DMD č. 24. pro 24. 4. 2015. Téma: U snědeného krámu

“How did you get home yesterday?”
Mithra gingerly sits. “Okay. Everything hurt, and I had to come up with an excuse for the hubby, but he cooked dinner, brewed tea and took care of me. He’s so adorable.” She smiles softly. “Yourself?”
“Me?” I fake a chuckle. No one makes coffee for me; I’m followed everywhere by Yorick’s ghost. Still, no need to rain on Mithra’s parade. “Same as always. Had a hot date… with my laptop.”
“And you had take-away again, because the only consumable matter in your flat is alcohol,” she accuses cheerfully.
She’s wrong. There’s coffee, too.

Kolem té velké krabice se shromáždila celá rodina. Hledíme na bednu a mlčíme. Dlouho.
Otec krabici přivezl na kárce z Města. Osm kilometrů se s ní trmácel. Je to jeho válečná trofej. Jeho výhra v loterii. Když večer dorazil, bez jediného slova nechal kárku přede dveřmi, šel do kuchyně a vypil mámě půl láhve rumu, co schovávala do cukroví. Můj táta abstinent.
"Co s tím budeme dělat," zeptá se nakonec bratr.
"Podpálit to nepůjde."
"Plyn si pustit nemůžeme. Máme jenom elektriku."
"Je to to jediný, co ještě měli," vzdychne otec.
Celý den strávil ve frontě, aby koupil sporák na svítiplyn.

„Kurňa!“
„Ty vole!“
„Do hajzlíku!“
To vše je k mání ze studentských jazýčků mých drahých spolužáků. A neposlouchá se to zrovna lehce, vlastně je to dosti otravné, snad i sluch zabíjející.
Jedno lehce odstrčené místo patřící poslední lavici, která dobře skrývá různé outsidery, je územím hluboko věřící křesťanky a jednoho jedlíka, který by nejradši zakousnul všechny učitele.
Všichni se jim obloukem vyhýbají, jelikož jejich konverzace zní jako z jiného vesmíru. Ale když se třída několik minut předem dozví, že si napíše nečekaný test, nejraději bych poslouchala právě ty dva, protože jejich nadávky jsou kouzelné.
„U všech svatých!“
„U snědeného krámu!“

Honza se doštrachal ke Skleněnému vrchu. Užasl; kolem tradičních hrdinských destinací bývala vždycky rovněž tradiční pustina. Na úpatí Skleněného vrchu očekával totéž. Nečekal že tam spatří hospůdku, na štítu název "U snědeného krámu".
Hostinský, vida jeho údiv, pravil: "To víš, v pustině, kde imrvére trajdají hrdinové, se nějaká ta hospůdka vždycky uživí."
"No dobře, ale proč ten název?"
"Taky jsi šel kolem obra z olověného, stříbrného a zlatého zámku? A dostals chleba na cestu? No... a jeden Honza byl opravdu hloupý. Chtěl zkusit, jestli by ty krámy opravdu nešly jíst. A kde se našly jeho ostatky, stojí dneska má hospoda."

To jednou tak Horáček kouknul do lednice a říká, hele už tam zase nic není, co budeme dělat a Pažout na to, že zajdou za Machem a Machovou, u nich je dost jídla. Machovi je rádi viděl a oni na oplátku je, ale stejně Horáčka s Pažoutem nejvíc potěšila svíčková s osmi knedlíky. Já bych si ještě přidal, řekl Horáček, ale Mach se zatvářil všelijak. Co je, vždyť vám všechno nesníme, u vás vaří kouzelný sluchátko, řekl Pažout. Machová na to, Pažoute, to je sluchátko a ne vařečka, navíc svíčkovou umí nejlepší Mach, ale stejně si přidejte, on vaří rád.

