DMD č. 2. pro 2. 4. 2016. Téma: Les náhod

Kulatina se mu drolila pod rukama a nohy pracně hledaly oporu na slizkém kameni. Teď se může stát cokoli...
Může se smeknout noha nebo uvolnit kámen.
Seschlý kmen může povolit a rozdrobit se v červotočí kašičku.
Dřevo může být vlhké a oheň nechtít hořet.
Zlé síly se mohou postavit proti nám a udusit milíře na pahorcích pod Amon Dînem*.
A nakonec se může spadnout a rozmlátit se na maděru.
Na dřevo vyšplíchl olej.
Trocha napětí, než oheň vzplane a rozroste se natolik, aby byl patrný i z velké dálky. Aby silnější překročil hory a neztratil dech.
"Amon Dîn! Naděje zahořela!"

Tlející dřevo padlých velikánů, ze kterého vyrůstají myriády keřů a neprostupných spletenců lián. Skřeky papoušků poletujících nad korunami palem.
Rytmus mačety, prosekávající Cestovateli průchod až na mýtinu.
Odpolední slunce, několik hliněných chýší se střechami z trav, hrající si děti.
Hrdý válečník, tělo pokryté rituálními jizvami, se opírá o oštěp ve stínu pod palmou.
Cestovatel si otře zpocené čelo kapesníkem, přistoupí k válečníkovi a natáhne ruku k pozdravu: „Buď zdráv, jmenuji se Jára Cimrman, a právě jsem objevil váš kmen.“
Válečník jen ustoupí o krok stranou, a za ním je vidět průsek, průsek do džungle, kterým před chvilkou odešel David Livingstone.

Stalo se to zase.
Nikdo nevěděl odkud přišel. Nikdo ho neznal, ale byl tady.
Muž v černém, který s nikým nepromluvil ani slovo.
Jen na všechny zíral.
Stalo se to zase.
Nikdo nevěděl kam zmizel. Nikdo nedokázal určit kdy zmizel.
Muž v černém, kterého nikdo neviděl přijít, byl pryč.
A stalo se to znovu.
Ve vesnici vzplála stodola. Nikdo nevěděl proč.
Nikdo nevěděl koho má podezírat. Všichni byli bezradní.
Stalo se to naposledy.
Ve vesnici vymřel dobytek. Nikdo nevěděl jakou to má příčinu.
Nikdo neuměl pomoci.
Jen muž v černém opodál na kopci stál a nikdo si ho nevšímal.
Náhoda?

Nějakou záhadu hledali už pěkných pár hodin a Dipper už to chtěl zabalit a jít radši zpátky.“Dippere!”, zavolala na něj náhle Mabel.
“Co je, Mabel?”
“Podívej se na tohle”, ukázala najednou pod ně na zem. Byla tam obrovská stopa. Vypadala spíš jako vyschlé jezírko. Připomínala ho i velikostí.
“To je skvělý, přesně něco takovýho jsem hledal”, zaradoval se Dipper a jal se stopu zkoumat. Kdyby tak oba sourozenci viděli, co se ale skrývá pod větvemi kousek za nimi. To by teprve byli nadšení. Možná ale spíše ironicky. Zpoza stromu je totiž pozoroval jejich “oblíbený” jednooký démonický trojúhelník. Bill Cipher.

Pokud po vstupu do Fangornu zahnete vlevo, otočte na stránku 15.
Potkali jste Stromovouse. Myslí si, že jste skřeti.
Šlápl na vás. Tududumtum.
****
Pokud po vstupu do Fangornu zahnete doprava, otočte na stránku 80.
Kráčíte Fangornem. Hledáte cestu k Železnému pasu. Pokud vytáhnete kompas, otočte na stránku 45.
list
Ve Středozemi kompas neexistuje. Nepodvádějte! Zpět na stránku 15.
****
hráč zuřivě otáčí na poslední stránku
OPUSTILI JSTE PŘÍBĚH! JSTE PŘIPRAVENI VRÁTIT SE DO REALITY?!
Hm.
list
Vítejte zpět! Potkali jste Toma Bombadila.
*****
"Safra," povzdechl si Tolkien, zmuchlal další papír a hodil ho do koše, "ten experimentální modernismus mi byl Sauron dlužen."

