Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Olivie nemohla spát. Zítra mají velký souboj s její hlavní nepřítelkyní Katkou. Olivie, Geneviéve, Sloun a Ráchel se zítra postaví rovnou pěti jiným holkám, Katce a její partě.
Po příchodu do školy potkala Olivie Ráchel. Katka prý přibrala do party ještě jednu holku! „Neee!“
O přestávce začíná souboj. Dívky po sobě házejí papírovými koulemi a soutěží, u koho bude míň koulí.
„My vám dáme!“ křičí Katka.
Sloun vyděšeně koukne na podlahu. Tolik koulí!
Náhle někdo volá: „To není fér. Jsou jen čtyři a jich je šest.“
K Olivii a děvčatům se přidají dva kluci ze třídy.
Oliviina strana vyhrává. Hurá!
Starší sestra se švagrem dostali lístky do divadla, a tak rádi využili Gustovy nabídky, že jim pohlídá tříletou dceru.
„Hlášek nebudu!“ ohradila se u večeře.
„Proč?“
„Nemám láda hlášek.“
„Ale hrášek a mrkvička jsou tým. Mrkvičce by v bříšku bylo smutno.“
„Mlkvičce smutno nebude. Hlášek je zelenej. Zelený nepapám.“
Děti se do jídla nutit nemají, tak nad tím jen mávl rukou.
Po večeři si žádala zmrzlinu.
„Nedojedlas večeři.“
Udělala na něj psí oči. „Jenom hlášek, stlejdo. Ten zelenej.“
„Zmrzlina je ale taky zelená,“ namítl vítězoslavně, když viděl, že v mrazáku mají jen pistáciovou.
„To nevadí, zmlzlinka se v puse lozpustí.“
Dneska zase budeme trochu méně hodní i s Annou Achmatovovou.
Přejít žal vyčerpá víc duši
než přejít provaz ve výšce.
Jak mi to s paraplíčkem sluší,
jak bělounké mám střevíce!
Orchestr hřímá pod kopulí
Usmívat se. Nic nevidět.
Srdce však vidí a tak bolí
nad prázdnou lóží číslo pět.
Srnec křupkal po sněhu. Anna si podložila pažbu, jako na Sibiři. Jenže tehdy úlovky nosil Aljoša, o sušené maso se dělila s Romanem.
Tady první odpadl Alexej, jediným zdravým okem neudržel mušku. Za mě už loví Dobryňa s Iljou, drbal psy se smíchem.
Roman dlouho kulhavým krokem vytrvale následoval, dohlížel na ni, rozněcoval zmrzlý cit.
Annu led v nitru chránil. Od bolesti, bratrů… i syna.
Zpomaluješ mě, stačilo jedinkrát. Už nikdy nešel.
Samým přemýšlením ztratila srnce. Tiše zaklela. Pak dusot, křupnutí. Dobryňa přiběhl s psí láskou a krvavou mordou.
„Že si nedáte pokoj,“ zavrčela Anna. Pak psovi poděkovala sušeným masem.
Navazuje volně na Dva kohouty
Abych to vysvětlila s těmi psy - shodou okolností se Dobryňa jmenuje taky pes, kterého Putin věnoval francouzské polici po nějakém teroristickém útoku. Nutno říci, že Alexejovi psi nemají s tímhle nic společného. Jak už to tak u Karpovců bývá, na vině jsou ruské byliny, kde se objevuje trojice bohatýrů, tedy Dobryňa Nikitič, Ilja Muromec a Aljoša Popovič. No, a Aljoša už byl, tak si k sobě přibral ještě Dobryňu a Ilju. Ilja bude nějaká místní variace na beaucerona, zatímco Dobryňa je spíš bílý huňáč po vzoru švýcaráka, takže se v tom sněhu dobře ztrácí.
Předem také upozorňuji, že krutá jsem hodně, ale mám své limity, takže pejsci jsou u mě v bezpečí a sejít můžou maximálně věkem.
Nemohl uvěřit, že ji pozval na rande.
