DMD č. 2. pro 2. 4. 2016. Téma: Les náhod

Tak moc ho nemohla vystát! Procházela se hájkem, aby si utřídila myšlenky.
V půli cesty se málem srazila s jeho bělákem. Zdál se být překvapený víc než ona. Potěšilo ji, když beze slova zmizel.
*
Nesměle procházela pokoji panství Pemberley a snažila se nemyslet na to, že mohlo být jejím domovem. Kdyby neměl takového pána...
Potkala ho na pozemku, když vycházel z lesíka. Z rozpačitosti se jí dvakrát zeptal, jak se daří jejím rodičům.
*
Zhrouceně seděla nad dopisem od Jane. Nečekaně za ní přišel a ona mu vše vypověděla.
Když se otočil k odchodu, myslela si, že už ho nikdy neuvidí.

Mezi lidmi se o tom lese povídalo ledacos.
Jednomu odpadla podrážka, sotva ušel padesát metrů.
Druhému se zbláznil kompas hned na prvním rozcestí.
Třetímu se vylila všechna voda, když se chtěl poprvé občerstvit.
Čtvrtému zas zrušilo obsah zavazadla divoké prase.
Pátému zrovna nezafungovala mast a zanítily se mu rány od trnů.
Těch nešťastných náhod se tam rozhodně dělo nápadně mnoho. Tolik, že být to před dávnými lety, lidi by si určitě vykládali, že les obývají nějaké zlé síly a chrání ho. Naštěstí se dávno ví, že žádné takové síly nejsou.
A tak si čarodějka mohla ve svém panství spokojeně hospodařit.

Každému mladému biologovi se nějaká náhoda na exkurzi lesem přihodila. Ale jde vždy o pouhé náhody?
Snílka se nikdy netajila slabostí pro Žabákův zadek. Jednou se zadívala déle a ji přistihl mračící se Rejsek. Náhoda?
Hrošice zase naráží na náhody díky svému orientačnímu smyslu. Náhodou zabloudí v lese, sleze pár prudkých srázů společně s reptající skupinou v zádech.
Jednou dokonce najde včely samotářky.
Koljuška náhodou nalezne signál v neznámé pustině a hned volá babičce.
Ale ani nejnaivnější člověk na náhody nevěří, když se na opuštěné lesní cestě objeví zelenomodrý Ford, náhodou úplně stejný jako Kamzíkův.
A Trubec do něj nasedne.

I haven’t stepped foot into a forest since Yorick and I walked into one, both got bitten by probably the only venomous snake in the country, and he died. (I pretty much died too, for a while.)
It’s not that I’m afraid of forests. Forests are fine.
I’m not even afraid of venomous snakes.
But I am scared of coincidences. Everyone should be. It’s part of our
wiring – the fear of the unknown (I’d say fear of death, but I lost that when I ‘died’).
I look at the line of trees, shrug, and stride forth. Here, snakey, snakey, snakey…

„Kam si myslíš, že jdeš?“ vyštěkla po drobné schoulené postavě, která se snažila proklouznout ze dveří.
„Já jenom…“ ozvalo se tiché pípnutí
„Jaký, jenom? Co si myslíš, Anet, že budeš po nocích někde trajdat?“
„Mami, ne, jenom…“ Ani tentokrát hlas nebyl silnější.
Mávla prackou směrem zpátky do domu a zavrčela, „Koukej mazat spát. Venku nemáš co dělat. Nebo si zapomněla, kde žijeme?“
Malá dívka jen zavrtěla hlavou, ale nehnula se z místa.
„Anet,“ matka zněla tentokrát něžněji, ale i tak měla hrdelní vrčivý podtón. „Za tmy se do Lesa náhod nechodí.“
Když ji objala, nemusela dodávat „Nebo skončíš jako já…“

Jsme stromy v bludném lese, jsme záchvěv naděje i příliv zklamání.
Tolik stromů a tolik cest mezi nimi, tolik setkání i tolik rozchodů.
Máme různé výšky i různě zapuštěné kořeny, jsme solitéři i jednotlivci v davu.
Jsme les, živý a proměnlivý, sami živí a proměnliví.
Jak snadné by bylo říct, že to nemá cenu, jak snadné by bylo smířit se s bludným kruhem nadějí a konců.
Ale jsme les, živý a proměnlivý, sami živí a proměnliví.
Je tak strašně nepravděpodobné, že se v tom našem obrovském světě potkají dva a vydrží se mít rádi.
Přece každý den začíná takový vztah.

