DMD č. 10. pro 10. 4. 2016. Téma: Etymologie slova džin

„V sobota já šel do bota-nicka zahrada. Tam mraky kytek. Mně se moc líbaly nevlastní matičky,“ začal vyprávět pan Kaplan.
„Vás líbaly cizí matky?“ zpozorněla Olga Tarnovská.
„Mám rád kytky! A matičky sou jejich ména.“
„Macešky?“ ujišťoval se profesor Parkhill.
„Samosébně. Pak já viděl velký džín.“
„Džin, to je dobrý pití,“ podotknul pan Nathan.
„Vy myslet jen na alkohold!“ pohoršila se paní Mitnicková. „On myslet džina z lahve. V pohádce byl džin.“
„Žíkám džíííííín," protáhl pan Kaplan.
„Džin má krátký i,“ nedal se pan Nathan.
„Džín je strom!“
„Džín?!“ všichni zkoprněli.
„Neumim žíkat ž,“ vysvětlil pan Kaplan.
„DŘÍN!“ Konečně pochopili.

"Benedikte, kde jsi, pomoz mi, prosím. Já už nevím jak dál. Já mám krizi!" Alfréd seděl rozvalený v křesílku na jejich společné malé zahrádce a nervózně ustkával kafe. "Středního věku?" zazubil se oslovený.
"Pff. Potřebuju. Svůj. Počítač."
"Nojo, neměl sis ho nechávat u sestry. Kdybys nebyl takovej workoholik a nebral sis ho s sebou, tak ho tu teď máš." prohodil klidně Benedikt a posadil se vedle něj.
"Já nejsem žádnej workoholik! Jen musím dopsat tu blbou arabskou pohádku."
"Nedáš si gin? Na uklidnění." popíchnul ho Benedikt.
"Ty!" a to už se Alfréd usmíval. Benediktovy špatné vtipy miloval ze všeho nejvíc.

Když se večer zavrtáme pod peřinky do postýlky, vypráví mi můj muž, jaké má plány, co všechno musí udělat.
„A tu starou králíkárnu sundám a udělám na tom místě nový letní kurník.“
„Jo, jo. Tak nezapomeň kouzelnou lampu, ať ti s tím džin pomůže.“ plácnu rozespale.
„To si trochu pleteš, drahoušku. Význam slova džin nás odkazuje k osvíceným bytostem, duchům…“ příjemný hlas mě ukolébává k spánku.
„… a ty bys hned chtěla, aby nám tu stavěl kurník?“ vytrhne mě z říše snů.
„Co?“
„Džin přece.“
„Tak nezapomeň koupit i tonik. V sobotu přijdou sousedi.“ vypustí z úst můj napůl spící mozek.

„Třešňovice je jasná,“ začala vypočítávat Lisa.
„Mhm.“
„Slivovice... Ta se tak asi jmenuje, protože slili nějaké dvě dohromady.“
„Nebo jich slili víc.“
„Fajn. Ze švestek?“
„Povidlovice.“
„Ne, povidlovice je jenom z toho, co shrabeš ze země vidlema. Víš, ty hnusy nahnilé.“
„Kalvádos?“
„Ten přivezla z jihu kavalerie.“
„Jasně. Jdem dál. Borovička?“
„Prosímtě. Z borovic. To jehličí voní.“
„A co to mistr pořád kutí s těmi jalovcovými kuličkami?“
„Nevím, ale ta pálenka, co na to používá, je z žita.“
„Ale jmenuje se režná, protože prošla rezavou trubkou.“
„Určitě. A džin tomu mistr říká, protože je to špiritus. Duch jako duch, ne?“

Mezi hrdinným soubojem s albánskou upírkou a dobou, kdy jsem zachraňoval makedonské vesničany před útoky lidožravých horských trollů, vyniká několik menších historek.
V jedné zapadlé rumunské vísce mi vyděšení stařešinové sdělili, že prý mají ve vesnici zákeřného džina.
"Chápu, že vás takové slovo muselo rozrušit," pravil jsem s porozuměním. "Máte zjevně na mysli ‚džína‘, což je nesprávný tvar slova džínsy. Jedná se o moderní mudlovský kus oděvu, který je jistě poněkud nevkusný, ale nebezpečný v žádném případě."
Nádavkem jsem jim doporučil svůj oblíbený butik na Příčné, nejlepší londýnské obuvnictví a svého kadeřníka. Ovčí vlna vyšla z módy už před stoletím.

