DMD č. 12 pro 12.4.2011 Téma: Nektar a ambrózie

fandom: pověsti/lehce, lehounce okrajově Česká kouzelnická škola ve Vídni
„Tak jsme konečně zpátky doma z té helénské ciziny,“ pronesl s úlevou hromovládný Perun.
„Jaké to tam bylo?“ zeptal se usměvavý Svantovít.
„Podsvětí mají úžasně vymakané, hlavně ostrahu,“ připustila Morana. „Myslím, že u nás provedu nějaké změny.“
Lada se zamračila. Stále se ještě zlobila, že ji Perun nevzal s sebou místo Morany.
„Úcta smrtelníků je na vysoké úrovni,“ připustil Perun. „Organizace na Olympu je však poněkud chaotická,“ dodal kriticky.
„Aby ne, vždyť jsou věčně namol,“ uchechtla se Morana. „Nektar - takovej přeslazenej hnus.“
„A ani to nepijou na pořádnej základ - ambrosie, co to je?“ přitakal Perun. „Není nad kance a medovinu!“

„Poslyš, není tvůj přítel tak trochu… divnej?“ vážila moje nejlepší kamarádka opatrně slova.
„Proč myslíš? Na Francouze docela v pohodě…“
„A že už v té putyce sedí sám dvě hodiny, to je normální?“
„Asi mu chutná,“ pokrčím rameny, i když to sama moc nechápu. „No, možná bychom ho fakt měly jít vyzvednout.“
Vrhnul se k nám. Láskyplně mě objal. Což by bylo fajn… Ovšem pak promluvil…
„Česká republika… ráj na zemi. Ten božský nápoj! Hotová ambrózie. Pojď se napít.“
„Tenhle patok,“ ukážu s despektem, „rozhodně není ambrózie. Je to Nektar… A věř mi, že na pivo té značky chuť nemám.“
AN: Kdyby to někdo nevěděl, tak pivo značky Nektar opravdu existuje. Jeho chuť... jak to říct... má pivo chutnat jako sladká šťáva z květů? :-)

„Vítej smrtelníku,“ pronesla nejkrásnější z můz. „Jsme poctěny, že tě můžeme přivítat v Ráji.“
„Co jsi zač?“ zajímalo mě.
„Jsme můzy a ty jsi náš host, o kterého budeme pečovat.“
„To jsi dám líbit,“ nahodil jsem a koutkem oka jsem se díval po něčem k pití.
„Přineseme ti něco k jídlu, co říkáš?“ Hýčkala mě můza. „Máme tu nektar a ambrosii……“
„To nechci, dám si pivo.“
„Ale nektar jsi ještě neochutnal“.
„Kolik to má procent alkoholu?“ Zajímalo mě.
„noo, nulu.“
„Víte co, nechte si svůj Ráj a já si jdu na pivo,“ řekl jsem a zamířil rovnou do nejbližší putyky.

poznámka: já už jsem se soufflé naučila! Jo a je tam několik vulgarismů, tak bacha na oči.
„Hej ty! Pojď sem! Co to má kurva být?“
Gordon Ramsay je bůh. A jako bůh má právo vyžadovat, aby každé jídlo bylo ekvivalentem božského nektaru a božské ambrózie. Ale nežije někde na Olympu, takže realita je trochu jiná.
Podívám se na podivně rozteklou placku.
„Ehm. Soufflé?“
„Soufflé? Tahle sračka, že má být soufflé? Pojďte všichni sem! Tohle má bejt soufflé!“
Jedenáct lidí nadšeně přiběhne. Jsou rádi, že nejsou na mém místě.
„Promiňte, pane.“
„Každou vteřinu se vzdaluješ tomu, že budeš někdy dobrej kuchař, Heather. Je ti to jasný?“
„Ano, pane!“
„Tak jdi a udělej nový zasraný soufflé!“
„Ano, pane!“

Letní noc je nezvykle tichá. Studenti před pár dny zmizeli, jen prastará lípa na nádvoří tajemně šeptá vlaštovkám do snů. Otevřené okno vrhá do její koruny měděné odlesky.
Na dubovém stole hoří voskovice. Profesor roztržitě prohlíží pergameny, pak si unaveně promne oči, svitky odloží a srovná své poznámky. Má pocit, že rozluštění záhadného písma je na dosah, ale už se nedokáže soustředit. Pro dnešek dost.
Vstane, aby se protáhl. Zaslouží si příjemnou tečku za náročným dnem. Sáhne do skřínky pro baňatou láhev. Když do poháru hebce steče sladká jemně kořeněná medovina, pracovnou se rozlije neodolatelná vůně. Slastně usrkne první doušek.