Příslušníci kmene Tsi v šestnácti letech vejdou do Lesa náhod, kde odhalí svůj osud - Les určí jejich postavení, povolání...
Li-Na slavila narozeniny se dvěma chlapci. Před začátkem ceremonie se oba kasali, že budou válečníci.
První vyšel z Lesa po hodině se zlomenou větví, přes kterou zakopl, přesvědčen, že bude stavitelem chýší. Druhý Radě Starších přinesl zaječí chlup na znamení, že bude lovcem.
Li-Na z Lesa vyšla po třech dnech - žíznivá, hladová... a bez osudu. Rada Starších ji odvedla ji k Simi-re, stařičké vůdkyni kmene.
“Díky bohu!” řekla Simi-re. “Lidí, co nevěří na nesmysly, je dnes málo. A já potřebuji následníka.”

Oheň v krbu chabě osvětloval salón Malfoyova panství.
„Jsem velmi nespokojený,“ zasyčel lord Voldemort.
Všichni napjatě očekávali, kam zamíří jeho mrazivý pohled.
Rudé oči v šeru neomylně našly Severuse.
„Šest let se snažím toho chlapce sprovodit ze světa. Uniká mé pomstě tak zázračným způsobem - jeden by řekl, že toho skrčka chrání sám čert! Tohle nemohou být pouhé náhody! Vždyť už je jich jako stromů v Zapovězeném lese! A teď naposledy - ten jeho útěk od Dursleyových! Nemáš k tomu nějaké vyjádření, Severusi?“
Snape si odkašlal.
„Víte, jak se to říká, mistře. Náhoda je blbec. Tudíž si s Potterem velmi dobře rozumějí.“

"Thorine."
"Ano?"
"Jsi si jistý, že je to tudy?"
Tyto věty se poslední dobou opakovaly často. Kdo by se divil. Cesta přes Středozem je dlouhý, náročný a mnohdy nebezpečný podnik. Všichni společníci se o tom nesčetněkrát přesvědčili.
Během svého putování mohli mnohokrát sejít z cesty. Mohli zabloudit. Jejich družina se mohla rozdělit. Někdo mohl dokonce zemřít.
Jejich život ohrožovali zlobři, skřeti, drak, místy i elfové. Přesto všichni společníci vytrvali. Nezakolísali, následovali svého velitele a jejich vytrvalost a odhodlání byli po zásluze odměněny.
Ale když tyto věty zazněly v okamžiku, kdy Bombur hledal v Ereboru latrínu, odhodlání všech bylo silně nahlodané.

Nehrálo roli, kdo jste, jaké je vaše zázemí, kolik vyděláváte, jak vypadáte, nikoho to nedojímalo, nezajímalo a nikdo se vás na to nezeptal. Oni totiž moc dobře věděli, proč jste se toho prapodivného lesa za jejich strašidelným hotelem vydal. Nechtěli vaše jméno při zápisu, požadovali okamžitou platbu a neočekávalo se, že s někým navážete pevné přátelství. Tady vaše do smrti končilo.
Jak zněl zápis v policejních složkách? Neštěstí pokud jste místní. Nehoda pokud Evropan. Neobjasněno pokud Američan. A vše to bylo pěkně úhledně seřazeno v obrovské krabici nadepsané Náhoda.
A co že si máte pod tím kouzelným slovíčkem představit? Kulku.