DMD č. 10. pro 10. 4. 2016. Téma: Etymologie slova džin

Domem se ozývalo klení. Čarodějka, která se zrovna vrátila, se vydala rovnou za zdrojem hluku. Našla Peregrina zběsile poskakujícího vedle knihovny a čtecího křesla.
"Nedá se tu provozovat akademická činnost, to se děje!" odsekl na její otázku.
"Četl jsem si. Narazil jsem na slovo, které mě zaujalo. Chtěl jsem vědět, odkud pochází..."
"...můj etymologický slovník je ti k dispozici," pokrčila rameny.
"Spíš entomologický," zabručel. "V knihovně se ti usadila kdejaká havěť..."
"Ale ne!" čarodějka se okamžitě jala zjišťovat rozsah katastrofy. "Jaké slovo jsi to vlastně hledal?" zajímala se mezitím.
"Džin."
"Tak toho jsem zrovna přinesla láhev - pochází od sedláka Fourriera!"

Listí na stromech začínalo žloutnout. Byl podzim.
„Snad omluvíte otce, že se k nám nepřipojil,“ řekla Aneta. „Ale dva džentlmeni na mou ochranu jistě budou stačit.“
„Nepochybuji o tom, že byste se ubránila i sama, slečno,“ pronesl Wilhelm lehce.
„Když jsi se nebála v budově soudu,“ dodal Alexandr.
„Změňme téma, pánové!“ obrátila se Aneta na oba své společníky. „Znáte,“ na okamžik se zamyslela, „původ slova džin?“
„Genévrier.“ „Jalovec.“
„Správně,“ změřila si je pobaveně. „Já ale měla na mysli jméno toho démona z pohádky.“
Byli podivná trojice. Starší muž, malá dáma a mladý pán na vycházce. Na první pohled kombinace libovolná.

"To máš tak," zamyslel se nahlas Robin, upíraje zraky do plápolajících plamenů. "Tohle všechno se děje proto, že žijeme v pátem věku bídy a utrpení, starostí a neštěstí, nemocí. My už se v tomto vtělení, Alasdaire, nedožijeme lepších časů, protože věk šestý bude nejhorší, nejtěžší. Bůh nepomůže, ne proto, že by neexistoval, ale za své činy, jsou odpovědni jen lidé a nikdo před odpovědností neuteče. Věky blahobytu nastanou, jako tomu bylo vždy a vždy tomu tak bude. Mohl bys blaženosti jistě dosáhnout dřív, ale když ty se tak rád cpeš hovězím!!!"
Oči mu blýskaly, ale to byl jen odraz plamenů.

Ruský oligarcha arabského pôvodu Ivan al-Adeen videl bezdomovca piť litre vodky. Tak sa ho spýtal, odkiaľ jej toľko má. Bezdomovec prezradil, že našiel lampu, ktorú keď pošúcha, vyjde duch a splní mu prianie. Tak ju vymenil sa svoj džíp a vilu a celý naradostený ju pošúchal. Vyšiel odtiaľ duch, Ivan hneď naňho spustil:
-Chcem palác a helikoptéru!
-Nie!
-Ty plníš priania, nie?
-Áno, sme špecializovaní. Chceš Putin Vodku alebo Pirate Gin?
Vyskúšal oboje. Pirate Gin mu chutil viac. Pýtal si ho vo veľkom, predával a zarobil si na palác aj helikoptéru. Duchovi prischlo meno po nápoji, ktorý Ivanovi toľko zarobil.

Táta někdy pije gin. Etymologicky pochází slovo gin z francouzského geniévre, což znamená jalovec, z kterého se gin vyrábí. Já etymologii rád nemám. Víc by se mi líbilo, kdyby každé slovo mělo jen jeden význam a každá věc svůj vlastní název, který by nebyl vytvořen z jiných slov. Ale až tolik mi etymologie nevadí, protože je logická.
Mnohem horší je, že na lahvi ginu nikdy není napsané Gin, ale třeba Beefeater, což je nesmysl, protože žádná tekutina nemůže pojídat hovězí. Táta říká, že to je obchodní značka, ale pojídač hovězího neznamená totéž co alkoholický nápoj. Takže ten nápis je lež.

