DMD č. 19. pro 19. 4. 2014. Téma: Ví o nás

"Podívej, jak se ohlíží. Myslíš, že o nás ví?"
Miss Lawrence se snažila tvářit se nenápadně. Přes krajku vějíře pohlédla naznačeným směrem. Plukovník Brandon náhle zaujatě sledoval tapety.
"Chmmm...," rozhlédla se sálem.
"A tamhle," pokynula Miss Ryegrass vějířem, "pan Knightley a pan Tilney. Šeptají si. Určitě je jim to jasné."
Na první pohled bylo vše v pořádku. Na druhý už méně. Společnost se zřetelně dělila na dvě části.
"Zdá se mi, drahá Elizo, že to vědí. Straní se nás. Nevím, kdo to rozhlásil, ale už jsou si vědomi toho, že oni jsou literární... a my ne. My je máme přečtené."

„Beverly, zlatíčko. Vstávejte.“
„Q! Co děláte u mě v posteli?“
„To říkáte po noci plné vášně?“
„Dobře víte, že nic nebylo!“
„Nic? Teď jste mi zlomila srdce, doktorko. Po tom všem!“
„Nechte toho a zmizte!“
„Nemá smysl nic skrývat. Už to ví.“
„Kdo?“
„Jean Luc. Že o nás víte, Jean Lucu?“
„Q?! Co tu děláte? A kde to jsme? Beverly!“
„Jste tak sladcí, vy lidé. Tak neohrožení, zásadoví a bezcitní. Ale když jde o postel, hned se stydíte, ošíváte a bojíte.“
„Q!“
„No dobře, tak já jdu. Ale pozor na chodbě, Jean Lucu. Ať vás někdo nevidí a nejsou řeči.“

Michaelovo tetování zaplálo. "Teď, když je naš existence prozrazena, už se dál nemusíme skrývat. Víra odešla, zůstalo jen pochopení. Zapalte je všechny."
"Ale vůdce! I ty nevinné?"
"Jistě, Bůh, až se vrátí, si svoje ovečky pozná."
*
Leviathan svého andělského soupeře přivázal ke stromu. "Teď už se tak nesměješ, viď, okřídlenče. Líbilo by se ti vypadat jako já? Asi ti ty křidýlka trochu oškubám."
"Leviathane," oslovil svého podřízeného Bellial, "není třeba být krutý. Teď, když už ví, co dokážeme, není třeba je mučit. Stačí být jen pečlivý, máme rozkazy."
Leviathan nesouhlasně zamumlal: "Lucifer Pucifer."
*
Loki praštil svého věznitele do hlavy. Párátkem.

Osm pater dolů. Pak dlouhou nízkou chodbou, po jejímž stropě se vinou dráty a vzduchotechnika; a poblikávající zářivky evokují podzemí nemocnice z nějakého horroru. Ale to je jen fasáda. Skrývá se za ní víc, než byste čekali.
Nátěr na podlaze tlumí kroky. Obyvatelé podzemí jsou zvláštní živočišný druh, extrémně citlivý na nečekané sluchové vjemy. Občas zaslechnete zabzučení, jak se jedna z pečlivě utajených kamer s vysokým rozlišením podívá vaším směrem.
Vyklouznu z výtahu a chodba mě hladově pohltí. Jsem klidný. Pořád mám ty koláčky. Jakmile vykročím, zachrčí mi u pasu vysílačka. Tanner.
„Rovnou do laborky, 007. Už o nás ví.“

"Psssst! Musíme potichounku! Aby nás neviděl. Víš, co by se mohlo stát," poznamenal a neklidně se rozhlédl.
"To vím až moc dobře," vzdychl druhý. "Ani mi to nepřipomínej. Vždyť oni toho chudáka zaživa stáhli z kůže!"
"To tedy byla pěkně ohavná smrt," poznamenal ponuře první a udělal dalších pár kradmých kroků vpřed.
Zašustilo křoví, trhl sebou a přivřel oči.
Chvíli bylo ticho.
"Už tam budeme."
"Jo. Teď musíme být maximálně opatrní. Jdi první."
"Ne abys mi utekl!" pohrozil oslovený prvnímu a přeskočil plot. "Hmm. Už to cítím."
Nebezpečí.
"Ví o nás! Rychle pryč!"
Výstřel.
Králík je mrtvý.
Zelí ani neochutnal.

