DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

„Sestro, podejte mi skalpel.“ Frank netrpělivě natáhl ruku. „Tak co je s tím skalpelem? Jste nemožná!“
„Franku, zapomněl sis ráno vzít prášky na dobré vychování?“ ozval se Hawkeye.
„Mé vychování je naprosto v pořádku. Retraktor, sestro, ne skalpel! Mluvím snad čínsky?“ Sestra mu s vykulenýma očima a omluvným výrazem podala příslušný lékařský nástroj.
„Z toho si nic nedělejte, zlato,“ řekl jí Hawkeye. „Frank na škole několikrát propadl, protože si nedokázal zapamatovat, jak se ta udělátka jmenují. Je to s podivem, protože líp by to zvládla i průměrně chytrá cvičená opice.“
Frank zbrunátněl.
„Sklapni, Pierci! Nikdo se o tvoje řeči neprosí!“

Na návštěvu přijde kolega zpyták. "Vidím, příteli, že jste opět vynalézal. Co to tu máte za nové udělátko?"
"Á, myslíte toto zdržovadlo na hovník?"
"Eh, vidím jen soustavu drátů a kladek připevněných ke kanapi."
Jakub Metánovský ukazuje na podivné zařízení. "Tímto posouvátkem a zdržovadlem vytáhnouti lze hovník ke stropu."
"Proč to?" podivuje se návštěvník.
"Známá silozpytná poučka praví, že teplý vzduch stoupá vzhůru."
"Již rozumím."
"Ovšem zároveň s pobýváním na hovníku v horní poloze, doporučuji používat tento pohlavní pokrytec."
"K čemu slouží ta plechová přílbice?"
"Toliko jako chránítko hlavy při neopatrném posazení. Nyní račte. Dáte si svinstvo jablečné a černec?"

"Vezmi tohle... Tak je to správně. A teď zmáčkneš tohle."
"Tohle udělátko?"
"Jo, tohle."
Zmáčkl to. Rána. Kouř. Zmatení. Přátelské poplácání po zádech.
"To by šlo. Teď pojď k ostatním."
Během výcviku jich mnoho zemřelo. Někdo se pokusil utéci, ale marně. Někdo nemluvil celé dny, někdo se skrýval v houští. Udělátek bylo náhle víc a víc a on je poznával. Musel. Pojmenovat je, postavit. Jak zmáčknout, jak dobít, jak připravit.
Přežil. Pokud tomu tak chcete říkat. Když se bojíte každého zvuku, netušíte, co děláte, ani proč. Unikají vám důvody, příčiny, souvislosti a důsledky.
Když jste dítě a zabíjíte pro jiné.

„Neteče teplá voda!“ vyletěla z koupelny namydlená domácí. „Co je s tím krámem, krucinál?“ nadávala jak špaček cestou k plynovému kotli. „Fixnamol, proč to nejede? Potřebuju se osprchovat a vypadnout a ten krám snad stávkuje nebo co, peněz to stálo jak šlupek a už to nefachá, hergot já bych do toho kopla!“
„Není možná,“ pravil rozvážně domácí. „Topení topí. Ale počkej, nahoře má voda pojistný vypínač, Rozárka si tam včera nějak dlouho hrála, možná vyhodila pojistku…“ šel se podívat.
Teď je mé super extra drbátko zakryté jakýmsi bazmekem. Mám po lahodě. Už se zas můžu drbat tak maximálně o pumpu…

„Dneska máme v rádiu speciálního hosta.“
„Ano, je to náš běžec číslo pět!“
„Kolikátej už?“
„Nech toho, neděs ho. Takže, Pětko, ty jsi jeden z našich nejrychlejších běžců.“
„Cože, fakt?“
„Nepodceňuj se, chlape.“
„Nechceš nám prozradit, jak to sakra děláš?“
„Mno, mam takový svý udělátko.“
„Udělátko, hm, hm, hm… jak moc je to tajný?“
„Když to řeknu, Sam mě asi umlátí tou baseballkou, co jsem dneska dones…“
„Ale no tak!“
„Fajn, občas si vypnu vysílačku a pustim si do sluchátek hlas svojí tchýně.“
„Nekecej!“
„Ne, fakt.“
„Takže pro všechny, co milujou svoji tchýni stejně jako tady Pětka, máme další písničku.“

