Crossover

Vidoucí Oko. Strašlivý bůh, který ztrativ své dvě hmotné podoby, do plamenů se oděl. Na vrcholu Barad-dûr, mezi dvěma sloupy, pátrá, nemrkající, nespící. Pod jeho strašlivým dozorem houfy skřetů budují, tvoří a vyrábějí zbraně, zbroje a strašlivé dobývací stroje. Pod jeho strašlivým dozorem vyjelo devět Nazgûlů pátrat po tom, který ukradl Prsten. A sám Sauron splétá a rozhazuje sítě svého vlivu. Pomocí palantírů, vytvořených elfy v čase Stromů, uplácí, slibuje a přemlouvá beze slov...
"Dělejte s tím něco, Ctibume!" zakřičel Výsměšek a praštil do omniskopu holí, "už je tam zase to ohnivé oko!"
Je lépe poohlédnout se po spojencích jinde...

Pětice uhání alejí jak s větrem o závod, slunce se odráží od pedálů a opálených lýtek.
Jejdamánku, mám defekt, zahlásí náhle Rychlonožka.
Copak, obrátí se na něj vedoucí naší pětice. Ta čistá usměvavá tvář, ty ušlechtilé rysy, dobrotivý jako Mirek Dušín, ano, je to sám Ježíš.
Přistoupí k Rychlonožkovu kolu, a vida, prasklá duše, a v ní hřebík. Ježíš je na hřebíky odborník.
Ten musí z kola ven, říká a chopí se kleští.
Kluci, máte tady někdo lepení, já nemám, zoufá si ještě Rychlonožka. Ale MacGyver si ví rady v každé situaci a zalepí duši lepkavými listy lípy.
Výlet pokračuje.

„Jistě víte o tom novém výnosu ministerstva,“ obrátil se Popletal na pana Weasleyho. „Myslím tu povinnou registraci kouzelníků. Zpracováním jste pověřen vy a Pastorek. Vyhrazenu máte místnost 15 na tiskovém odboru, kde už jsou připraveny všechny papíry. Průkaz se vyplňuje kouzlem Complerus přímo z formuláře. Vaším úkolem bude jen kontrola úplnosti údajů.“
Po celý zbytek dne se v místnosti ozývalo pouze šustění papírů a mumlání Complero. Jediným přerušením těchto fádních činností byl výkřik Kingsleyho: „Tenhle tu registraci určitě nedostane. Arture, pojď se na to podívat.“
Z jinak prázdného formuláře se na ně výhružně dívalo černočervenožluté oko umístěné mezi dvěma věžemi.

Bruce Wayne byl překvapen, když se doslechl o zmizení Supermana. S děsem pozoroval, jak se celý svět začíná více podobat Gothamu. Navíc… chyběl mu přítel.
Poslouchal bohatou smetánku a zaslechl šepot o muži z oceli, který žije daleko na východě.
Muž z oceli. Ten je jen jeden.
Znovu si nasadil ten prokletý oblek. Cestoval.
Pátrání ho zavedlo až do velké budovy, kde stála mohutná postava.
Oslovil stín: „Clarku?“
„что это?“
Hlas byl cizí, stejně tak cizí byla zamračená tvář.
Batman opět zmizel ve stínech.
Supermana tenkrát nenašel.
Teprve později se dozvěděl, že v Moskvě měli v tu dobu vlastního muže z oceli.

"Ahoj, já jsem Carrie," usmála se na něj.
"No, tak se posaďme," máchl rukou, "než se mi podlomí kolena a padnu vám k nohám."
Nervózně se na sebe usmáli.
"A co teda děláte?"
"No," zasmála se nesměle, "Jsem novinářka, píšu o sexu, chci o něm vědět úplně všechno."
"No, ode mě se nic dalšího nedozvíte," vypálil, ještě než se zamyslel a úsměv mu zamrzl do zaražené masky."
"No a vy?"
Zatvářil se tak, že se musela usmát: "Ono je to těžké vysvětlit, ani mí přátelé nevědí co dělám. Myslí si, že pracuju s roboty."
"A pracujete?"
"Jak se to vezme."

