DMD č. 3. pro 3. 4. 2017. Téma: Zbraň civilizovanější doby

„Vážení studenti, ve své dnešní přednášce se budu věnovat problému řešení manželských a partnerských problémů v dějinách lidstva,“ začal svůj seminář profesor Liška. „Jak všichni víte, problémy v partnerských vztazích existují od počátku lidstva. V pravěku agresivnější páry používaly mlácení kostmi mamuta či jiných divokých zvířat, zatímco ty mírnější na sebe vrčely. Ve středověku vrčení nahradily slovní hádky, v kursu byla rákoska. A v našem osvíceném novověku tyto praktiky přetrvávají, k hádkám nám přibylo vzájemné osočování se a urážení se na sociálních sítích, k rákosce přibyl váleček na nudle. Sami si teď odpovězte na otázku, jaké zbraně přinesl rozvoj civilizace.“

„Proč se lidé nenávidí?” zeptala se Hvězda
„Kvůli spoustě věcem,” usmál se kosmonaut.
„Ale hlavně asi proto,
že mají hodně času.”
„Pf,” pirát si odfrkl.
„Myslej si, že sou vyšší inteligence.
Sou jak hyeny, co se perou,
a ještě se tomu smějou.”
....
Jeho maminka si vždy vyčítala,
že ten moment,
kdy jeho tatínek zemřel,
nestihla.
Chtěla být s ním
do posledního okamžiku.
Ale přesto, že nebyla,
byla s ním v jeho srdci.
Od té doby kosmonautovi říkala,
že nesmí plýtvat časem
a neotálet, protože
zítra může být pozdě.
....
„Víš jaká je nejlepší zbraň?
a vždycky bude?”
pirát zavrtěl hlavou.
....
Láska

Zlehka přejel prsty po chladivé oceli. Jen zlehka, aby neublížil sobě ani svému jedinému věrnému společníkovi. Vděčil mu za několik životů. Jemu a tomu, kdo ho pro něj stvořil. Dokonale vyvážený kousek jemu na míru.
Miloval zvuk, jaký vydal vzduch proťatý jeho ostřím. Lahodilo mu cinknutí kovu o kov, když se střetl se soupeřem. Chřípí mu vždy polechtala slaná vůně potu, to když pevně svíral jílec.
I přes svůj věk byl stál ještě blyštivý a plný sil. Na rozdíl od toho, kdo tě léta nosil, usmál se starý rytíř melancholicky a rozklepanýma rukama uložil svůj milovaný obouruční meč do truhly.

Když jsem přemýšlela nad svým dětstvím, nebyla jsem ani pacifista, ani militarista. Prostě jsem normálně střílela z luku, vzduchovky, tak jak to děti tenkrát běžně dělaly. Uplynulo hodně let a já jsem nyní byla v pozici rodiče.
Slovo zbraň získalo najednou úplně nové významy. To co za našeho dětství bylo naprosto normální, tak teď musel člověk mnohem více zvažovat. Možná z pohledu politiků byla tohle civilizovanější doba, ale z pohledu rodiče se mi zdálo, že mnohem víc než jaderné bomby a biologické zbraně, které se mě dotýkaly zpovzdálí, bylo skutečnou zbraní – dítě.
Kult dítěte, který panoval, totiž mohl přivést zkázu.

Venkovský nedělní ráno. Hrdličky, soused túruje cirkulárku, do pantoflí leze vlhkost, když s dědou vyšlapáváme rozpukaný schody ze dvora a prolejzáme stínem ke starýmu angreštišti. Angrešty jsou tmavě červený a tenká slupka snadno puká. Pouštíme se do trhání.
„Takže,” zabručí děda, „vopakuj mi, co jsem ti řek.”
„Že takový slova se neříkaj.”
„Sprostý slova jsou akorát pro poseroutky. Asi jako házet šutry.”
„No jó,” bráním se, „jenže co když se chtěj prát?”
Děda se usměje. „Neřikej to babičce. Ale JÁ bych jim normálně rozbil držku.”
Bylo mi tenkrát šest. Ale už tenkrát jsem tušil, že cennější lekci v životě nedostanu.

