DMD č. 10. pro 10. 4. 2016. Téma: Etymologie slova džin

Vážení a milí,
v dnešní hodině planého tlachání se pobavíme o nejvíce pravděpodobném původu slova džin. Pojďme si tedy poslechnout možnosti, které nám dnešní věda poskytuje.
Jedna z nejnovějších a samozřejmě momentálně nejvíce propracovaných a nejdůvěryhodnějších teorií vychází z myšlenky, že pokaždé, když nějaká osoba otřela lampu, ve které se tato kouzelná bytost nacházela, zjevila se téměř vždy v nových jen lehce ošoupaných džínech. Vzhledem k tomu, že její podoba byla vždy jiná, pouze tento typ oblečení byl stále stejný, komolila se výslovnost v průběhu let natolik, že zůstalo jen slovo, které tuto do půli těla nahou svalnatou bytost popisuje.

Jak to? Tolik času věnovala vyběru jména pro chlapce (dvojčata navrhovala Čáryfuk nebo Magyáš, ale po zralé úvaze a Percyho přemlouvání se rozhodla svého posledního syna pojmenovat po otci Arthur), s takovou pečlivostí pletla modré dupačky a čepičky, a teď má holku.
Molly kolébala vrnící balíček. Rychlé detekční kouzlo už provedla. Ne, opravdu jí nikdo mimino tajně nevyměnil. Ani neví, jak jí říkat.
Když přišel Arthur, poznala, že má trochu upito. Nejistě k ní dovrávoral a políbil ji.
„Čím ses to, u Merlina, naléval?“
„K-Kingsley mi dal ko-kouuzelný mudlovský nápoj. Ří-říká tomu gin. J-jak ji pojmenujeme?“
„No tak třeba Ginevra.“

„Cestou nazpátek kupec zastavil v jedné oáze. Poseděl ve stínu….“
Menico zívl. Sám by dal před pohádkami přednost lepým tanečnicím. Jenže kšeft je kšeft a hostitel rozhodl takto. Upil vína (alespoň to tu mají). Marco poslouchal se zájmem.
„Tu se vynořil džin.“
„Prosím?“
„Oni žijí v temných koutech, studnách, ruinách,“ vysvětloval tlumočník Mansúr, „však také původní význam slova je ukrývat se.“
„Co to je, džin?“
„Flaška grappy?“ procitl Menico. Mansúr naštěstí neporozuměl.
„Nevíte? Duchové, stvoření dříve než lidé. Kouzelníci je mohou vyvolávat…“
„Ďáblové?“
„Nikoli, někteří přijali islám. Například…“
Benátčané na sebe pohlédli. Tahle pohádka potrvá mnohem déle než jednu noc.

„Tady jsi, Michaeli! Zdá se mi to, nebo se přede mnou schováváš?“
Našla ho v knihovně mezi zastrčenými regály Dějin čar a kouzel, jak se hrbí nad svými poznámkami o povstání obrů.
„Neschovávám se,“ odsekl Michael. „Mám práci, Gin.“
Trochu sebou trhla.
„Víš, že nemám ráda, když mi tak říkáš.“
„Já zase nemám rád, když se nemůžu soustředit!“
Ginny se zamračila. Začalo jí svítat.
„Jestli chceš, abych se ti omlouvala, že Nebelvír vyhrál zápas, tak máš smůlu. Nejsem džin, abych plnila přání.“
„Fajn.“
„U Merlina, vždyť je to famfrpál, Michaeli.“
Michael konečně vzhlédl od pergamenu.
„No právě. Je to famfrpál.“

Jack Harkness se plahočil po poušti Arábie 5. století. V ruce lahev a v hlavě více alkoholu, než by se slušelo. Doktor ho vyhodil z Tardis dokud nevystřízliví. Nechtěl uklízet a co více, nechtěl celou noc odmítat jeho návrhy.
Nad dunou se vyhoupl jezdec na velbloudu. Jack zaklel, tak trochu sem nezapadal.
Jezdec vytáhl šavli.
„Kdo jsi?“
Jack se podíval na lahev.
„Gin.“
„Odkud si přišel?“
Jack ukázal na lahev.
Muž seskočil s velblouda.
„Co tady chceš?“
Jack ho přejel pohledem. Nebyl zdaleka špatný.
„Chci ti splnit tři přání.“
Nutno dodat, že během následujících hodin mu jich splnil trochu víc.

