DMD č. 12 pro 12.4.2011 Téma: Nektar a ambrózie

"Tak pojď, malá."
"Mééé," protestovala koza. Dovnitř se jí nechtělo.
"Ale no ták."
Ošetřovatel ji přitáhl k napajedlu. To vyhodnotilo její výšku, váhu a věk a automaticky vyplivnulo odpovídající dávku výživného roztoku.
"Taky bys radši seno, co?"
No jo, optimalizace výživy už se projevuje i v ZOO. Ale ještě mohlo být hůř... a pro masožravce taky bylo. Napadnout to mohlo jenom Zelené. Samozřejmě to prosadili ve spolupráci s Katolickou stranou - dle slov "Vlk bude přebývat s beránkem" udělali ze všech šelem vegetariány.
Je smutný pohled na vlka apaticky žvýkajícího svou dávku sóji.
Ale...
Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Poznámka: Bjb, botanicky asi naprosto nesprávně
Old Shatterhanda postřelil šíp. Indián, co jej zasáhl, mířil na jiného a popravdě netušil, že někoho dostal. Úskalí plížení.
Vinnetou se skrýval poblíž.
Útočník se vzdálil (asi za svou kořistí). Pravděpodobně už nehrozilo nebezpečí.
Naklonil se nad svého bratra a prohlížel si ránu po šípu. Bylo to jen mělké škrábnutí, avšak zkušené oko rozpoznalo, že hrot šípu byl otráven. Očistil trochu krve z ramene. Bude potřebovat amrózii. Měli štěstí, že se zrovna plížili v jejím porostu. Přiložil několik utrhlých snítek na ránu a vše ovázal kusem látky. Takhle bude Old Shatterhand muset vydržet do tábora. Tam mu poskytne léčivý nektar.

Ozval se výstřel.
"Holmesi!" zakřičel Watson a vrhl se k příteli, který padl do křoví.
"Těší mě váš zájem, milý Watsone, ale nic mi není."
"Ale... jak je to možné? Vždyť vás zasáhl!" zvolal Watson.
"Říkal jsem vám, že kokain má zázračné účinky a prý dokáže člověka činit nesmrtelným," řekl a zavrávoral.
"Taky vám to zatemňuje mozek," odvětil Watson a obratně Holmesovi z kapsy vyndal mahagonovou krabičku, ve které zel otvor. Rozpřáhl se a Holmes jen s otevřenými ústy sledoval, jak krabička opisuje oblouk a mizí v lesíku.
"Protentokrát vám to zachránilo život, ale jako lékař vám kokain provždy zakazuji!"

A/N: Tentokrát to kolem zadání fakt jen prošlo. Teda spíš proběhlo.
To je ze začátku samé ťuťu-ňuňu, všechno, co udělají, je roztomilé a úplně úžasňoučké. Stačí pohled vlahých očí alá "Co jsem udělal, že se zlobíš?" a rázem je odpuštěná zabahněná chodba i bordel v obýváku. Jenže ty ženský si za to můžou samy! Jak říkávala máma, pevná ruka musí být hned od začátku. Pak fňukají, že je jejich drahoušek neposlouchá. I když kdo by se jim divil, stačí jen ty debilní a děsně kůl jména, co jim dávají, hlavně originálně, že jo.
Cvičitelka Ústavu pro nápravu nezvladatelných psů se naposled v duchu ušklíbla a rázně zavelela: „Nektare, Ambrózie, k noze!“

Některé dny stojí za starou bačkoru. Tehdy tě život míjí jako nekonečná řada prázdných slov. Tváře, místa a věci se slévají do barevných šmuh jako plastelína… Výsledkem je šedá. Bolest se střídá s otupělostí. Nevíš, co si myslet, co dělat, co říkat. Často ani nedokážeš poskládat větu. A když se tě kamarádi zeptají, jak se máš, netušíš, co říct.
Když hormony dobré nálady stávkují, zkoušíš jejich tvorbu trošku nakopnout. Tvoje metoda je prostá a zaručeně ti i v ten nejdivnější den poskytne kousek božského opojení. Nepotřebuješ prášky, nepotřebuješ alkohol, nepotřebuješ chlapa. Stačí podlehnout jedné z nejdostupnějších a nejnevinnějších drog – čokoládě!
A/N: Jakožto zakladatelka Sdružení čokoholiků jsem si nemohla pomoct! :)

pozn. je mi líto, že jsem tak morbidní, ale už jsem nevěděla kudy kam, a BJB.
Ta vůně ho volala, vábila. Ale bažina není bezpečná. Dusný vzduch kromě medově hnilobných výparů nese i předtuchu smrti.
Komáři bažinu považovali za domov. Ano, ta dotěrná cháska, tichá hejna podpantoflových taťků srkajících sladkou šťávu z květů, a vedle nich agresivní, neustále bzíkající a krvelačné matrony, schopné letět kilometry kvůli jediné kapce krve, aby nakladly do smrduté louže další vajíčka.
Vonělo to... vonělo to nejen jídlem, pokrmem hodným bohů, ale taky trochu vzrušením z podstupovaného rizika, a ta vůně rozpalovala krvomízu v jeho tělesných kanálcích halucinogenními představami všech myslitelných slastí...
Cvak.
Nožka uvízlá v kleštích masožravky se cukala ještě chvilku.

