Stargate: Battlefront

"Daniely, co to ti lidé říkají?"
Generál O'Neill hleděl s úžasem na skupinu místních, kteří přišli na jeho velitelství, klaněli se mu a brebentili něco ve své řeči, přestože v dálce byla ještě slyšet střelba a dunění děl.
"No, Jacku, víceméně z tebe chtějí udělat svého krále."
"Ohh...," generál se na ně překvapeně obrátil, "to mi lichotí, už jsem myslel, že se králem vůbec nestanu. Maybourn se na mě konečně nebude dívat svrchu."
Vesničané s očekáváním hleděli na Daniela, nerozuměli slovům svého vyvoleného vládce.
"Ech," mávl O'Neill rukou "řekni jim, že jsem potěšen, ale probereme to později. Vedeme tady bitvu."

Generál O'Neill a plukovník Sheppard stáli na můstku BC-304 Orion, které plukovník velel, a pozorovali na obrazovce nepřátelskou loď.
"To je pořádný úlovek, skoro deset mil na délku," informoval generál, "odhadujeme, že na ní bylo 25000 lidí. Držíme můstek a kritické systémy, ale bitva stále probíhá. Tahle ryba se ještě může vysmeknout z háčku."
Plukovník zakroutil hlavou: "Bránou sem proudí posily a zásoby, Orion a Apollo je transportují na bojiště. Ale s takovou budeme muset na Zemi rozpoutat velký konflikt, abychom zamaskovali výdaje a narůstající ztráty."
"No," ušklíbl se generál, "tohle nebude práce pro pár hrdinů, ale opravdová špinavá válka."

"Na tohle jsme trénovali celé ty roky," pronesl Joe důrazně, aby ho slyšeli všichni muži jeho jednotky, "půjdeme tam a prostě uděláme svou práci."
"Hooah!" ozvalo se sborově ze 30 hrdel.
"Pamatujte, jdeme do zcela neznámého prostředí, toto je mise první reakce, musíme získat informace o našem nepříteli."
Muži na něho hleděli plni očekávání.
"Je ale úplně jedno, jestli tam narazíme na mimozemská monstra nebo vražedné roboty. Spolehněte se na muže vedle vás, stejně jako on se může spolehnout na vás, a nakopeme jim společně prdel. Jasné?"
"Ano, pane!"
"Jsme tým!"
"Hooah!"
"Jsme mariňáci!"
"Hooah!"
"Jdeme na to!"
"Ano, pane."

"Obranné postavení," vykřikl Joe. Jeho muži se rozložili do kruhu na okraji lese. On se skrčil za vyvrácený kořen stromu a vytáhl tablet. Vedle něj si klekl vrchní seržant O'Brian. Doběhl k nim Zlobr, sundal batoh a z boční kapsy vyndal velký pytel plný malých sáčků s gumovými medvídky.
"Rozdejte je chlapům, seržante," podal ho O'Brianovi.
"Tohle patří do bojové výbavy?" zamračil se na něj seržant.
"Sladkost je potěší."
"Běžte bránit perimetr," vybídl ho Joe.
"Rozkaz!" Zlobr odběhl.
"Má velké srdce."
"Velké srdce, ale malý mozek."
"Jsem rád, že ho máme.
"Aj, Aj, kapitáne. Jdu zkontrolovat chlapy a rozdat medvídky."

"Sedm kulí, jako v Sarajevu," zamumlal Joe, s povzdechem zaklapl zásobník.
"Cože?" otočil se na něj poručík Darman.
"To nic, jen jsem si vzpomněl na něco, co kdysi říkal Tomas. Mám posledních sedm nábojů."
"Já půlku zásobníku do P-90," pokýval hlavou poručík.
"Zatraceně." Kolem Joa se jeho muži zakopávali na vrcholu kopce. Uprostřed kruhu medici zachraňovali život dvěma vojákům. Několika černých pytlů si radši nevšímal.
"Jak je na tom Daidalos, Krafťáku?" zeptal se vojáka, který vedle něj obsluhoval velkou vysílačku.
"Je na cestě, pane."
"Jak dlouho?"
Krafťák pokrčil rameny.
"Přicházejí!" vykřikl někdo.
"Dobře, chlapi," vykřikl, "ať se každá kulka počítá!"

