DMD č. 8. pro 8. 4. 2017. Téma: Jsme tým

Nemohl spát, celý den ho strašně bolela záda. Od rána přes ně dostával karabáčem, přestali s tím, až když gestapáka začaly bolet ručičky. Posadil se na tvrdé pryčně a chystal se plánovat pomstu.
Tok myšlenek mu přerušila nepříliš vzdálená exploze. S příjemným očekáváním věcí příštích se protáhl a zapálil si ukradenou cigaretu.
Jak zazněly první výstřely z automatu, začal si zavazovat boty.
Před jeho celu s odporně patetickou pravidelností nastoupila skupinka partyzánů, jejich vůdce ho oslovil příšerně americkou angličtinou.
"Seržant Hugo Stiglitz?"
Pateticky drsně přikývl.
"Jsme fanoušci vaší práce, zabíjení nácků, jste ale pořád amatér, chceme vás vzít mezi profesionály."

Ze všech pot jenom stříká. (Ano, i z hada.) Pokoušejí se totiž dostat letadlo zpátky na kola.
Malý princ si sundal kazajku a rukama, na kterých chybí ukazováček a malíček ("ukousla mi je liška, hehehe!"), se opírá do boku letadla.
Hada má namotaného na lýtku.
"Tak sakra zaberte! Hej - RUP, hej - RUP!" řve mladík, co tomu šéfuje, a dramatickým gestem helmu odhazuje v dál.
Konečně se letadlo s hlasitým skřípěním převrátí.
"Jó, jsme nejlepší nejvíc kůl tým ever, high five!" napřahuje ruce ke svým společníkům.
"Ssssssám sešššššš high five," zasyčí had, ruce nemaje, a uraženě se odplazí trucovat pod helmu.

Ano, chtěl znovu vidět to místo, které mu sebralo jeho naděje, ale teď vystoupil o kousek dřív. Chlapec upoutal jeho pozornost brzy. Jeden by mohl čekat, že po ošklivé pomstě za pomoc se Denny nebude motat do problémů jiných, ale to by snad ani nebyl on.
Cizí chlapec navíc vypadal, že by se mu pomoc vážně hodila. S lanem bojoval a cíle se mu zjevně dosáhnout nedařilo.
Bylo jen otázkou času, kdy za ním Denny dojde a pomoc mu nabídne. Prohodili spolu pár slov, možnost byla jasná. Když Denny přelézal zídku a spouštěl se dolů, cítil se jako chlapcův parťák.

„A tak už tatínek neměl oči. Nemohl pracovat na poli a úroda scházela čím dál tím víc, protože maminka na všechno nestačila. Já a Bratříček jsme si vždycky v lese nasbírali lesní ovoce, a tak jsme nikdy neměli hlad. Ale tatínek s maminkou hladověli, a tak nejdřív umřela maminka, protože většinu jídla dávala slepému tatínkovi. Ale když umřela, nebyl už nikdo, kdo by tatínka krmil, a tak zakrátko umřel i tatínek. A my s Bratříčkem jsme zůstali spolu v lese a krmili jsme se společně jahodami a malinami a ostružinami a bylo nám spolu dobře. Zůstali jsme spolu už navždycky.“

Keď dieťa príde do nemocnice, nečaká tam nič pozitívne. Predsa len tá dezinfekcia, množstvo ľudí a najmä rôznorodosť chorôb človeka len tak nepotešia.
Každý z nás sem prišiel s niečím iným – niektorí dobrovoľne - Jordi, iný vďaka horším veciam – napríklad ja. Okrem mňa (kóma) a Jordiho (rakovina), sú tu ešte ďalší – Emma (anorexia), Dash (pľúca), Kara (srdce), Leo (rakovina) a aj Hunter (leukémie/pečeň).
Hoci každý z nás bol po príchode iný, každý z nás nebol veľmi nadšený tým, že sme tu. Ostatní nám to tu oveľa viac spríjemnili. Naše spoločenstvo červeného náramku je pre nás viac než priateľstvo. My sme tým.