Nestávalo se to často, ale občas přeci jen navštívil Valhalu zástupce nějaké jiné astrální sféry. Björn Bledý, který většině delegací zprostředkovával prohlídku, na většinu dodnes rád vzpomíná.
„Se Svarogem byla sranda, přes den se zašil v kovárně a od večera do rána chlastal. Quetzalcoatl sice skoro nepil, ale přinesl popcorn. S Bastet to bylo horší, všichni vlkodlaci se museli umýt a schovat, ale guláš jí moc chutnal. Zato Héra, to bylo za trest. Nejen že chtěla, ať přitopíme, ale k jídlu vyžadovala nějakou jejich domácí srajdu.
Dostala medovinu a vepřové a tak jako ona tady na stolech nikdy nikdo netancoval.“

Upozornění: jedna z postav je naprostý Pansexuál :)
Nevěděl jak začít. Nakonec se odhodlal. Když mluvil, mnul si nervózně ruce. „Víš, já nevím, jestli jsem to dobře pochopil… ty pohledy… narážky… to když jsme se poprvé políbili… nevím, co si o tom myslet. Je to pro mě nové a…“
Odpovědí mu bylo jen bezútěšné ticho. Iason měl chuť zoufale zavýt. „Přestaneš už sakra civět z toho okna? Posloucháš mě vůbec?“
„A co chceš vlastně slyšet? Že tvoje rty chutnají jako ambrózie a jsou sladší než nektar?“ otočil se Zach a pohladil ho po tváři. Pak mu v očích zajiskřilo. „Tak to máš smůlu, protože mě na kecy neužije.“

„Snapeovi preskočilo!“
„Ako môže chcieť niečo také?“
„Máme mu priniesť ambróziu a nektar!“ Ron s Harrym sa otočili na svoju kamarátku.
„Počula som...“ okomentovala Hermiona.
„Ako môžeš byť taká pokojná?“ Harry nechápal.
„Ty určite poznáš riešenie, však?“ zaškľabil sa Ron.
„Samozrejme,“ prikývla. „Snape nám zadal úplne jednoduchú úlohu...“
„Jednoduchú? To máme ísť do toho Panthenolu, chytiť si grónskeho boha a chcieť jeho večeru?“ Ron vyvalil oči. Harry mal ústa dokorán.
„Keby ste dávali na herbológii pozor vedeli by ste, že Ambrózia palinolistá je rastlina a nektar sladká vonná šťava kvetov. Ale keďže ste obaja hlupáci, tak si bežte do Grécka...“

A/N: Tak snad jsem moc neutekla od tématu... Ale fakt jsem se snažila. Recept, který v drabble figuruje je tento http://recepty.mraveniste.cz/detail.php?detailrecept=1165 (To kdyby to někoho zajímalo...Nikdy jsem to nevařila, páč vařím asi jako jedna zmiňovaná postava)
Kapitán Horatio Hornblower se posadil za stůl. Byl zvědav jak se svatební dar od admirála Pellewa vyznamená. Nečekal dlouho, když do jeho kajuty vstoupil malý, poněkud podsaditý mužík s podnosem. Postavil před něj přiklopený talíř.
„Vaše večeře, pane“ pronesl trochu strojeně.
„Á výborně! Co pak jsi připravil, Doughty?“ zeptal se kapitán Hornblower se zájmem. Po dietě, kterou mu připravoval Styles, by byl ochoten sníst v podstatě cokoliv, co by nebylo připálené.
„Mlaďoučkého králíka na víně s rýží, pane“ zapýřil se pyšně Doughty a odklopil poklop. Hornblower ochutnal první sousto. Spokojeně zamručel. Skutečně, proti Stylesovým výtvorům to byla doslova božská krmě.

Poznámka: A tohle je kánon. A já to musela napsat dřív, než to udělá někdo jiný. :)
Zlaté kadeře a tmavé oči. Nevinný úsměv. Tělo, které se může rovnat héroům. Krásou by předčil i mnohé bohy. A nejvyšší z nich je okouzlen.
Obrovský orel se snáší mezi hradby mocné Tróje.
Ganymédes má strach. Tváří tvář božstvu překonává závrať a omotává orlovi paže kolem krku.
„Zůstaň,“ praví okouzlený bůh.
„Proč?“ Ganymédes prokazuje značnou dávku odvahy.
„Budeš mým číšníkem,“ praví Zeus a hladí ho po tváři.
„Nalévat nektar a mlčky přihlížet božské činnosti? A co když nebudu chtít?“
„Poprosím tě, abys byl mým milencem.“
Ganymédovy oči se rozzáří.
Večer dostal tu čest nalít Diovi první pohár.
Byl splacen polibkem.