Pojď se mnou dívko
do lesa jedlí
borůvky jsou tam
Sníme je
(Ach jak ti rtíky zmodraly)
Pojď se mnou dívko
do lesa lipek
slavík tam zpívá
Zlíbám tě
(Ach jak jsi oči zavřela)
Pojď se mnou dívko
do lesa lián
liják se spustí
Svlékám tě
(Ach jak se vůbec nebráníš)
Pojď se mnou dívko
do lesa tisů
mech je tam měkký
Tisknu tě
(Ach jak se dotykem zachvíváš)
Pojď se mnou dívko
do lesa fíků
nůž se tam skrývá
říznu tě
(Ach jak jsi krásná neživá)
Tak se mnou pojď
do lesa náhod
co se ti dívko
může stát

Vše začalo nevinně. To, že vypadne sem tam nějaký systém nebylo pro něj nové, ale tohle…
První vypadl skener. „Zatracená porucha,“ zamumlal si postarší muž.
„Děje se něco?“ zeptal se ustaraně mladík.
„Jamie? Ne, nic.“
Následně vypadla klimatizace, poté všechna světla. Dokonce i konzole byla v háji. Loď jakoby se dostala do neskutečných turbulencí. Odhodilo je to na zem. Arkádní zvony daly o sobě vědět.
„Jen ty ne.“ zaúpěl muž skrčený na podlaze.
„Máme problém?“ nevnímal chlapcovu otázku. Bylo mu jasné kam se dostali.
Najednou bylo ticho.
„Právě ses seznámil s uskupením jménem ‚Les náhod‘.“
„Úžasná zkušenost.“ zabrblal mladík kysele.

Smrk ztepilý. Smrk ztepilý. Smrt ztepilý. Smrk ztepilý. Smrk ztepilý. Smrk ztepilý. Smrk ztepilý. Smrk ztepilý. Smrk ztepilý. Smrt ztepilý. Smrt ztepilý. Smrk ztepilý. Smrk ztepilý. Smrt ztepilý. Smrk ztepilý. Smrt ztepilý. Smrt ztepilý. Smrk ztepilý. Smrk ztepilý. Borovice lesní. Borovice lesní. Borovice lesní. Dub letní. Dub zimní. Dub zimní. Dub zimní. Buk lesní. Buk lesní. Buk lesní. Habr obecný. Habr obecný. Habr obecný. Javor úhledný. Javor význačný. Javor vousatý. Jasan úzkolistý. Jasan úzkolistý. Modřín opadavý. Modřín opadavý. Modřín opadavý. Jeřáb břek. Jeřáb český. Jeřáb dubolistý. Jeřáb dubolistý. Jeřáb dubolistý. Bříza bělokorá. Bříza bělokorá. Bříza bělokorá. Jednorožec. Jednorožec. Mantichora. Les.

Ležím na zemi a krvácím. Kdyby to tolik nebolelo, vnímala bych, jak mě svědí tváře od slz. Nevidím téměř nic. Jen díky záři luny ještě vím, kde jsem. Mokrá zem lesa mě studí do zad, mokrá jako moje šaty od krve a pláče. Cítím se nahá, mám rozpárané břicho.
Vnitřnosti, cítím je.
Nikdo tu není? Nikdo?
Bezmoc.
Nikdo?
Úzkost.
Nikdo.
Strach.
Zvuky. Ratonhnhaké:ton? "Co ty tu?"
"Jel jsem kolem, náhodou."
Naděje.
Náruč. Světlo. Teplo. Bezpečí. Leží vedle mě. Už nejsem sama. Uzdravila jsem se. Jinak by tu nebyl. Uzdravit jsem se musela sama. A možná už brzy budu zase šťastná.

"Třeba můžu říct, že je poslední dobou všechno čím dál tím dražší."
"Super nápad. Co je to za čas?"
"Minulý."
"Všimni si, že nemluvíš o minulém roce, posledním víkendu nebo podobné době."
"Aha, tak průběhový."
"Který?"
"Průběhový prostý."
*zvedá obočí* "A to je co?"
*zamyslí se* "No, to je když chci říct, co se právě teď... dlouhodobě děje."
"Tohle je přesně ten důvod, proč chci, abys znal pár dobrých příkladů, než aby se ti pletli termiti."
"A není to jako když říkám, že se poslední dobou hodně učím na maturu? Takové to áj hef stadyjink e lot of lást tájm?"