Nevyvíjelo se to vůbec dobře.
Oba Lily slíbili, že se budou chovat vhodně, Severus s odfrknutím („Umím se ovládat.“), James se smíchem („Jsme přece tým, to zvládnem!“). Stejně souhlasila jen kvůli Ithunn. Takových setkání je zřejmě čekalo ještě dost.
„Přeháníš, Snape. Je to naprosto bezpečné. Harry to zkoušel a pohoda.“
„Je mi jedno, co si myslíš ty. Je to moje dítě a já říkám ne. Četl jsi složení?“
„To rodičovství ti vlezlo na mozek, co? Kdyby šlo o Harryho, já bych nezpychnul.“
„Idiote.“
„Umaštěnče.“
Elity své doby, jedni z posledních rozumných kouzelníků, a hádají se jako kluci kvůli dětskému pitíčku.

Někdo mu zezadu přitiskl ruce v obřích rukavicích na oči a řekl huhlavým hlasem: „Hádej kdo!“
Lehce se naklonil dozadu a nasál květinovou vůni.
Přestal spojovat důležité součástky nesmírně zapeklitého mechanismu. „Stalo se něco na Olympu?“
Jeho žena si s povzdechem sedla na stoličku, kterou jí narychlo uvolnil.
„Ta past, kterou jsi mi pomohl připravit… Árés to obrátil tak, že to vypadá, jako bych s ním něco měla a ty jsi tu léčku přichystal, protože žárlíš, že je mým milencem. Ne proto, že mám po krk toho, jak mě obtěžuje.“
„Hm, tak na něm vyzkoušíme můj nový katapult,“ navrhl Héfaistos.

„Podle všech mých vyšetření jste naprosto zdravá, madam.“
„V tom případě existuje jen jediná možnost,“ řekla hraběnka věcně a nezaujatě. „Mám pravdu, pane doktore?“
Přikývl, o poznání pomaleji, než by si představovala.
„Děkuji,“ natáhla ruku oděnou v rukavičce, „můžete jít.“
Zmizel rychleji, než by za daných okolností bývalo nutné.
„Lékař, který se bojí mluvit o reprodukčním zdraví. Fascinující.“
Na stěně hotelového pokoje viselo zrcadlo. Pohlédla do něj a zkonstatovala – už po tisící – fakta. Bylo by trestuhodné zahodit krásu, jen protože druhý člen rovnice zaostává za prvním. V takovém případě je třeba doplnit příklad o dalšího. Lidé si přece musí pomáhat.

Simbacca zaslechl motory inkvizičních vznášedel právě ve chvíli, kdy nastartoval druhou kradenou stíhačku, Fosh jen o okamžik později. Nepanikařili, prostě ho chytla za packu, on jí dal pusu a vrhli se do kokpitů s tím, že po dnešku už nebudou štvanou zvěří.
Stařičké N-1 vyrazily k nebi a piloti se nezalekli ani imperiálního křižníku, jenž jim chtěl zablokovat cestu. Už od studentských let byli sehraná dvojka a vidina svobody a domku se spoustou koček byla tak blízko.
Bojovali jako lvi, ale nestačilo to. Ozval se výbuch, on ji odmítl opustit a v salvách turbolaserů ten den zahynulo víc než kamarádství.

Rusko mělo už před apokalypsou pověst země, kde nějaký ten Buk sem tam sejme nějaké to civilní letadlo, a tak Edvina náhlá palba ze Šilky vlastně vůbec nepřekvapila. Kývl na kolegy, všichni si nasadili černé brýle a do rachotu flaků zazněla jejich oblíbená písnička do nepohody.
Pilotovat v tom kočičí spřežení nebyla žádná sranda, jedna kočka prostě odletěla domů, druhou mátly lasery raket, leč Edvin vytrval. Lada Niva sebou házela pod nárazy šrapnelů, Hans a Maeve pálili z okének a než frajerským smykem přistáli na Rudém náměstí, sestřelili v sebeobraně sedm Migů.
Škoda, že neměli kam zajít na oslavné vafle.