DMD č. 24. pro 24. 4. 2015. Téma: U snědeného krámu

Jako malá si s tím nezbedou hrávala,
přísliby věrné lásky mu stále dávala,
ale sešel velice rychle rok s rokem,
stala se z ní princezna takřka skokem.
Vlasy zapletené do krásných účesů,
a asi vámi trošičku jako autor otřesu,
když řeknu, že na svého přítele zapomíná,
a i přes to všechno je pro něj ta jedna jediná.
Každý den vidím ho stávat u snědeného krámu,
kde poprvé udělal z děvčátka kupec dámu,
tam, kde o iluze přichází nejeden žebrák,
kde chudým stává se i nejbohatší sedlák,
tam padne na vás zlé z vašeho bytí,
kde konec lidské populace se třpytí.

Fanouš dorazil domů nočním autobusem.
Za poslední měsíc ho v Albertovi drželi hodinu po zavíračce devětkrát.
Cukrárna U Hájka už dávno zavřela krám a nonstop lahůdky na Ípáku připomínaly závodku ve dvě odpoledne. Z pultu se šklebil osamělej řízek, kterýho se štítily i modrý haleny.
Cestou do pátého patra vršovického činžáku se utěšoval představou ohřátých včerejších lasagní.
Tu představu si hýčkal do chvíle, kdy otevřel dveře ledničky.
"Kde jsou moje lasagne? Moment."
Fanouš si ledničku prohlédl pečlivěji.
"KDE JE JÍDLO?"
Lynda, která s Jindřichem právě zapíjela dopsanou bakalářku, přiběhla do kuchyně.
"Jindřichovi cestou z Ostravy poněkud vyhládlo. Vodku s kečupem?"

Kyoko otevřela sněhobílou velkou ledničku, z níž se na ni smutně dívaly tři plastové lahve s vodou a plechovka piva. V polici s potravinami to nebylo o moc lepší, malý zbytek rýže, nějaké suché koření, kečup a sojová omáčka, čaj. Žádná zelenina, žádné vejce, žádné maso, zato desítky nedotčených krabic luxusních valentinských čokolád, kterým pomalu procházela záruka, a baterie neotevřených lahví velmi drahého alkoholu.
Bylo jí jasné, že z toho neuvaří ani pro skromného vrabce, natož pro dva dospělé lidi. Během nákupu v předraženém suterénním marketu jí bylo čím dál jasnější, co nejvíc sexy muži Japonska chybí.
Kurzy domácího hospodaření.

Leia Organa se zařekla, že do bývalého císařského paláce nikdy nevstoupí.
Byl symbolem útlaku a násilí.
Nemůže být sídlem vlády Nové Republiky.
Pak ale přece jen prošla jeho branou.
Kráčela liduprázdnými chodbami a opuštěnými sály.
Hleděla do rozbitých tváří soch dávných Sithů.
Palác byl tichý.
Mrtvý.
Bezzubá ústa věčnosti zívala nekonečnou prázdnotou.
Vše, co mělo sebemenší cenu, zmizelo.
A když nemohlo být ukradeno, bylo aspoň zničeno.
Jako by byl palác sežrán zevnitř.
Velké rabování po pádu Impéria si vybralo krutou daň.
„Takhle vítězí demokracie,“ vzdychla Leia.
A i když Impérium nenáviděla, slíbila si jediné: palác na Coruscantu bude zase žít!

V šeříkových šatech, posledním cáru po slavném bohatství, vstoupila pod nízké trámy. Překročila vysoký práh a na okamžik ji zastavila vzpomínka. Právě tady mu musela předložit koláč, který tajně odnesla z jeho vlastního domu. Stále ještě se chvěla studem.
Uzdravoval se. Dnes už seděl na lůžku. Dýchal ještě ztěžka, ale snažil se odlišit dny od nocí. Bude-li tu muset zůstat, bude důstojným synem Marshalsea.
Toilk toužila po tom, aby jí dovolil se k němu připojit. Zastavila se před ním. Jemně upravila květinu ve sklínce.
"Nemám, co bych ti dal," vzhlédl konečně.
"A já nemám ani o šilink víc," usmála se.