„Holky, jak funguje ta nová seznamka pro princezny,“ zeptala se Locika.
„Zadáš si inzerát v Královských novinách, odpovědi ti chodí esemeskou. Ale je to podvod,“ odpověděla Zlatovláska. „Já to zkusila a tohle je výsledek.“
Pět hlav se sklonilo nad mobilem. „Tenhle se už vidí na svatební hostině,“ konstatovala Růženka a četla nahlas. „Na svatební přípitek prosím Martini. Protřepat, nemíchat.“
„Jé, někdo poslal fotku i nějakého stromu,“ rozněžnila se Popelka. „A napsal k tomu já jsem Groot.“
„Tady se do tebe už zamiloval,“ vykřikla Lada. „Oslovuje tě můj milášku!“
„A co teprve tohle,“ řekla Zlatovláska. Na displeji svítilo jediné slovo. Hodor.

Remus Lupin vyl. Ještě před hodinou vysvětloval historii svých školních let skupině dětí. Pak vyšel měsíc a nyní běžel zapovězeným lesem a vyl. Náhle zaslechnul cinkot a jeho nozdry zaplnil pach člověka, pach potravy. Potom jen pocítil palčivou bolest, jak se mu stříbrný řetěz zaříznul do těla. Ze tmy na něj zářily oči kočky. Volnou tlapou se po nich ohnal, ale člověk byl příliš rychlý. Stříbrný meč se jen mihnul, než se zabořil vlkodlakovi do hrudi.
Zaklínač se usmál, měl té noci štěstí. Zdivočelý vlkodlak, nejspíše lidožrout, mu u místního rychtáře vynese pěknou sumu. Pokleknul a dýkou začal preparovat trofej.

Uprostřed lesa se zhmotnila modrá budka. Její dveře se pootevřely a škvírou se ozvalo tlumené držkování.
„Doktore, slibovals velkoměsto, ale tohle má blíž bažině!“
„To není možné, Kepler-186f je pouštní planeta...“
Doktor vyběhl mezi stromy. Nedůvěřivě přičichl k nejbližšímu pařezu.
„Vypadá to tu jako Deanský prales,“ zanaříkala Donna.
„Promiň, pravděpodobnost, že skončíme na Margrathee, byla 1:8760128!“
Slunce se ukrylo za mrak a v korunách stromů zašustily kapky vody.
Doctor se zamračil, vzhlédl a zacvakal zuby. Něco shůry zacvakalo nazpět.
„To není mrak, ale vorvaň!“ vykřikl Doktor. „Rychle, do TARDIS!“
Těsně, než odlétli, na střechu dopadl značně otrávený květináč petunií.

Bunch of thugs idling around.
Eggsy enters.
Ducks a hit from the nearest thug.
"Parkour" sequence ensues.
Eggsy:
One jump ahead of the slow pokes
One skip ahead of my doom
Next time gonna use a nom de plume
One jump ahead of the hitmen
One hit ahead of the flock
I think I'll take a stroll around the block...
Enter Harry, fighting off the thugs.
Harry: Your father would be so disappointed.
Eggsy wants to react but:
Harry:
I can show you the world,
fighting, pretending, splendid,
tell me Eggsy now when did you
last put your life on line?
Exit Harry and Eggsy, scene change - bootcamp.
Merlin:
You're a spineless, pale, pathetic lot,
and you haven't got a clue.
Somehow I'll make a man, out of you!
Roxy clears throat.
Merlin:
Be a man! You must be swift as a coursing river...
Boys fail in quests. Roxy tries to interrupt Merlin's song, repeatedly. No success. Pointing a gun at pug... shoots a thug appearing behind Eggsy instead.
smirking Roxy:
Why keep on assuming
Men will save the day
I can be the hero
And do it my own way!
I'm who I am,
I don't need a man!

Diogenes dospával na rohoži pred sudom až do chvíle keď sa psy rozutekali, a jemu priamo pred nosom zastali dve slnkom nedotknuté kuracie nôžky v sandáloch.
Diogenes zasliepňal nahor. „Ty.“
Návštevník nervózne preplietol prstami na nohách a sonickým šróbovákom sa poškrabal pod okrajom (ženského) chitónu. „Tvoja TARDIS je veľmi... malebná.“
Diogenes sa posadil a potľapkal sud. „Čo chceš?“
Hosť naňho pozrel dvojtonovým pohľadom. „Nesmieš dať miestnym viac, než na čo sú pripravení.“
Diogenes pokrčil plecami. „TARDIS sľúbila, že zničí čokoľvek napíšem. Sme obaja starí. Našli sme dobré miesto, kde dožiť. Ostatne, vytáčať Sokrata je univerzálne zábavné.“
Hosť sa rozžiaril. „Allons-y!“