Hra o trůny

Kdysi býval slabý a bezbranný. Nucený opustit domov poté, co ztratil otce, jenž byl poslední nitkou na které visel jeho život v blízkosti netvora, s nímž sdílel střechu nad hlavou i krev v žilách.
Dnes už nemusí svěřovat svůj život do ničích rukou, chrání ho ocel. Ocel na těle, ocel v ruce, ocel v srdci. Dnes už není tím, kdo tráví dny i noci ve strachu, to ostatní se bojí jeho. Právem.
Tak proč jenom každý večer pije potoky silného vína aby dokázal usnout bezesným spánkem? Proč jenom mu běhá mráz po zádech pokaždé, když zaslechne praskání polen v krbu?

Od chvíle, kdy ji viděla naposledy, se toho tolik stalo.
Arya poznala smrt. A to nejen ze Syriova učení. Na vlastní oči viděla, jak si bere jejího otce nebo Yorena, muže Noční hlídky a přítele.
Smrt si vzala i její nepřátele. Ser Gregor, Joffrey, Lechtač, Sladký Raff, Ser Meryn nebo Královna Cersei, … Ti všichni byli mrtví a Arya jako by byla také. Zasvětila svůj život smrti v braavoském Domě černé a bílé a denně na kůži cítila její studený dech.
Teď ale byla tady, v lesích u Trojzubce spolu s Nymerií, a po dlouhé době v žilách cítila teplo života.

"Vaše výsosti, navrhuji, abyste do souboje s Wellingtonem poslal místo sebe náhradníka. Myslím, že sir Gregor Clegane je ideální kanditát."
"Já ti nevím Zmijáku, slyšel jsem, že je to vražedný maniak, co vyvraždil půl rodiny."
"Ale ne, jeho otec se nešťastnou náhodou při lovu střelil do zad a jeho sestra si při česání omylem uřízla hlavu."
"A co ten jeho bratr?"
"Usnul příliš blízko krbu."
"A co první dvě manželky?"
"Čtyřnásobný pád na nůž a zásah padající taškou se střechy."
"Teda řeknu ti, Zmijáku, je mi sira Gregora líto. Tolik nehod v rodině..."
"Neznám většího smolaře. Snad kromě Jindřicha VIII..."

Seděl ve svém křesle, upíjel z poháru vína a pozoroval ruch kolem sebe. Služky s košťaty a hadry, sluhové s koši dřeva do krbů, o vůních začínajících se linout z kuchyně nemluvě... Co nevidět jistě dorazí i kapela. Všechno musí být perfektní, než přijede ženich se svým doprovodem. Dal si další doušek vína. Ach, ty svatby, zasnil se, sladký hlas zvonů, ale předtím všechno to smýčení, výzdoba, vaření, pečení, víno - ano, spousta vína -, broušení mečů a seker... Stařičký lord Walder Frey si opět usrkl ze svého poháru. A svatební oznámení. No ovšem, ještě je třeba poslat havrana do Králova Přístaviště.

,,Zima se blíží!" zahlásil Rob.
,,Ježišmarja, kolikrát to ještě řekneš?" hodila oči v sloup Catelyn a dodala ,,to bude svatba! Jak teď asi vypadá Walder Freye?"
,,Určitě jako ten úchyl ze Scary movie, co měl znetvořenou ruku!" napadlo Talisu.
Starkové se usadili, uchopili číše. V pohárech nebyla ani kapka. Služebnictvo přineslo táci. Všem vyhládlým po dlouhé cestě už tekla slina po bradě jako lunt. Jenže k jídlu také nic nebylo...
,,Je to tady jako u snědeného krámu!" rozčílil se Freyd a dal pár Starků vykuchat.
A kdyby tam byl i bastard, všichni zlovlci by zavyli: ,,Johne Sněhu, ty nic nevíš..."

Zpočátku byl obezřetný. Bolestivě si uvědomoval své nedostatky. Raději se tvářil cynicky a trousil kolem sebe ironické průpovídky.
To byla ale jen skořápka, ochrana před vnějším nepřátelským světem. A ona narušovala jeho obranný val – postupně, den za dnem. Až zůstal zcela bezmocný.
Narazil… Opět. Nikoli poprvé a velice pravděpodobně ani naposled. Bolelo to však stále stejně…
Když si uvědomil, že je obviněn ze smrti Joffreye… přišlo mu to vtipné.
Když ji slyšel mluvit před tribunálem… byl zoufalý.
Když ji našel v posteli svého otce… byl vzteklý.
Jeho naděje byly zase jednou zmařeny. Zmařit pár životů se jevilo jako přiměřená protihodnota.

Muž Noční hlídky klečel na kolenou s hlavou položenou na špalku. Třásl se.
„Já... chtěl jsem varovat...“
Eddard Stark stál nad ním, v rukou meč. Litoval chlapce na prahu dospělosti, ale povinnost mu kázala setnout ho. Když to neudělá, přísaha Noční hlídky nebude znamenat nic.
Meč zasvištěl vzduchem. Nikdo se neopováží přísahu porušit.
Daenerys stála před davem bývalých pánů a otroků. Otroci ji sledovali se zbožným pohledem.
Daario Naharis dovlekl za tuniku toho zrádce. Byl z řad otroků.
Nechtěla to udělat, ale musela, aby udržela svou autoritu.
Ale když se jeho hlava skutálela, dav otroků na ni začal syčet.
Selhala.

*Mladík praštil pěstí do masivního bukového stolu v jednom zapadlém hostinci.*
"A to teda nene, Stannis je jediný právoplatný následník trůnu! A je jediný, kterého budu poslouchat a ctít!"
"Mluvíte velmi odvážně, mladý muži, obzvláště v dnešní době. V době nepokojů a bojů, které nemají vítězů." Pravil velmi klidně postarší muž a zamžoural přitom skrz světlo svíčky, aby aspoň na chvíli zahlédl tu jiskru v mladíkových očích.
"Ale vždyť je to pravda! Nevím, proč jsou všichni tolik slepí!"
"Přehlížíte fakta mladý příteli, co ty čtyři tisíce mrtvých? To je vysoká cena pro nic. Ano, zkusí to znovu, ale k čemu?"

Některé hry jsou důmyslnější než jiné.
Mohou vám dodat pocit vítězství a moci. Pocit radosti z dobře udělaného tahu. Nebo vám mohou dát ochutnat prohru. Záleží na tom, jak moc chápete jejich pravidla...
Není podstatné, že máte čtyři tisíce věrných mužů.
Nesejde na tom, že je váš rod čtyři tisíce let starý.
Vaše pozemky čtyři tisíce líg rozsáhlé.
Vaše osoba čtyřitisícekrát vážená.
Nic z toho nemá cenu. Ani těch čtyři tisíce zlatých, které stejně nejste ochotni nabídnout.
A vaše čest? Nebuďte směšní.
Pokud nepochopíte princip hry, jste ztraceni. Možná i tehdy, když ho pochopíte...
Bohužel.
Zpátky na start, Eddarde Starku.

HLEDÁ SE
hlava Eddarda Starka, pána Zimohradu!
Naposledy spatřena nabodnutá na hradbách Rudé bašty!
Strašlivá kletba stíhá všechny, kteří králova pobočníka za života znali, případně (nedejte bohové) měli rádi! Jeho ostatky je proto třeba okamžitě zničit.
Již žádná další úmrtí!
Pomozte našemu spolku najít jeho hlavu a zachráníte mnoho životů!