Sherlock Holmes

"Tak jaké vám to přijde?" zeptal se redaktorky.
"Na pastiš to není špatné, pane Písmoráde. Ale je tam postava, kterou bude třeba doladit. Zdá se mi, že se jí zápletka na několika místech příliš přizpůsobuje na úkor uvěřitelnosti - třeba na tom konci. Uvědomte si, že ty postavy jsou jen lidi, i přes své mimořádné talenty."
"Chápu, říkal jsem si, zdali bude uvěřitelné, že paní Hudsonová tomu vrahovi v klidu přinesla čaj a sušenky...
"Ale kdepak. Mluvila jsem o Holmesovi. Chápu, že se musí objevit nečekaně. Když ho ale sežere krokodýl, tak bude prostě po něm. Vyskakování z břicha přenechte Karkulce!"

U snídaně mi zrak sklouzl na noviny. „Slečna Mary Sue Winterová a pan Sherlock Holmes oznamují své zasnoubení.“
Počáteční překvapení vystřídala radost. Moje žena však vyjádřila o Holmese obavy; měl bych jej vyšetřit. Se smíšenými pocity jsem se proto vydal do Baker Street.
Na stolku ležely gratulace. Trochu neomaleně jsem do nich nahlédl.
„Vítej, starý brachu, do klubu! Bude rozlučka? GL“
„Bude mi potěšením seznámit se s Vaší vdovou. JM“
„Večeře? I“
„Gratuluji! VR“
„Dobrý vtip! Bráško, vím, že sis to vymyslil kvůli nějakému případu, nikomu to neprozradím, ale mne neoblafneš, stejně jako jsi mne neoblafl svou předstíranou smrtí. MH“

“Gene by sa nikdy nedočkal spravodlivosti, keby jeho prípad ostal v rukách Scotland Yardu. Tú prvú noc som sa snažil vymyslieť, ako vypovedať bez toho, aby na mňa padlo podozrenie, že… totiž. Spomenul som si na články Doktora Watsona. Ani som nedúfal, že ešte budete…“
Nažive, doplnil som v duchu.
„…prijímať prípady.“ Beckett na nás vrhol prosebný pohľad. „Iste ste aj vy stratili niekoho blízkeho. Viete, aké to je.”
Keď Mycroft ležal na smrteľnej posteli, zámerne som s ním prehral stávku, aby odchádzal s pocitom zadosťučinenia. Slzami som neplytval.
Pamätám si však, aký to bol pocit, takmer prísť o Watsona.

„Milý Johne, co lze říci po prvním ohledání?“
„Jedná se o mrtvolu muže ve věku asi 40 let, exitus nastal před 4-6 hodinami, jeho příčinou bylo ubodání, nejspíše nožem. Podle stop na těle byl před smrtí mučen a byly mu svázány horní i dolní končetiny. Vy snad vyčtete víc, Sherlocku?“
„Ruce oběti jsou svázány dehtovým provazem a utaženy lodním uzlem. Lze tedy usoudit, že oběť i pachatel jsou námořníci. Tetování na rameni je typické pro londýnské doky. Podle odřených rukou od lodních lan usuzuji, že muž sloužil na plachetnici. A protože nyní kotví v Londýně pouze jedna, bude identifikace snadná.“

V mojej profesii ma počasie nesmelo odradiť. Nástojil som aby sme vyrazili, dúfajúc, že kombinácia studenej vody a fyzického vypätia nášho mladého priateľa ukľudní. Vrelo v ňom – čochvíľa sa zdalo, že vybuchne a niekomu v žiaľom poháňanej zúrivosti ublíži.
„Z mamonu,“ počul som ho kliať cez clonu dažďa. „Pre prekliate prachy.“
S Watsonom sme kráčali spolu pod jeho dáždnikom, a nechali Becketta viesť našu malú skupinku k Abernethyho domu.
„Ľudia robia pre peniaze strašné veci,“ podotkol Watson.
„Pre lásku ešte horšie.“ Sľúbil som si, že je to poslednýkrát, čo myslím na Irene. Spomienky na ňu odvial čas.
Beckett sa obrátil.