Džíny jsou dneska něco naprosto normálního, každý má doma ve skříni aspoň patery, ale dřív tomu tak nebylo.
Není to tak dávno, kdy byly džíny nedostatkové zboží pro lidi s kontakty. Kdo tyhle kalhoty měl, byl prostě frajer, kterýmu všichni záviděli.
A to byly jen kalhoty. Teď si představte, když měl někdo i džínovou bundu. To byl teprv borec.
Člověku oděnému do džínoviny od hlavy k patě, se říkávalo různě, džíňák, džínovec, džou-džou.
Jak se džínovina šířila, tak i přezdívky, objevovaly se i nové variace pro tyto milovníky džínoviny, až se zakotvilo u přízviska džin. Je to krátké a jasné.

V souvislosti s uprchlickou krizí v Evropě nastal čas zjistit něco o jejich kultuře. Přeci jenom, když chci o něčem mluvit a něco hodnotit, je dobré o tom i něco znát. Základním pilířem muslimů, kterých bylo jako uprchlíků nejvíc, je korán. Člověk se tam dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Co mě zaujalo, byli džinové. A to hlavně tím, že oni mohli vidět nás, ale my nemohli vidět je. Ale když jsem se chtěla dozvědět něco o tom, jak to slovo vzniklo, nic jsem nenašla. Všechno odkazovalo na gin, no jo chlast nebo džíny, pro změnu hadry, ale o džinech ani slovo.

Vozík se trmácel krajinou.
Cesta nestála ani za odplivnutí.
"Mistře čaroději?"
"Ano chlapče?"
"V těch lahvích byla jalovcová pálenka?"
"Nene, je to macerovaná sabina...." ucedil zamyšleně čaroděj.
"Cože..? Sabina?"
Čaroděj se rozesmál. "Juniperus sabina nebo jinak chvojka klášterská."
"Jalovec chvojka? Ale ten je..."
"Jedovatý, ano." přikývl vážně čaroděj. "Ale neboj, slečna Martensová ho neprodává v hospodě. Má ještě jeden podnik."
"Taky se mu říká palma starých panen. Takže je andělíčkářka?"
Čaroděj se k němu nevěřícně otočil.
"Jak tohle sakra..."
"Dívám se a naslouchám," odpověděl tiše chlapec.
Čaroděj se zachvěl.
Představa tichého a přemýšlivého nekromanta, ponořeného do práce, ho řádně vyděsila.

Původní věta zněla následovně:
Viděl jsem džina s výkřikem, viděl jsem pastýře pást ovce. (původ: turecká báseň)
Nicméně...
1. Viděl jsem džina s výstřikem, viděl jsem ve škvíře kozorožce.
2. Viděl jsem džina s postřikem, viděl jsem mordýře na krtonožce.
3. Viděl jsem džin s poníkem, viděl jsem v díře po ponožce.
Konečný přepis výsledku zněl takto:
Vypil jsem džin s tonikem, viděl jsem talíře u jalovce.
A protože mladí alchymikové byli vynalézaví, pokusili se nápoj vyrobit. Původní název z nostalgie ponechali. Jen nikdo doposud nedokázal uspokojivě vysvětlit, zda byl původní džin vydestilován či k vzniku došlo méně drastickým způsobem.

Polovina sedmnáctého století. Nizozemsko. Lihovary experimentovaly. Chtěly na trh uvést novinku. Dělali destiláty z obilí. Brambor. Cukrové řepy. Míchali to v různém poměru s bylinkami a kořením.
Mnoho pokusů skončilo nezdarem. Nakonec vytvořili nahořklou chutnou lihovinu. Nazvali to La Boie po jeho vynálezci.
O několik let později přijeli do Nizozemska Britové. V hospodě vyzkoušeli tento nápoj. "Wow, that is delicious! It is genial. It should be named Genius."
Přivezli La Boie do Anglie. Nazývali to tam Genius. Netrvalo dlouho a zkrátili to na Gen.
Přišel za nimi kamarád. Navrhl, ať to píšou Gin. Od té doby se název už nezměnil.