Kdysi se mu zdávalo o hostinách v otcově domě, o křepelkách, polévkách, o čerstvě upečeném chlebu. Teď už se s hladem smířil, dokonce ho vítal jako starého přítele. Slabost těla rozostřovala vnímání. Mdloba přinášela okamžiky slastného zapomnění. Blízkost smrti slibovala brzký únik. Wilhelm byl připraven, ale Gero se odmítal vzdát.
„Ovesná kaše s jablky,“ šeptal, když tahal zpod kabátce misku.
„Jaký je trest za porušování příkazů vládce?“ zeptal se Wilhelm.
„Tvoje starosti bych chtěl mít,“ odsekl Gero.
„Opravdu?“
Gero se rozpačitě odvrátil. Wilhelm se ušklíbl, než se nenadšeně chopil lžíce. Malicherné vítězství, ale chutnalo sladce.
Stejně jako kaše s jablky.

„Kampak, máš namířeno, holčičko?“ zeptal se Vlk a hlasitě mu zakručelo v břiše. Znělo to jako zavrčení. Karkulka o krok vyděšeně ustoupila.
„Víno a bábovku pro babičku,“ odpověděla. Sladce se usmála. Vlkovi se z toho zamotala hlava. Už hlady šilhá a ona tam má bábovku!
„A kdepak ta babička bydlí?“ Snad aspoň ta bude mít klobásu.
„Tamhle za lesem, po cestičce rovně a za tím velkým balvanem doprava, tam má babička chaloupku,“ řekla bezelstně.
Vlk na nic nečekal a zmizel mezi stromy. Vyrabuje babičce spižírnu.
Ale ani ta neměla klobásu. Co nadělám, povzdychl si Vlk a slupnul babičku jako malinu.

„Ahoj holky, tak už jsem doma!
Eh, mám dojem, že na zaskakování na dětské pohotovosti už nějak nemám ten správnej švunk. Ještě jednou uslyším „Já nežeknu ááááá!!“ tak budu... no, možná i netrpělivej.
Alžběto? Brandy?
Co to???
Oh... tady asi byla bitva.
Alžběto? Tys učila draka hrát karty?
Poker??
Tak to jsem opravdu rád, že jsme nevyhořeli.
A ty talíře všude... kelímky... Holky, to od vás není ani trochu hezký. Vyjedly jste lednici a já umírám hlady! To jste mi vážně nemohly něco nechat?
Jogurt??? Já nechci bejt zdravej, já mám hlad!
Alžběto, můžeš mi k tomu něco říct?!“
„Áááá?“

„To je nemilé,“ soudil Pú, drbal se na hlavě a poukazoval patrně na to, že počet šlépějí se zase zvýšil.
[„To jo,“] přitakal Simbacca, ale spíš odkazoval na svůj rostoucí hlad.
„Co když to jsou kolasice?“ děsil se medvídek.
[„Nebo školnice!“] zděsil se Wookiee.
„Radši dojdu pro Kryštůfka Robina, ten má doma pušku.“
[„Tak jo.“]
„Počkej tu na mě. Třeba tady u... tohohle... co to vlastně je?“ Ukazoval na osamělou lyži opřenou o strom, ovšem Simbacca nic takového neznal.
[„Nějakej krám?“] bručel hladově.
„Ano. U toho počkej.“
Netřeba snad dodávat, že než se Pú vrátil, nezbylo z lyže ani vázání.

Vběhnul jsem do baráku, rychle se rozhlíd a zarýgloval dveře. Zombíci byli pomalí, tupí, ale měli jednu nespornou výhodu: bylo jich hodně. Tlačili se na výlohu a výplň dveří. Měl jsem tak minutu, než rupne sklo.
„Tak copak tady máme?“ mumlal jsem, abych utišil nervy. „Řeznictví, no výborně!“
Prohraboval jsem věci.
„Zástěra, gumový rukavice, kalkulačka... je to řeznictví, sakra! To tu vážně neni žádný jídlo? Aspoň tlačenka. Bože, jak dlouho jsem neměl tlačenku!“
Dveře povolily, nemrtváci se začali hrnout dovnitř.
„Mozečky nevedeme!“ zařval jsem a vletěl dozadu.
A tam můj zrak ulpěl na předmětu za zlatýho bludišťáka: Obrovský řeznický sekyře.