,,Pavlo, musím ti něco říct, nebo mi praskne hlava!"
,,Míši, ať je to co chce, nikomu to neřeknu!"
,,Miluju Kubu..."
,,Michaelo! Já to věděla! Mě se teda vůbec nelíbí, nemohla bych s ním nic mít."
Kuba si sedne za židli za Pavlu.
,,Kubiku, vezmi to udělátko, to masážidlo na hlavu!" vybízí ho.
,,Achhh, to je tak příjemný! To je labůžo!"
,,Mám tě rád," řekne Kuba Míše, ,,musím ti ale něco říct... s někým spím..."
,,Ty, jo?! A s kým jako? S Pavlou, ne?!" Míša se rozesměje.
,,No víš... trefilas to..."
,,Cože, jak -"
,,Kam jdeš? Míšo?! Vrať se! Nechci tě ztratit!"

"Tatíííí?"
"Chlapci, teď sem..."
"Týjo! Co to tady máš?"
Dveře od kůlny se rozletěly.
"... nechoďte," dokončil rezignovaně.
"Tati, tys ukrad auto!" hvízdl obdivně Fred.
"Ale moh sis teda vybrat lepší model," poznamenal George. "Tohle bylo v módě tak možná před třiceti lety."
"Nic jsem neukradl, jasné? Našel jsem ho. Na vrátkovišti. Nebo tak nějak."
"Jasně," zamrkal spiklenecky George.
"A proto ho schováváš v kůlně," dodal uznale Fred.
"To ne. Já... chci ho ještě trochu vylepšit, než ho ukážu vaší matce," přiznal a zrudly mu uši. "Vymyslel jsem tady tohleto tlačítko, víte, a ono..."
Molly si za dveřmi kůlny tiše povzdechla.

Když dorazil na hřbitov, měl dokonce i vymyšlenou výmluvu.
"Ale, Dan od Marwinů." přivítal ho hrobník Pete. "Co tě sem přivádí?"
"Potřeboval bych najít hrob jedné rodiny. Kvůli školnímu výzkumu." nafoukl se. Škola je neprůstřelná výmluva. Takovejch blbin, co tam dělaj...
"Znám příjmení.."
"Jo, žena na to vymyslela takové udělátko." otevřel hrobník skříň a začal se v ní hrabat.
"Jméno?"
"Greywood."
Vytáhl papír, na pár místech vystřižený a přeložil ho přes mapu.
"To je pěkně starý hrob." řekl. "Co to vlastně zkoumáte?"
Dan se zhluboka nadechl a zadoufal, že až nasaje všechen vzduch, tak ho něco napadne. Zachránil ho zvonek.

Mladý cotas seděl u stolu a hrál si s čímsi kovovým, co připomínalo kroužek.
"Co to tam máš, mladej," houkl na něj Hora. Nehodlal tu trpět žádné zbraně. A ti ani jejich součásti.
"Sem to našel u postele nahoře," kývl smrkáč k hornímu patru.
"Bejt tebou, dal bych si na to kurvítko bacha," zareagoval Maller a přisedl si s pivem.
"Na tohle?" nechápal cotas. Jak by mi to mohlo ublížit?" dodal a nasadil si kroužek na prst.
"Jo tohle to je," zasmál se Hora. "Kámo, buď rád, ze to máš na prstu. Tahle věc je Colleenina noční ochrana."
Cotas zbledl.

A: „A kam se teda půjdem projít?“
B: „Co já vim, prostě půjdem a někam dojdem. Venku je strašně hezky.“
A: „To je fakt. Mohly bychom někam, odkud je velkej výhled na Prahu, já ještě Prahu z výšky neviděla. Kéž bych tu nebyla jen na dva dny – jé! Nechceš vzít ten – ?“
B: „Co?“
A: „Takový to – udělátko. No...“
B: „Cože?“
A: „No tentononc, jak máš takhle cvak a... Taková ta krabice, víš ne?“
B: „Co to žvatláš?“
A: „No jak je bouřka a venku to svítí...“
B: „Máš na mysli blesk?“
A: „No jasný! Tak tu věc.“
B: „Myslíš foťák?...“