Hra o trůny

Neměla z té cesty dobrý pocit, jiné řešení však neexistovalo. Chvíli vše vypadalo nadějně. Potom…
Svatební hostina se změnila v krvavý masakr. Neměli šanci. Zapomněli, jak mstivý je zdejší vládce. Spolehli se na zákony pohostinnosti. Zaplatili krutě.
Catelyn pochopila, proč Walder Frey trval na tom, že slavnost bude probíhat odděleně v obou věžích – v levé pro urozené hosty, v pravé pro většinu Robbova vojska. V hlavní síni jich tak byla jen hrstka, snadný cíl pro tlupu Freyových potomků.
Opět se prokázalo, jak zlá Dvojčata jsou. Obě…
Ne, hrad nebyl na vině. To jeho obyvatelé. Nebo byl ve hře někdo další?

„Odmítnul jsem bojovat za tvého bratra. Neměl bys mě nenávidět?“
„Kdokoli se zdravým rozumem by odmítl.“
„I ty?“
„Dokud jsem měl dvě ruce, rozumu se mi nedostávalo…“ připustil Jaime. „To ale není podstatné. Tyrion je na útěku, Oberyn mrtvý a já potřebuji tvoji pomoc.“
„Pomoc?“ protáhl Bronn pobaveně.
„Služby,“ opravil se. „Samozřejmě zaplatím. Stejně jako za trénink s mečem.“
„Víc. Mnohem víc. Mezi trochou šermování při měsíčku a výpravou do Dorne je zatracený rozdíl.
„Kolik chceš?“
„Nechci peníze. Těch mám dost. Chci hrad a hezkou urozenou manželku. A slib, že jestli tu šílenost přežijeme, už mi vy Lannisteři dáte pokoj.“

Krásná dívka bláznivě zamilovaná do eunucha. Zraněný voják nosící hrdě jméno Šedý červ. Trpaslík zakládající si na své schopnosti odhadnout lidi.
Na začátku se jednalo o velice opatrné spojenectví. Spojenectví z nutnosti. On věděl, že je potřebuje získat na svoji stranu, přesvědčit je. Oni mu nerozuměli, či snad ani nechtěli rozumět. Spojovala je jen jedna osoba, královna, které se, z rozličných důvodů, rozhodli sloužit.
Ale postupně, pomaloučku, mezi popíjením vína a pokusy o vyprávění vtipů se mezi nimi cosi začalo rodit… Dalo se tomu říkat přátelství? Snad ještě ne, přesto…
Daenerys získala velmi efektivně pracující tým. Tyrion získal mnohem víc…

Zažil smrt už mnohokrát, avšak nikdy nebyla tak bolestivá a děsivá. Málem se zbláznil. Ztratil dočasně kontrolu nad všemi svými zvířaty.
Pitomý pták! Dopředu tušil, že ovládat tvora s malou hlavou a křídly místo nohou bude problém. Opakovaně se mu stalo, že se vysoko ve vzduchu jen těsně vyhnul jinému dravci. Koordinace pohybů nebyla jeho nejsilnější stránka. Nepřipadal si v jeho těle ani trochu bezpečně. Jenže Mance potřeboval zprávy a po smrti Orella byl jediný, kdo mu je tímto způsobem mohl poskytnout.
Melisandra spokojeně sledovala orla padajícího k zemi. Oslabila nepřítele a přispěla tak dalším kouskem ke konečnému vítězství Světla.

"Takže," řekl Bodie. "Co upálit všechny ty kacíře s exekucí?"
"To není dobrý nápad, pak by je mohli najít Dalekové," poznamenal Doktor spěšně.
"Pokud budou upálení, mohli by mít poškození pravého timuru," poznamenala Kůstka.
"To vyoperujeme," řekl Dr. House dívaje se na Margaret.
"Upálíme," pronesla zasvěceně Rudá kněžka.
"Skočím pro oheň," nabídl se nezištně Maxipes Fík.
"Mám ho pěknou zásobu ve sklepě," ozval se Aegon. "Je nádherně zelený!"
"Nebo je utopíme v rumu," nabídl se ochotně Jack Sparrow.
"Elixíry jsou dobré," přikývl spokojeně Severus.
Před tím to bylo děsivé... ale jen co se všichni spřátelili, bylo to o dost děsivější...

