DMD č. 2. pro 2. 4. 2016. Téma: Les náhod

S ranním odlivem zvedla Betsy kotvy. Beze spěchu vymanévrovala z rejdy. Hladce jako užovka proklouzla kolem přístavních baterií a s mírnou brízou v plachtách vyplula do širokého zálivu, aby se jím pustila dál na otevřený oceán. Žádný nepřítel se ji nepokusil zastavit. Jen pár rybářů v malých bárkách jí zamávalo čapkami na pozdrav. Moře dřímalo a stálý vítr ji hnal po zčeřené hladině šedomodrou dálavou. Zdálo se, že malou šalupu nemůže nic ohrozit. Ale Frances věděla, že se nesmí nechat ukolébat. Že nesmí usnout na vavřínech. Příliš mnoho šťastných náhod nemusí být předzvěstí šťastné plavby. Každý vítr se jednou obrátí.

Nůž umyl ve dřezu.
Strom, dva stromy, to je les.
Náhoda, dvě náhody, les náhod. Nevěra.
Její telefon mu v půl dvanáctý večer zazvonil u ucha. Nechala ho na nočním stolku.
"Haló?" rozespale.
Zaražený dech, hovor přerušen.
Číslo neznámé.
Pípla esemeska.
"Moje malá, včera to bylo moc hezké! Pusu."
Včera? Včera měla být s tchánem na koncertě v Rudolfinu.
"Jaký byl vlastně koncert?" ležérně, když přikvačila z koupelny.
"Jaký koncert?"
Aha. Dál se neptal.
Ještě setřít krev v obýváku.
Vyzvánění, opět to neznámé číslo.
"Ahoj, tady Láďa, mám nový mobil a nějak mi blbne! Dáš mi dceru?"
"Už tu není."