„Vědí to o nás, podívej jak se na nás dívají. Ty zkoumavé pohledy. Šeptají si, pomlouvají. Říkají, že nejsme normální.“
„Přestaň s tím, Sakuro. Nesmíš se tolik bát. Vykašli se na ně. Závidí nám, co sami nemají.“
„To je co, Ino?“
„Lásku. Hříšnou, divokou, spalující, nespoutanou lásku, kterou může cítit jen žena k ženě.“
„Miláčku nemluv tak nebo…“
„Nebo co králičku?“
„Se rozvášním.“
„To mám ráda. Pojď ke mně, obejmi mě, mazli se se mnou“
„To nejde, dívají se.“
„Ať se jdou vycpat. Jsi jen má a ničí jiná. Líbej mě, tak jako poprvé, ať se dozvědí o našem hříchu.“

Pohlédl přes hranici na Novou Galii, jejíž guvernér právě vyšíval vlajku.
Guvernér Pacifického Kentu se raději chystal postavit vládní palác, a tak začal hledat dřevo.
Většina stromů ale bohužel byla na Francouzově půlce a tak bylo nutno vypracovat konkordát o spolupráci, což bohužel zabralo většinu odpoledne, a tak na samotnou stavbu nezbyl čas, protože zbytek odpoledne strávil sběrem krabů pro Francouze.
Konkordát byl porušen už večer, protože Francouz kraby označil za nedostačující a tak dřevo podpálil, zatajeným křesadlem.
Hořící dřevo naštěstí spatřila posádka lodi, která situaci na ostrově celý den pobaveně pozorovala a až těsně před bitvou se rozhodla zasáhnout.

Pomaličku se sunul podél zdi. Vystrčil hlavu, ale hned ji vrátil zpátky. Nevěděl jestli o něm již ví. Do dnešního dne vždy prohrál.
Je přeci kouzelník. Tak chytří přece mudlové nejsou. Nebo jsou?
Zkusil, se přikrčit a proplazit kritickým místem.
Ta věc ho přesto sledovala. A nakonec odhalila. Vzdal to. Druhý den se vrátil znovu.
Další den se situace opakovala. A tak dále. Den po dni. Stále prohrával. On ale jednou tu prokletou krabičku porazí a pak přijde se slávou domů.
„Vidíme tě a tu ženu také!“
„Ví o nás! Znovu! Jak to!“
Bezpečnostní kamera versus Pan Weasley: 15:0

Osamělá hora se zachvěla. Trpaslíci stojící před tajným vchodem se semkli blíž k sobě. "Šmak se vzbudil," zabručel Thorin a pohledem se snažil marně proniknout temnotu uvnitř hory.
"Třeba to nebyl Šmak, možná to bylo zemětřesení. Nebo jen povolil nějaký léty zvětralý sloup a spadl," pokusil se najít Kili jiné možnosti. Skeptické pohledy od ostatních ho ale přiměly zmlknout.
Tajnou chodbou k nim dolehl rozzuřený dračí řev. Thorin vrhl po Kilim velmi výmluvný pohled. Pak se ale na scéně objevil i zadýchaný Bilbo třímající zlatý pohár. "Ví - o - nás! Musíme - se - ztratit," vysvětlit zadýchaně a už také hbitě pelášil pryč.

V podzemních chodbách se jeho kroky rozléhaly. A nejen jeho. Počkal, než ho Layasa dojde. Ve tváři měla zvláštní, až naštvaný výraz.
„Slíbil jsi, že to uděláš, jen kdyby… měl přijít sem!“
„Chcete se mu snad vydat dobrovolně?“ zeptal se Roniel trpce.
„Jak by o nás mohl vědět?“
„Děti jsou štěbetavé, a neřeší úmysly kamaráda skrývajícího tvář pod kápí,“ usmál se smutně.
„Copak jim to někdo vyprávěl?“
„Jsou taky zvědavé a překvapivě domýšlivé.“ A neskutečně šikovné, když přijde na skrývání se před zraky dospělých, dodal pro sebe.
Chvíli přemýšlela, ale pak jako projev rezignace s povzdechem ustoupila o krok zpět.