Podivný sloupec kouře se za nimi táhnul už dobrého půldruhého kilometru. Zůstával nad korytem potoka, vždy dostatečně daleko, aby ho zahlédli jen koutkem oka.
"Všimnul sis?" zeptal se Česťa po chvíli.
"Nečekal jsem, že ho pustí. Ale ano, všimnul." odpověděl Karl.
"Co to je?"
"Dschinn. Genie. Al-džinní. Je to astrální bytost, která je většinou uzavřená v nějakém objektu. Tenhle je neutrální, to máme štěstí. Hledá nás a sleduje."
"Takže je to duše? Myslel jsem, že duše po otevření lahve unikne."
"Tohle není duše, Česťo. Tohle je mágem zotročená bytost, která mu splní každé přání."
"Zničíme ho?"
"Nemůžeme, nejsme jeho páni."

"A čo teda si?" dotkol sa sedmikrásky znova.
"Som džinka!" hrdo sa vypäla kvetinka.
"Ehm, čože to?" chápal by ešte tak džina, hoci na nich neveril, ale džinka?
"Privoň si ku mne a uvidíš." zakrútila zvodne svojimi lístkami. Chvíľu nad tým podozrievavo uvažoval, ale jeho prirodzená zvedavosť zvíťazila. O moment neskôr svoju prirodzenú zvedavosť preklínal. Tá kvetina ho teleportovala do nejakej obrovskej jaskyne. Nepočul teda nič o teleportovaní vôňou, ale rozhodne to neboli jeho nohy, čo ho tam doniesli.
Poobzeral sa po okolí. Ideálna schovka, posteľ, perá a knížky... Zrazu mu to došlo. Džin. Skrytá bytosť. Džinka. Tá, ktorá skrýva.

"Když nejsi démon, tak kdo si?" zeptal se Erik.
"Už jsem to říkal! Jsem mág!" zaječel Mrakoplaš a pokračoval v ječení, protože koberec, na kterém letěli, odmítal akceptovat zákony letového provozu.
"Ale mágové přece neplní přání. Nejsi náhodou džin?" zadoufal Erik.
"Proč bych měl být alkoholický nápoj? Já nepiju!"
"?" vyrazil se sebe Erik.
"Myslíš to pití, ne?"
"Myslím služebného ducha, který bydlí v lampě a splní svému majiteli jakékoliv přání."
"Nejsem!"
Erik si srovnal brýle a otočil stránku. Jak dokázal v téhle situaci číst, Mrakoplaš nechápal.
"Ifrít nejsi. Ani afank, pooka, elf..."
Mrakoplaš zatoužil být džinem. Mohl by se vypařit.

„Poslední runda!“ řekl barman otráveně.
„Ty, Tome, proč jsme vlastně šli pít?“ zeptal se mě zamyšleně.
„Vyhodili mě z práce…“
Celej večer mě nepřešel pochmurnej hlas. Taková sviňárna. Když si vzpomenu na ty roky, co jsem jim obětoval, a jak mě vyhodili jen kvůli nějakýmu nagelovanýmu blbečkovi, popadá mě vztek. Koukám na prázdnou flašku od ginu. Kolik jsem toho vlastně vypil?
„Brade, odkud vlastně pochází to slovo?
„Jaký? Jako gin?“
„Jo…“
„Proč tě vždycky, když seš nalitej, napadaj takový hovadiny?“
„Ani nevim… Jen mě to tak napadlo.“
Taxík křižuje noční ulice města jako koráb nekonečno moří. Nořim se do depresí.

„Naše oddělení Ústavu pro jazyk český dostalo za úkol zpracovat etymologii výrazu džin,“ začal hovořit profesor Pokorný, DrSc. „Zadavatelem byla Společnost pro osvětu spisovatelů. Nyní vás seznámím s výsledkem.“
„Slovo pochází z arabské mytologie. Jedná se o nadpřirozenou bytost, jejíž fyzická podstata je substance podobná ohni bez kouře. Džin je ukryt v uzavřené skleněné nádobě, tedy v lahvi, a plní příkazy osoby, která dotyčnou nádobu otevře. Někdy ale příkaz nesplní nebo dokonce uškodí svému „majiteli“. Proč tomu tak je? Zjistili jsme, že zmíněné lahve s džiny jsou lahve od ginu, pročež zbytky nápoje působí na jejich obyvatele výše zmíněným způsobem.“