Delilah po celém dni práce konečně zasedla k nakupování, dnes vůbec nic nestíhá.
Konektory zapadly na své místo ve zdířkách její šíje, což ji od dětství pokaždé lehce rozechvělo, i když si už dnes vlastně ani nebyla jistá proč.
Procházela teď interaktivní simulací své obvyklé drogerie.
Nějaké vitamínové přídavky?
Někde v dáli jemné píchnutí samplovací jehly a něžné vibrace simulátoru, analyzujícího její krev.
Ano, nedostatek 83 % esenciálních prvků. Sedm typů přípravků, do 10 minut u vás.
Prostředky intimní hygieny?
Nepříjemný pocit mezi stehny.
Ne, za 16 dní.
Feromony?
Slzy v očích.
Ne, žádný kontakt s lidmi posledních 894 dní.

Štětečkem trpělivě odkrývá vrstvy prachu.
Objevující se ornamenty potvrzují stáří odhadnuté podle vrstvy uložení.
Uzavřená schrána. Neporušená.
Vzrušení mu zrychlí dech, ale ruce jsou pevné.
Ornamenty nejsou písmem, ale svůj význam mají.
Sáhne po papíru. Začne překládat.
Hospoda. Sedí sám. Pije. Děvče u vedlejšího stolu vede přednášku o moudrosti starých národů mírumilovně žijících v souladu s přírodou.
Schrána uložená v aktovce ho děsí. Všechny poznámky spálil.
Nikdo se nesmí dozvědět, co je uvnitř.
Lidé byli vždycky krutí a nemilosrdní.
Nikdo ji nesmí otevřít.
Najdou ho ráno na dně řeky s polovinou ozdobně ryté nádoby z 15. století před naším letopočtem.

Celegorm měl ten den narozeniny a dokonce se na ně těšil, což bylo neobvyklé.
Jeho otec bral narozeniny svých synů jako záminku k velkolepé oslavě, na níž sezval spoustu svých vlivných přátel.
Přál si totiž helmu ke svému kostýmu na LARP a těšil se jakou mu otec vybral.
Konečně nastala chvíle, kdy bylo vhodné předat dary.
„Synu, přehodnotil jsem svůj názor. I tohle může být sport, který se hodí pro dítě z lepší rodiny,“ řekl a hrdě předal objemný balík.
Celegorm nedočkavě roztrhal a papír a vytáhl z něj helmu na moderní šerm. Začínal tušit, co bude v podlouhlém dárku.

Pan Norrel seděl v kruhu dam a už se nesnažil vnímat přívaly slov, které se na něj hrnuly ze všech stran. Litoval, že se vůbec nechal Childermassem přemluvit, aby sem chodil. Chtěl jenom obnovit anglickou magii, ale říkal si, jestli tohle není moc velká oběť.
Jak tak poslouchal štěbetání dam kolem něj, pan Norrell měl v hlavě úplně prázdno. Ty bláboly, co tu vykládaly byly tak nesmyslné! Začal si říkat, proč se magie ve válce vlastně využívá k dešťovým iluzím a viděních na vodě. Vždyť by stačilo poslat Napoleonovi do pokoje tohle hejno užvaněných slepic a bylo by po starostech!

U vchodu do školy se tvoří fronta. Než všichni žáci projdou vstupní kontrolou, chvíli to trvá. Jedna aktovka za druhou projíždí skenerem, školní komisařka pro bezpečnost a zdraví (dále jen ŠKBZ) odškrtává položky ve formulářích L-I-16 a P-4b. Žáci podepisují protokoly s informovaným souhlasem a prochází bezpečnostním rámem.
Všechno jde rutinně, dokud nezačne kvílet varovný signál. ŠKBZ připraví formulář L-II-16. Školník navlékne bezpečnostní rukavice a obratným hmatem vytáhne z tašky zbraň naší civilizované doby, zbraň, kterou asociální občané ohrožují nejen sami sebe a svoje zdraví, ale kterou obrací i proti svým nejdražším, proti svým dětem.
Housku s máslem a medem.