fara

Hezké Vánoce, doufám, že se opožděný dárek bude líbit.
Přes den fara kypěla životem. Hodiny náboženství střídaly kluby maminek nebo zkoušky sborů. A tak nebylo divu, že jsem v tomto zmatku nedodržoval modlitební pořádek a k breviáři se dostal jen jednou za den, večer, kdy jsem měl většinou klid. Většinou.
Proto mě překvapilo zvonění. Nikoho jsem nečekal. Za dveřmi stál můj kmotřenec. Na kost promočený, rozrušený, se zarudlýma očima. Něco bylo špatně.