Sherlock Holmes

Sherlock Holmes a Dr. Watson vyjeli do přírody. Večer znaveni ulehli do stanu.
Holmes se v noci probudil, šťouchl do Watsona a povídá:
"Podívejte se nahoru. Co vidíte?"
Watson se podívá na oblohu a praví:
"Z astronomického hlediska bych řekl, že existují milióny galaxií a miliardy planet. Z astrologického pohledu vidím, že Saturn je ve znamení Lva. Teologicky soudím, že Bůh je všemohoucí a my jsme malí a nepodstatní. Meteorolog by řekl, že zítra bude jasno beze srážek. Co se času týká, můj odhad je půl páté. A co vidíte vy, příteli?“
"Já vidím, Watsone, že nám někdo ukradl stan."

„Elementární, Watsone,“ pravil Holmes, „kdyby se Lestrade oprostil od svých pomýlených teoriích, musel by postřehnout zjevný rozpor mezi drahým oblečením, na míru šitou obuví a absurdně nevkusným a levným snubním prstenem. Když k tomu přičteme tik v levém oku a směšně vykartáčovaný klobouk, musíme dojít k tomu, že ten muž je sňatkový podvodník. Podvedených žen nebude málo, žádný div, že je začal eliminovat. Bohužel, tři z nich již stihl zabít.
Banální vraždičky… Snad bude tento chemický pokus zajímavější, podejte mi, prosím, tu čtvrtou zkumavku zleva. Opatrně, nachází se v ní prudký jed. Nemyslím, že byste chtěl být dnešní další mrtvolou.“

Lady Stretonová usvědčená z vraždy svého manžela opustila zámek v doprovodu inspektora Gregsona. Úspěšnému detektivovi a jeho příteli nabídl správce k cestě na nádraží kočár, což rádi přijali.
„Jedna věc mi stále není jasná, Holmesi,“ poznamenal po chvíli jízdy doktor Watson. „V záhoně pod oknem přece byly stopy, které jasně odpovídaly správcovým botám.“
„Lady Stretonová si je – pochopiteleně bez jeho vědomí – vypůjčila a vytvořila falešnou stopu, aby odvedla pozornost od sebe,“ vysvětlil detektiv.
„Ale jak jste to mohl poznat?“
„Velmi jednoduše, milý Watsone: Správce Young váží nejméně 200 liber. Kdyby v těch botách šel on, stopy by byly mnohem hlubší.“

„Holmesi, jaký vlastně byl nejbizarnější případ, se kterým jste se kdy setkal?“ zeptal se náhle doktor Watson, když vzhlédl od svého rukopisu.
„Asi krádež drahocenných banánů z opečovávaného skleníku lorda Sutherforda,“ odpověděl detektiv. „Přestože byl skleník zamčený, vchod nechal majitel střežit hlídačem a sklo nebylo nikde porušené, banány mizely. Nakonec se ukázalo, že lordův soused, plukovník Maxwell, si z Indie přivezl ochočeného makaka, který se naučil zvenku otevírat větrací okénko.“
„Musím s vámi nesouhlasit,“ oponoval Watson, „jen za tu dobu, co se známe, jsem díky vám zažil mnohem absurdnější záležitosti.“
„Absurdní bylo, že lord Sutherford pak opici za krádeže žaloval.“

V podzimní večer, kdy se Londýn halí do mlhy jako do rubáše, se má mysl vrací do Dartmooru.
Vidím před očima blata, temný obrys baskervillského zámku, cítím padat drobný déšť, slyším vítr nad vřesovišti.
A tuším i jeho, tu zrůdu, to zvíře odkudsi z hlubin inferna. V žádném deliriu si nemůže halucinacemi mořený mozek představit nic děsivějšího, hrůznějšího, než je ten temný netvor s dravou maskou.
Holmes se domnívá, že blouzním, opakuje, že jsme přece oba viděli smrt toho velikého psa, já ale vím, že se tentokrát jeho geniální mozek mýlí.
Stále tam je.
Čeká v bažinách.
Číhá v temnotách.

Tvář mého přítele zářila vnitřním světlem, oním signálem, že další případ bude vbrzku uzavřen.

„Archibalda Rowse probodl jeho přítel Sebastian Seymore.“

„Ale jak?“ hlesl jsem.

„Elementární. Důsledek politické rozepře mezi oběma pány, příznivci opačných parlamentních frakcí. Dámský kapesníček, který jste, Lestrade, považoval za důkaz milostné pletky, ani pikové eso, které podle vás, Watsone, dokazovalo karetní podvody, nebyly důležité.“

„Brilantní,“ zatleskal jsem.

„Banální vraždička,“ odpověděl Holmes, „Pikantní byly jen vaše zpozdilé závěry vymykající se logice vědy dedukční. Nakonec to byla pouze hloupá hádka svědčící o tom, že některá témata by i mezi přáteli měla být tabu.

„Svatá pravda,“ zahučel Lestrade temně.

„Stůj, zlosyne!“
Sherlock Holmes mířil revolverem na svého úhlavního nepřítele.
„Přece mě nezastřelíš,“ odvětil profesor Moriarty.
„Proč by ne?“
„Jsem tvůj bratr.“
Génius zločinu si sundal falešný knír a odhalil širokou tvář Mycrofta Holmse.
„Ale kde je potom Moriarty?“
Zezadu se ozvalo cvaknutí kohoutku revolveru. Doktor Watson si sundal falešný knír a odhalil strhaný profil profesora Moriartyho.
„Co jsi udělal s doktorem Watsonem, ty vrahu!“ vykřikl Mycroft.
„To můžu vysvětlit já,“ Sherlock si nasadil falešný knír. Proměna v usedlého doktora byla dokonalá.
„Ale…“
„Sherlock Holmes nikdy neexistoval.“

Sir Arthur Conan Doyle si potěšeně zamnul ruce, tohle čtenářům dozajista zamotá hlavy.