Crossover

Bunch of thugs idling around.
Eggsy enters.
Ducks a hit from the nearest thug.
"Parkour" sequence ensues.
Eggsy:
One jump ahead of the slow pokes
One skip ahead of my doom
Next time gonna use a nom de plume
One jump ahead of the hitmen
One hit ahead of the flock
I think I'll take a stroll around the block...
Enter Harry, fighting off the thugs.
Harry: Your father would be so disappointed.
Eggsy wants to react but:
Harry:
I can show you the world,
fighting, pretending, splendid,
tell me Eggsy now when did you
last put your life on line?
Exit Harry and Eggsy, scene change - bootcamp.
Merlin:
You're a spineless, pale, pathetic lot,
and you haven't got a clue.
Somehow I'll make a man, out of you!
Roxy clears throat.
Merlin:
Be a man! You must be swift as a coursing river...
Boys fail in quests. Roxy tries to interrupt Merlin's song, repeatedly. No success. Pointing a gun at pug... shoots a thug appearing behind Eggsy instead.
smirking Roxy:
Why keep on assuming
Men will save the day
I can be the hero
And do it my own way!
I'm who I am,
I don't need a man!

Sherlock kneels down next to a dead body.
Sherlock:
Look at the hands, look at the face.
Fascinating. He obviously came from outer space!
John suddenly appears.
John:
Amazing!
Sherlock:
There is no wound, no blood, no mess.
But there has to be something under his dress.
Sherlock starts to unbutton his shirt.
John:
Brilliant!
The man wakes up.
Man (sounds offended):
Hey, what are you doing? I’m not dead!
What are you caring inside of your head?
Dramatic music starts to play.
Sherlock (shouts):
Your heart wasn’t beating, you stupid alien!
Choir:
No, no, no, no, no.
Alien:
One of them wasn't. That may be true.
But thruth is not practical,
there are other things, too.
Sherlock seems to be more interested.
John:
But how is that possible? I’m a doctor-
Alien (interrupts him):
I’m the Doctor. Just come and see.
Takes Sherlock by the hand.
All the wonders from other worlds. Secrets of history.
(softly) Come.
Sherlock follows him into the TARDIS.
John (sadly):
Sherlock, are you leaving me?
Sherlock opens the door and winks at John.
John smiles and walks inside.
A man in a greatcoat with a cheeky smile appears.
He silently sneaks inside the TARDIS.

Ijáček nadále rozebíral svou teorii třináctého života, ovšem Pú ani Simbacca ho neposlouchali. Zatímco medvídek to dělal čistě z charakteru, Wookieho navíc rušily podivné šelesty v Síle. Jako by se nedaleko formoval portál...
[„Simbelíne!“] ozvalo se hromovým hlasem jeho otce a soudě podle oslovení byl opravdu velmi nazlobený. [„Koukej se vrátit, než si pro tebe dojdu.“]
Plyšáci ztuhli, Simbacca váhal. Kdyby se schoval ke Králíčkovi nebo dělal, že je taky plyšák, možná by mohl zůstat. Jenže Champbacca pokračoval.
[„A pronto, nebo z těch sladkostí, co jsem ti přivezl z Naboo, vypálím kořalku.“]
Radši vzal nohy na ramena, tohle nešlo vyhrát.

Ijáček zachmuřeně sledoval, jak mu škůdce z cizího vesmíru systematicky likviduje bodláčí, a s nastupujícím splínem se vypořádal po svém.
„Určitě je dnes pátek třináctého,“ pronesl a povzdechl si.
„Kdepak, Ijáčku, je sobota,“ oznámil mu důležitě Pú, aby bylo vidět, že dává pozor.
„Tedy sobota třináctého. To je snad ještě horší. Divím se, že neprší.“
Začalo pršet.
„Jako bych snad potřeboval důkaz, že celý můj život je tak trochu třináctý, jestli mi rozumíte.“
Nerozuměli.
„Třináctý život, ha, ha. Je to jaksi hořce vtipné, že?“
[„Hele,“] ždrcl Simbacca nenápadně do Púa a polkl list, [„dělá si srandu, nebo to fakt existuje?“]

Simbaccovi chutnalo Ijáčkovo bodláčí tak moc, že si okamžitě řekl o recept.
„To máte tak,“ přednášel osel a nebylo docela jasné, na koho vlastně mluví, „bodlák roste všude, hlavně tam, kde nemá. Některé lidi to dráždí. Stačí jedno semínko a je vymalováno, nic na tom není. Ovšem znal jsem, letmo, jedno kopyto...“
Simbacca dál neposlouchal, semínky naplnil kapsičky na opasku a po návratu domů všechno zasadil. O rostlinky se staral snad ještě pečlivěji než o svůj mírně retardovaný zvěřinec a s radostí sledoval, jak ten plevel roste.
Docela ho pak mrzelo, když mu otec celou první úrodu usušil a vykouřil.