pozn. aut. č. 1.: nevím, proč mne napadlo zrovna tohle a tenhle fandom. Nicméně, není to klasický Sherlock Holmes, spíše ten bbc. Jo a odehrává se to v dobách školních let.
pozn. aut. č. 2.: snad to není moc velké odchýlení od tématu.
„Pane Holmesi, můžete vysvětlit důvod žádosti o uvolnění ze sportovního kurzu?“
Mycroft Holmes neváhal s odpovědí. „Jsem silný alergik. Podrobnosti naleznete v přiložené lékařské zprávě.“
„Píše se zde, že jste alergický na rostliny rodu Ambrosia.“
„Ano, jsem.“
„Na nektar alergický nejste?“
„Možná.“
„Každopádně, žádost se zamítá. Z lyžařského kurzu vás neuvolním.“
Mycroft Holmes tiše zaúpěl. Sebral původní žádost ze stolu a předal řediteli další dokument.
„Trpíte horskou nemocí?“
„Ano.“
„Můžete se zdržovat v nížinách. Na kurz pojedete.“
Mycroft předal další dokument.
„Co má znamenat trpí nevolností ve vše druzích dopravních prostředků? To vám také neuznám.“
Mycroft si povzdechl. „Přijímáte úplatky?“

Poznámka: Všem se omlouvám, vím, že mi Voldemort vůbec nejde, ale nic lepšího mě nenapadlo.
„Takže chcete, abych se pokusil namíchat bájnou Ambrózii, podle tohoto tajného receptu Můj Pane?“ Zeptal se zvědavě Snape, a uklonil se před Pánem Zla.
„Samozřejmě. Jinak bych tě nevolal!“ Pán zla zřejmě nebyl v dobré náladě.
„A smím se poníženě zeptat, kde jste k němu přišel?“ Zkoušel své štěstí Mistr Lektvarů.
„Můžeš, ale neřeknu ti to.“ Odbyl ho.
„Můj Pane? A co to je Ambrózie?“ Nevydržela to Bellatrix.
„Ambrózie, má Bellatrix, nápoj, který je podle legendy nektarem bohů. Má tak úžasnou chuť, že se po jeho vypití staneš nesmrtelným. A já jsem teď jediný, který má na jeho namíchání recept!“

Ambrózie připomínala chutí pšeničný chléb, vlastně i tvarem a vůní, ale byla to ambrózie. A i když nektar chutnal po vodě z pramene, byl to božský nápoj.
Slunce příjemně hřálo, zdálky bylo slyšet ozvěnu moře a klučina, který jednou bude známý jako Řecko, položil spokojeně mámě hlavu do klína a poslouchal, jak vypráví třeba o Alkméně, kterou miloval Zeus a která porodila nejsilnějšího z hrdinů Hérakla − přitom mu máma dala pusu do kadeřavých vlasů a klouček v duchu počítal: Danaé, Létó, Léda (které se mu trochu pletou), Semelé, Antiopa a nymfy, spousta nymf, Maia, Eurynomé... Kam se hrabe počítání oveček.

Tá da da dá da dá!
Ozve se, když se přiblížíte ke zdi. Visí na ní plakát.
UDÁLOST SEZÓNY!
Řvavě rudé písmo. Vepíše se na vnitřní stranu očních víček.
LIBUŠIN JARNÍ PLES!
Poslední slovo sjelo při tisku o tři milimetry níž.
NEJVYBRANĚJŠÍ SPOLEČNOST!
Ale přijít může každý, kdo si zaplatí lístek, vstupné je drobným písmem připsáno pod čarou.
KATERING MÁ NA STAROSTI NEKTAR A AMBROZIE S.R.N.!
Záruka exkluzivity a malých porcí, jak je známo.
JEŠTĚ DLOUHO BUDETE VZPOMÍNAT!
Ruka se natáhne a strhne plakátek ze zdi. Na rtech vykvete zlomyslný úsměv.
ZARUČUJEME -BUDETE SE BAVIT!
…nebo možná ne.