Ticho

Když jí doktor Dobbler vytahoval třísky z ruky, zkroutila obličej v bolestné grimase. Podpalubím se neslo tíživě hlučné ticho. Nářky raněných a skřípění pump. Písek křupal doktorovi pod nohama a ve stínech se mezi bezvládnými těly hemžily krysy. Jejich pištění se Frances zabodávalo do spánků. Neměla by být tady. Mnoho dalších potřebovalo pomoc… Vyškubla se mu.
„Ne!“ uhodil na ni velitelsky. „Zůstanete tady!“
„Ale…“
Zkresleně slyšela hlasy z paluby. Údery tesařských seker. Dusot bosých nohou. Tam jí bylo potřeba.
„Chcete dopadnout jako on?“ zeptal se zlověstně. Kývl k jednomu z těl. Muž spal. Místo levé nohy měl jen prázdnou nohavici.