"Pláčí námořníci rum?" zeptal se Joe.
Člen posádky Orionu, který tu s ním byl uvězněný, na něho zmateně pohlédl: "Cože? Ne. Proč?"
"Bylo to v jedné písničce, zpívala mi ji máma. Škoda, rum bych si dal."
"Nechce se mi brečet."
"Mělo by, tohle je pěkně smutná situace."
Námořník si povzdechl.
"Že jsme jim to nandali, co?" prolomil mlčení Joe.
"To jo, snad to zvládlo co nejvíc našich kluků."
"Máš doma někoho, Joe?"
"Mám přítelkyni, Mayru. Je na Hefaistu vědeckou ředitelkou. Doufám, že je v pořádku."
Joe zalapal po vzduchu, věděl, že brzy zemře.
Pak se oba rozplynuli v bílém světle.

Joe se zhluboka nadechl, zamával rukou a hodil granát, ozvalo se několik výbuchů.
Četa Bravo, týmu SEALS* 6 vyrazila do útoku.
Doběhl ke stěně cílové budovy, kolem slyšel střelbu. Zahlédl postavu skrytou za hromadu suti, vystřelil.
Najednou kolem nich začaly padat granáty, odněkud se ozval rachot těžkého kulometu.
"Zpátky, zpátky," vykřikl do vysílačky a začal divoce pálit do kouře před sebou.
Jednotka se postupně stáhla, nikoho tam nenechali.
Joe zalehl za pobořenou stěnu. Pohlédl na pojistku granátu u svých nohou, pak na 30 metrů vzdálenou budovu - jejich cíl.
"Aspoň jsme se proběhli, kapitáne," ukázal mu s úsměvem Krafťák vztyčený palec.

"SEALS zapnuli majáky, Amadeus, opakuji, Amadeus."
V oslnivém záblesku se rozložili na atomy...
...a zhmotnili se do čirého chaosu.
Kolem hlavy jí prolétlo několik kulek. Slyšela, jak někdo křičí. Nedaleko něco vybuchlo a tlaková vlna ji odmrštila.
"Jste v pořádku, madam?" vesmírný mariňák z jejího doprovodu jí podával ruku.
"Nejsem žádná květinka," usmála se na něj a klekla si. Vypálila dávku z P-90 a zasáhla muže v podivné červené uniformě.
"Generále, nedaří se nám dostat na můstek," zavolal na ni velitel týmu Bravo.
"Dobrá, připravte se, jestli se nedostaneme na můstek, jsme mrtví," zavolala, a vydala se před ostatní vojáky.

"Jedna minuta, generále!"
Carterová ani nezvedla oči od obrazovky, životy všech lidí na palubě závisely na její koncentraci, na tom, že dokáže zastavit autodestrukci nepřátelské lodě včas.
Najednou siréna utichla a v ohlušujícím tichu se v někde dálce ozvala střelba. Carterová vydechla, dokázala to.
Ohlédla se na generála O'Neilla, který si vůbec nevšímal toho, že od smrti je dělily doslova vteřiny, a s jistotou velel pěti stovkám vojáků z jednotek SEALS a Vesmírných mariňáků v největší bitvě, kterou lidé ze Země vedli mimo domovskou planetu.
"Nejsme na tohle už moc staří?" zavolala.
"Nikdy, Carterová, my nikdy," usmál se na ni.

*Ví o nás. Charlie konec*
Kapitán se zastavil a bleskově přemýšlel. Pak zmáčkl tlačítko na své vysílačce.
*Balerína, všem jednotkám, Balerína.*
V tu chvíli se událo několik věcí. Rozhoukaly se alarmy, jak si nepřátelé všimli jednotek SEALS* infiltrující jejich loď, jednotky z Taury zrušily utajení a zároveň se z hyperprostoru vynořila výsadková loď Achilles doprovázená USS George Hammond.
Kapitán věděl, že právě teď se rozhodne o výsledku celé operace. Jeho vojíci byli přečísleni nepřáteli více než stokrát. Poté, co selhalo utajení, byla jejich jediná výhoda v rychlosti a v nepřipravenosti obránců nepřátelské mateřské lodi.
Nadechl se, a rozběhl se vpřed.