Crossover

Simbacca přeplaval řeku, oklepal se, vyždímal dárky pro Fosh a zjišťoval, jestli kolem náhodou ještě nečíhají nějaké včely. Nezaznamenal ale jediné bzuknutí a chtěl pokračovat, jenže v tom zaslechl jiný zvuk.
Z nedaleké houštiny se linul přímo magický zpěv. Tak magický, že Simbaccu přestaly poslouchat vlastní nohy a on zamířil po hlase mezi modříny a další stromky. Nemohl si pomoct, a vlastně ani nechtěl, musel onoho tajemného zpěváka najít stůj co stůj.
Tedy ne že by zpíval nějak hezky, to ne, spíš tak nějak bručel jako když se strejda Wyrrgy po druhém malém pivu snaží rapovat, ale zpíval o čokoládě.

Simbaccu osud jahodové marmelády tak namíchl, že ihned po ztrestání Kryštůfka Robina zamířil zpátky. Sice měl ještě spoustu času, než Peelo znovu otevře portál, ale po vesmíru, kde děti snědí Wookiovi svačinu před nosem, se prostě poflakovat nebude.
Ještě než se dostal k řece, napadlo ho, že by měl možná vzít Fosh nějaký dárek, stejně jako je nosila ona jemu. Jenže co? Věděl, že má ráda hudbu, vodní příšery a hadry, ale ani jedno se podél cesty neválelo.
Ovšem pak zmerčil prádelní šňůru.
Bez váhání čapnul dva nejobskurnější kousky, co z domova neznal, a s ďábelským smíchem upaloval na jih.

Kryštůfek Robin od dnešního dne očekával jediné: že si užije sobotní piknik. Přinesl si s sebou čerstvý chleba a jahodovou zavařeninu, slunce svítilo, co by se tak mohlo pokazit, že? Sedl si na deku, přemýšlel o Madagaskaru a přeponách, baštil a bylo mu dobře.
Simbacca shodou okolností taky očekával jediné: že jakmile tu voňavou marmeládu najde, přestane si konečně slintat na boty a všechnu ji sní. Přišel ovšem včas akorát na to, aby viděl, jak poslední kousek červené dobroty mizí spolu s posledním chlebem v nějakém mrňavém klukovi.
Teskně zakňučel, sáhl po Síle a tak trochu hodil ničemu do rybníka.

Ještě chvíli se slunili na břehu, než dočista uschli, a pak již přišel čas pokračovat v pátrání po jahodové marmeládě. Teď by už ani Prasátku nepřišlo rozumné vycouvat, když toho tolik vytrpěli a tolik nachodili.
„Nebojte se, nebojte, mám to v merku, tygři jsou totiž děsně dobří stopaři!“ ujistil je Tygr a vyrazil kamsi do křoví, čenichaje.
[„Vždyť jde úplně na druhou stranu!“] protestoval Simbacca a koulel očima, a že to uměl.
„To mu nevymluvíš,“ mávlo Prasátko kopýtkem, „radši se předveď sám, on nás pak dožene.“
A tak Simbacca pokrčil rameny, vyrazil za vůní a záhy tu marmeládu konečně spatřili.

Sotva vylezli na břeh a zjistili, že včely je již nepronásledují, začali ze sebe všichni tři dobrodruhové vysloveně animálně oklepávat vodu a v rámci slušnosti si stěžovali.
„To byl teda nápad,“ fňukalo Prasátko a hledalo hadřík na osušení.
„Nejhorší sobota za poslední léta, tohleto,“ prskal Tygr, „a to mají tygři soboty ze všeho nejradši.“
[„Sobota?“] podivil se Simbacca, protože si jasně pamatoval, že z akademie startoval v pondělí.
„No, prostě takové to, co je po pátku,“ přitakal Tygr, který výjimečně dával pozor.
[„Tak to je v pohodě, zítra už jsem byl a nic horšího se tam nestalo.“]
Nikdo mu nerozuměl.