Pú se za Simbaccou sice vrátil sám, ale cestou si vzpomněl, že už se mu něco podobného stalo. Oba pokrčili rameny, podrbali se na hlavě a pokračovali na jih, protože jim připadalo, že je to z kopce.
Zanedlouho narazili na dalšího obyvatele Stokorcového lesa, na Ijáčka.
„Dobré ráno,“ pozdravil ho Pú a Simbacca mávl.
„Když myslíš,“ opáčil osel. „Přišli jste mi jistě sníst bodláčí, jako ti lumpové nedávno. Nevyčítám vám to. Ostatně tu jen tak leží. Neoplotil jsem si ho, tedy vlastně zvu všechny kolemjdoucí na hostinu...“
Simbacca, který notoricky nechápal pasivní agresivitu, měl tou dobou v puse třetí kytku.

„To je nemilé,“ soudil Pú, drbal se na hlavě a poukazoval patrně na to, že počet šlépějí se zase zvýšil.
[„To jo,“] přitakal Simbacca, ale spíš odkazoval na svůj rostoucí hlad.
„Co když to jsou kolasice?“ děsil se medvídek.
[„Nebo školnice!“] zděsil se Wookiee.
„Radši dojdu pro Kryštůfka Robina, ten má doma pušku.“
[„Tak jo.“]
„Počkej tu na mě. Třeba tady u... tohohle... co to vlastně je?“ Ukazoval na osamělou lyži opřenou o strom, ovšem Simbacca nic takového neznal.
[„Nějakej krám?“] bručel hladově.
„Ano. U toho počkej.“
Netřeba snad dodávat, že než se Pú vrátil, nezbylo z lyže ani vázání.

Jack nervózně zkontroloval čas. Měl tu už přece být. Tentokrát ho odchytit zkrátka musel. Rychle všechno překontroloval. Mohl být třeba o blok dál?
Trvalo to jen pár minut, než to správné místo našel. Ale v tu chvíli už mohl vidět jen obrysy tmavě modré, pomalu se vytrácející z vylidněné ulice. Přišli pozdě.
Zklamaně se pousmál na zmateného Ianta. Nic mu neřekl. Mělo to být překvapení.
Chtěl ho tentokrát vzít s sebou. Ukázat mu svůj svět. Jejich svět. Ale na tom už teď nezáleželo. Znovu nastartoval. Do zvuků motoru se však najednou ozvalo i něco dalšího. Něco, co velmi dobře znal.

"Mon ami, s vašimi metodami musím hrubě nesouhlasit!" prohlásil Ten-s-knírkem. "Svlékat mrtvého, jak odporně britské!"
"Zmizte, rušíte mě!" ohradil se Sexy-kabát. "Beztak jste nedojedl snídani a v hloubi duše toužíte po svém šálku Earl Greye." Nebo po Hastingsovi, whatever.
"Na rozdíl od vás, mon ami," který jste snídani ani neměl," odtušil suše. "Místo toho jste se opájel lihovinami se svým neschopným my-nejsme-spolu kumpánem!"
"Caramba! Teda colombo!" pronesl duchaplně Míň-sexy-kabát, zapálil si doutník, pohodlně se usadil a bavil se jako nikdy. "Takhle na to jméno nikdy nepřijdete."
"Mužští," povzdechla Slečna-v-klobouku, poopravila si účes a vytáhla mrtvému z kapsičky odhozené vesty vizitku.

Simbacca onoho zpěváka skutečně našel a docela se divil. Ačkoliv ho totiž viděl poprvé, nemohl si nevšimnout, že jsou si docela podobní: žluté chlupy, velká hlava, packy s drápy a hladový výraz ve tváři.
[„Kdo jsi?“] zabručel jako první Wookiee.
„Pú,“ řekl Pú.
[„A co to děláš?“]
„Sleduji něčí stopy,“ pravil medvídek hrdě a ukázal do sněhu, kde se skutečně nacházela spousta šlépějí. „Pomůžeš mi? Stopovat by jeden neměl sám.“ Simbacca, který jednu stopu neúspěšně sledoval předchozích jednadvacet drabblů, znuděně souhlasil.
Obešli houštinu kolem dokola, stop přibývalo, a jestli jim někdo neřekl, že stopují sami sebe, tak se stopují dodnes.