Společné dvouhodinovky byl projekt vzešlý z choré mysli ředitele. Jinak si to nedovedl vysvětlit. A dvouhodinovky s dvousetletým, senilním mistrem Kolodějem (kterého nesnášel už za studentských let) byly čiré zlo!
"Tělesné teplo lze udržet třením froté ručníky s kapkou alkoholu - nejlépe džinu," načež předal slovo Doležalovi.
"Etherické složky působí na mysl lehce povzbudivě..."
"...což jistě znáte z vnitřního užívání, hehehe," skočil mu do řeči Koloděj.
"Původní verze ginu genever byla nizozemským lékem..."
Další přerušení. (Mistr Koloděj, vrchní dohlížitel a tělocvikář na Budči, nebyl oblíben ani profesorským sborem.)
"Znáte přece tu písničku, klucí pitomí? Jak se tam zpívá: Džine! Džine! Džine!"

obtížnost: 3
1 kouzelník střední velikosti
voda podle potřeby
3 tucty koňských žíní
nádoba se špuntem
koření podle chuti
Kouzelníka naklep a ulož na temný, suchý místo.
V poledne ho vem, nalij do něj vodu a udělej do něj tenkej zářez kolem dokola. Do toho vraž koňskou žíni, pořádně utáhni a svaž. To opakuj, dokud nedojdou žíně.
Když nechceš, aby džinova zlomyslnost byla neslaná nemastná, přisyp do zářezu koření.
Když dojdou žíně, připrav si nádobu a kouzelníka poznamenanýho vod žíní do ní klasickým způsobem stoč.
V ozdobný lahvi je džin ideální dárek pro nepřítele. Obdarovaného zlikviduje nejpozdějc po třetím přání.

V té láhvi jsem ležel a pochrupoval skoro celou věčnost, než ji někdo odšpuntoval.
A k mé neskonalé radosti to byl nějaký čtyřletý capart.
"Čehož si žádáš?"
Hleděl na mě vyloženě nechápavě.
"Můžu ti splnit přání..." zkusil jsem to znovu.
Rozzářily se mu oči a začal vypočítávat: "Vebloud, žilafa a moc papu!"
Nebyl jsem si jistý, co myslí slovem papu, proto jsem vzal všechno jídlo.
Tak se s tím tahám a nadávám: "Sakra, to je dřina! Dřina všech DŘIN!!!"
"Aladinku, co to tam máš?" dorazila mezitím jeho máti.
"Džina všech džin!"
No a vysvětlujte jim pak, že se jmenuju Abdul!

Kamarádka jí poslala balíček a na poznámce stálo: „Tenhle gin ti udělá fakt radost.“ Plus smajlík.
Sára čekala Beefeater nebo Bombay či alespoň borovičku, ale místo toho se jí dostalo podivně umouněné lampy. Pustila se samosebou do jejího leštění, co taky jiného se špinavou lampou.
Nejdříve jí obestoupil kouř, pak podivná hudba.
Holohlavý muž otvíral ústa, ale Sára ho předběhla: „Chci byt. Velký. Taky sexy manžela. A psa, ideálně labradora.“
Muž se usmál: „Mr. Proper je vám k službám, podejte mi hadříček a můžeme spolu uklidit byt.“
„A co moje přání?“
„Snem každé ženy je jen mít dům zářící čistotou!“

„Co řešíte, kluci?“ řekl Evžen jen co dosedl v hospodě na svou židli, která léty užívání získala jeho tvar i odér.
„Etymologii slova džin.“ odpověděl Pepa. „Martin tvrdí, že bylo určitě součástí původního prajazyka a že to, co je v angličtině známé jako gin, je třeba v Číně proslavené jako jin.“
„A jang je v angličtině junk, co?“
„Jo, takže podle Číňanů je celý svět postavený na dvou doplňujících se silách, temnotě a světlu, ženě a muži, pasivitě a aktivitě…a pro Amíky celý svět stojí na chlastu a drogách.“
„Já vždycky tušil, že mám blíž k euroamerický civilizaci." uzavřel Evžen.