Přemýšlení o způsobu, jak se dostat přes řeku, nabralo brzy poměrně nečekaný směr. Bzučení, které Simbacca původně vyhodnotil jako přelet průzkumného letounu Obchodní federace, se ukázalo být rojem rozladěných včel, jimž někdo zcizil med.
Vrhly se sice primárně po Simbaccovi, asi že jim připomínal skutečného pachatele, ale do vody se svorně vrhli všichni tři cestovatelé a závod o to, kdo bude na druhé straně dřív, neměl vůbec žádná pravidla. Prasátko kopalo, Tygr cenil zuby, strkali se, v rámci pohádkové slušnosti pomlouvali svoje matky, to všechno s naštvaným bzučením v zádech.
Simbacca vyhrál, protože na to měl průpravu z akademické jídelny.

Netrvalo dlouho a Tygr, Prasátko a Simbacca narazili na další překážku. Tahle řeka byla nejen širší než ta, kde hráli medvědí proutky, ale taky jí chyběl most. Vypadala hluboce a studeně, ovšem vůně jahodové marmelády na druhé straně byla silnou motivací.
[„Dáme hlavy dohromady a neco vymyslíme,“] brumlal Wookiee, jemuž už kručelo v břiše.
„Mě nic nenapadá,“ pronesl po dvou vteřinách Tygr a skočil do křoví, kde se cosi šustlo.
Prasátko to vzdalo až po dlouhém přemýšlení, ale vzdalo, takže na to Simbacca zůstal sám.
Rozhodně se na ně ale nezlobil, vždyť za to nemohli, že mají místo mozků plyš...

Trojice opustila studnu i Mrně a pokračovala na sever až k mostu.
„Dáme medvědí proutky?“ vyzvídal Tygr natěšeně.
[„Dají se jíst?“]
„Ne, to je taková hra. Každý hodíme z jedné strany mostu proutek a čí rychleji dopluje na druhou, vyhrál. Tygři jsou v tom mistři.“
Prasátko zbaběle odmítlo, Simbacca pokrčil rameny, že to zkusí.
„Kdo prohraje, dává vítězovi žvejku.“ To znělo parádně přesně do chvíle, kdy Wookiee prohrál.
[„Víš co?“] brumlal odhodlaně, [„začneme znova, s dvojnásobnou sázkou.“]
Plácli si, situace se dvanáctkrát opakovala a Simbacca děkoval Síle za Tygrovu neschopnost udržet myšlenku, jinak by se domů vracel se sakramentským dluhem.

Tygr rádio rozdupal a Simbacca snědl zbytky, ale naši hrdinové se ani tentokrát k otevřené jahodové marmeládě nedostali. Narazili totiž na studnu, z níž se ozývalo podivné šustění.
Prasátko začalo panikařit, že je to určitě nějaká finta pomstychtivého Sloniska, ale Tygr ani Simbacca ho neposlouchali. Koukali dolů do tmy, poslouchali a přemýšleli.
„Zní to jako hnedtubud skvrnitý,“ pravil Tygr znalecky a zase chvíli poslouchal druhým uchem.
[„Mi to přijde spíš jako pavouk,“] kontroval Simbacca, který jednou pavouky choval, než mu je táta snědl.
„Já si myslim,“ ozvalo se ze studny, „že byste měli rychle vyfičet.“
Na Mrně holt přišla puberta.

„I am Iron Man!“ tvrdilo rádio, ale před odhozením do bodláčí ho to nezachránilo. Pohyb navíc upoutal pozornost Tygra, reflexy udělaly svoje a pruhovaný výtržník se vrhl tamtéž, drápy vytažené. Z hustého porostu se okamžitě začaly ozývat zvuky lítého souboje, ovšem těžko říct, kdo vyhrával.
„Přece se nebudeš prát s rádiem!“ kvičelo Prasátko.
„Budu!“ ozývalo se z bodláčí, „tygři se totiž ze všeho nejradši perou!“
Simbacca se zděsil. Dobře si pamatoval, jak ho Fosh seřvala, že strašně smrdí, a to nebyl zvíře a jenom vylezl z vany. Co teprve kdyby ho zavřeli do rotujícího bubnu a přilili tu hnusnou aviváž?!