Jeho předchozí život byl jednoduchý. Osamělý a drsný, ale jednoduchý…
Poslouchal příkazy, nepřemýšlel o nich. Nenáviděl svého bratra a věřil, že ho jednou zabije. Pravidelně se opíjel, občas si zaplatil kurvu.
Dvě sestry, jedna tak odlišná od druhé… společnými silami mu obrátily život vzhůru nohama. Zřejmě aniž by si to uvědomily…
Jemná dáma neschopná pohlédnout na jeho tvář i drzé pískle poměrně zručně zacházející s mečem. U obou pociťoval nevysvětlitelnou, neodolatelnou potřebu je chránit.
Nechápal, co se s ním děje. Ale poprvé od dětství, od chvíle, kdy ho bratr zmrzačil, si připadal úplný.
Možná… možná ještě není ztracený… Má šanci?

"Máte strach z ohně? Pak pozorně poslouchejte, máme něco přesně pro vás. Právě nyní máte jedinečnou příležitost přihlásit se na terapii, která vás pyrofobie zbaví.
Terapeutická sezení jsou vedena doktorkou Melissandrou, vynikající odbornicí na léčbu fóbií. Během tří týdnů vás zbaví všech úzkostí, které ve vás plameny vyvolávají.
Ale dost již slibů, nechme raději promluvit spokojeného klienta: Pane Clegane, povězte nám, jak vám program doktorky Melissandry změnil život."
"Dříve jsem měl z ohně panickou hrůzu, strach mě úplně paralyzoval. Díky terapii ale už mě žádný přizdisráč s hořícím mečem nezaskočí."
"Slyšeli jste sami, přátelé. Neváhejte a dejte pyrofobii navždy sbohem!"

Díval se na svoji sestru, část jeho samého, milenku… a viděl cizince…
Když opouštěl Královo přístaviště, litoval, že se od ní vzdaluje.
Když trávil noci sám ve stanu, stýskalo se mu.
Když přijížděl a vítaly ho doutnající trosky, obával se o ni.
Když ji spatřil s korunou na hlavě, nechápal.
Když jí pohlédl do očí, uvědomil si, jak strašně se v ní mýlil.
„Že jsi čubka bažící po moci, která si myslí, kdovíjak není chytrá, mi došlo už dávno, jen jsem si to nechtěl připustit. Vždycky jsem ale věřil, že své děti miluješ… Jak jsi mohla?!? Vysvětli mi to!“ křičel.

Margaery nad tirádou své babičky jen pobaveně zakroutila hlavou. Jistě, měla pravdu, slova některých mocných rodů Západozemí byla údernější. Na druhou stranu… Než protivné „Zima přichází“, bylo jí rozhodně milejší „Rosteme do síly“. I „Jak vysoko, tak čestně“ bylo vlastně hodně divné. Věděla ale, kdy se se starou paní nemá smysl hádat.
„A ještě ke všemu ten znak,“ ušklíbala se Olenna Tyrell. „Zlatá růže! Nic hloupějšího naši drazí předci zřejmě vymyslet nedokázali… To už mohli rovnou vybrat… třeba vlčí mák.“
„To byste potom byla Královna makovic, babičko,“ usmála se Margaery.
„Což by nebylo vůbec špatné, holčičko,“ zablýskalo Olenně v očích.

„Moc je moc!“ řekla Cersei pohrdavě a se zavířením šatů odešla.
Druhý den se mu všichni za zády posmívali. Věděl to. Cítil to. Nebyl na posměch zvyklý… teď už ne. Kdysi slíbil sám sobě, že nedopustí, aby se mu ještě někdy někdo posmíval. Měl vztek. Na druhou stranu… těšilo ho, že se smějí jen za jeho zády. Zase tak bezmocný nebyl, zdaleka ne.
Samozřejmě, měl chuť se té blonďaté čubce pomstít ihned. Ale ne… nezahodí léta plánování pro takovou malichernost. Však nepotrvá dlouho a Lannisteři se nebudou stačit divit.
„Informace jsou moc,“ zašeptal si pod vousy. „Mocná zbraň. Dokonalá. Civilizovaná.“