„Keď môj brat vedel, že sa blíži jeho posledná hodina, spísal hromadu podobných memoránd – o ruskej revolúcii, o rozpade Rakúsko-Uhorska, o ekonomickej kríze z Ameriky. Nemohol si pomôcť, hoci vedel, že jeho zápisky nikto nebude čítať,“ vysvetlil som. „Nemajú veľkú hodnotu, no v rukách ruskej tajnej služby by predsa mohli napáchať škodu.“
„Gene nebol špión!“ Beckett vyskočil, pripravený udrieť.
„Keby bol, nevedeli by ste to,“ odtušil som. Beckett by ale nevedel ani o memorandách. „Chátrajúce Britské impérium je ideálnym prostredím pre podobných cudzopasníkov. Čírou náhodou však máte pravdu, Inšpektor. Žiaľ, vrahovi to bolo jedno.“
Vonku sa spustil nefalšovaný britský lejak.

Stred žlto vymaľovaného štvorca.
„Dom so záhradou,“ uvažoval som. „V týchto teplých mesiacoch sa na záhrade lepšie sústredí, na tom sa bezpochyby zhodneme.“
„Bezpochyby,“ Watson pobavene pritakal.
„Abernethy udržiava čulé styky so zahraničnými dodávateľmi. Napríklad v Sovietskom zväze. Po rusky však nevie veľmi dobre…“
„Tak si najme učiteľa,“ doplnil Beckett.
„Presne. Najlepšie rodeného Rusa. Ten chodí k nemu domov a na záhrade Abernethymu dáva lekcie z konverzácie. Počas jednej zmieni čosi z práce…“
„Ja myslím, že viem, čo to bolo,“ inšpektor priznal po chvíli zamyslenia. Vyložil na stôl zlomenú pečať, ktorú som okamžite spoznal.
Mycroft. To som si mohol myslieť.

Beckett dočítal článok zo včerajších novín.
„Ktorý z nich?“ spýtal sa meravo.
Watson mu účastne položil ruku na rameno.
„Povedzte, Inšpektor,“ začal som z iného kraja, „kde sa zavraždenému dostala do vrecka žižiavka? V Klube to nebolo, doma taktiež nie – v práci tobôž.“
Beckett rozložil na stôl plán Londýna. Niekto rôznymi farbami vyznačil viaceré miesta.
„Tu sa vraj vyskytujú najviac.“
Uznanlivo som prikývol. Málokedy preukázal Scotland Yard takú kompetentnosť.
„Nedokážem v noci spať,“ trpko vysvetlil inšpektor. „Tak som vyfarboval.“
Watson mu rameno otcovsky stisol.
Ja som namiesto planého utešovania mienil chytiť vraha. Mapu som si pritiahol. „Poznáte adresy tých obchodníkov?“

Špekulácie či predzvesť hospodárskeho úpadku? Obchodníci, zbystrite pozornosť, bo prečudesné čachre sa dejú na trhoch s akciami! Povšimnite obzvlášte konania pánov Dorny-Wright Thomasa, Worthington Ruperta a Abernethy Gavina, čo v uplynulý deň predali za veľké imanie všetky svoje akcie indických spoločností!
Osočenie zo špekulácií všetci traja vážení páni dôrazne odmietli. Pán Worthington sa však vyjadril: “Abernethy sa priatelí s jedným nemenovaným ministrom. Môžbyť takou cestou sa dozvedel informácie, ktoré ho viedli k predaju akcií. Sme dlhoroční priatelia, dal som na jeho radu a vysvetlenia som sa nedožadoval!”
Strež sa, kto máš na podnikoch v našich kolóniách záujem!
...............................................................................................................spísal Brian Lukis

Na raňajky som zišiel sám.
Watson sa ku mne pripojil sotva prišlo na stôl jedlo. Nalial čaj a podal mi šálku.
„Vypadáte nadmieru spokojne, Holmes.“
„Mám na to dobrý dôvod, môj drahý Watson. Poznám meno nášho vraha.“
„To si zo mňa strieľate-“
„Kdeže! Pani Goldblumová ho zmienila uprostred svojho monológu – hoci jeho meno vyslovila Aberň’ety-“
„Ani za mak som jej nerozumel. Mohla menovať pekelných démonov alebo diktovať recept na bábovku.“
Ach, Watson. „Abernethy objavil niečo také zaujímavé, že kvôli tomu Goldbluma zavraždil.“
„Čo?“
„To sa dozvieme keď sa k nám pripojí Inšpektor.“
Akoby som ho privolal, do miestnosti vstúpil Beckett.