla do nového historického románu.
Učený Gaudeamus pečlivě leštil okuláry svých dalekohledů.
Další tři profesoři již seděli ve své oblíbené hospůdce.
Konečně ustal všechen ten lomoz a křik, pobíhání, hemžení a zmatek. Studenti odjeli na prázdniny.