V Mansfieldském panství se Fanny dostala do kuchyně jen jednou. Rozkládala se dvě patra pod panskými místnostmi a ona tenkrát v zamyšlení sešla níž, než chtěla.
V Porthmouthu byla v kuchyni neustále, však byla hned vedle obývacího pokoje. Každý den odtamtud pro matku něco přinášela nebo vyřizovala Rebece, ať si propána pospíší. Pokaždé si tu místnost prohlížela s nevěřícným úžasem. Byla temná, se starými kašlavými kamny a našpiněným nádobím naskládaným halabala. Nejděsivější však byly police, které zely prázdnotou.
Její matka možná nebyla dobrá hospodyně ani dobrý rodič, ale pořád dokázala zázraky. Třeba ten, že ještě nikdy nešli spát bez večeře.

Rona občas mnohem víc než původní důvod hádky vytáčel fakt, jak snadno nad ním jeho žena získává převahu.
Jenže tuhle slabost prostě neuměl překonat. Od dětství byl zvyklý na to, že doma je vždycky jídlo. Hora jídla. A skvělého.
Hermiona zatím koupala Rosie se rty pevně stisknutými. Pak odnesla miminko do ložnice a když malá usnula, vyhoupla se do křesla s knížkou v ruce a nohama pevně zauzlovanýma. Nemusel být velký znalec řeči těla, aby pochopil, že večeře nebude.
A nic jiného taky ne, když už jsme u toho.
Když potom dojížděl Rosinu rýžovou kašičku, bylo mu jasné, že prohrál.

"Stejně jsem rád, že toho chlápka ukřižovali," povídá Izák, jak tak balí zboží.
Izmael zaúpěl. Tu historku už slyšel stokrát.
"No, stojím bohdá před rokem v krámě, on jde okolo, a tak se ti na mě podívá, že se mi vlasy zježí. Krámek mi uhranul, šlo to s ním z kopce, nakonec jsem ho musel zavřít."
"Hele," dopálil se Izmael. "A nebylo to náhodou tím, že si hned naproti otevřel krámek Mejir? A že měl lepší zboží? A nevyděláš si náhodou teď jako pomocník u Mejira víc, než kdy ve svým starým obchodě? Hubu drž, Izáku! O mrtvých jen dobře."

Prachovkou otřel stoly v hospodě. Šel k obrazu.
"Tak si říkám, Ludvíku, že dneska bude zase klidný den, ne? Mám pocit, že kdyby sem snad někdo přišel, už bych ani nevěděl, co mu říct. Tak mě v noci napadlo, co kdybych změnil zaměstnání. Víš Ludvíku, ne že by mi tu s tebou bylo špatně, ale chtěl bych zkusit obchod. Třeba s potravinami. Úplně slyším, jak říkáš, že kdybych měl ten obchod, byl by neustále vyjedený. Nic by tam nebylo, ani lidi no. Snědený krám. To zní dobře ne? Co myslíš, Ludvíku, nemám to tu zavřít a zkusit štěstí někde jinde?"

"Světlovod v žádném případě nespolknu."
"Vážený kolego," použil všechnu autoritu nadřízeného Hopkins, "sám jste vlákna táhl, tedy víte, že jsou ohebná a relativně tenká. Máme vám raději vecpat do žaludku tenhle krám?"
Při pohledu na Kussmaulův rigidní tubus, který připomínal fakírův meč, student zezelenal.
"Odvahu, příteli! Znecitlivím vám mandle. Tak: Ham!" Hirschowitz zkušenou rukou vtlačil světlovod tou správnou trubicí, kam až to šlo.
Hopkins připojil k vláknům xenonovou výbojku.
"Světlo jako ve dne. Padesát tisíc obrazových bodů. Obraz jako víno. Vyfotím."
"Hleďme, dvanácterník. To jsme hluboko. Nepřenášejí vlákna teplo?"
"Oc eeee." Brk.
"Otřu vám ústa. Že to byl fascinující experiment?"