Už v Bradavicích se mu zalíbila. Ne, nebyla vyloženě krásná, na to měla krapet podsaditou postavu. Ale její rusé vlasy, usměvavá tvář a vášnivá povaha ho očarovaly. Jenže byl její pravý opak; rozvážný a tichý. I jeho pačesy připomínaly spíše rezavou slámu než sluncem políbenou měď.
Proto ho překvapilo, když mu nabídla pomoc s kachní pohromou. Vlastně ji zlikvidovala sama. Sice předstírala, že ho potřebuje. To, když měl hlídat, zatímco si „půjčovala“ obraceč času, ale na místě sebejistě sesílala jedno kouzlo za druhým.
Tehdy pochopil, že s Molly se postaví všem nástrahám života.
Znáte to - dvanáct týmů po dvou, ale vítěz může být jen jeden.
Tehdy ještě Arénu místo silového pole obklopoval plot a nebe nad nimi bylo opravdové nebe. Leželi v trávě a dívali se na hvězdy. Stejné hvězdy, jaké doma pozorovali jejich rodiny...
"Co bude teď?" zazněla otázka.
"Budeme se snažit jeden druhého zabít," byla ta odpověď, kterou ani jeden z nich nechtěl vyslovit. Podívali se na sebe.
"Myslím, že to teď bude víc a víc vzrušující."
Zkoušeli se tomu smát, ale to nezahnalo napětí.
"Nešlo by... Není možné, aby byli dva vítězové?"
"Ne."
Znělo to tak rezolutně.
"Do prdele."
Ráno se rozešli bez rozloučení. S myšlenkou, že jen jeden se vrátí domů.
Jedná se o upravený úryvek z mé povídky 7 Seasons, což je crossover mezi Hunger Games a F1 (seriously). Drabble funguje i samostatně, přesto doplňuji, že 43. sezona formule je rok 1989 a aktéři jsou tedy Ayrton Senna a Alain Prost.
Vrátit se na začátek dávalo smysl.
Potřebovali jistotu v době, kdy se vše zdálo být ve vzduchu.
Šli za tím, kdo přednesl rozumný nápad.
V naději, že klidná noční hladina utiší rozbouřeného ducha.
Oči od prázdných sítí odbíhají k obzoru, snad doufají zahlédnout siluetu kráčející po vodě.
Bez úspěchu se vrací ke břehu.
Dejá-vu má podobu sítě plné ryb, když ji na radu cizince naposledy spustí.
U ohně třikrát zní vyznání zapírajícího.
Třikrát mu odpovídá pověření.
Už ostatní nepovede vlastní silou a vlastními nápady.
Čeká, až mu Mistr pošle Doprovázejícího.
Rybář se stává pastýřem, vedoucím církev ke Skále jejího základu.
Jan 21
Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání má apoštol Petr krizi, v rámci níž se rozhodne jít znovu lovit ryby. Ostatní učedníci se vydávají na jezero s ním. Ač zkušení rybáři, celou noc nic nechytnou. Když se ráno vracejí ke břehu, vidí neznámého člověka, který je žádá o něco k jídlu. Když řeknou, že nic nemají, poručí jim hodit síť na druhou stranu lodi. Když to udělají, síť se naplní rybami. V tu chvíli učedníci v neznámém muži poznají Ježíše. Petr se vrhne do vody a dobrodí/doplave ke břehu, zatímco ostatní dojedou s lodí a sítí ryb.
U snídaně poté Ježíš třikrát položí Petrovi otázku 'miluješ mne' a Petr na ni třikrát odpoví. Pokaždé dostane pověření starat se o 'Boží ovečky'.
Předtím, než je vzat do nebe Ježíš učedníky vysílá do světa s tím, že ale mají počkat, než jim pošle Ducha Svatého, který je bude v jejich službě vést a doprovázet.
K této události dojde o 40 dní později při oslavě svátku Letnic.
Od té chvíle Petr působí jako vůdce církve za vydatné podpory ostatních učedníků/apoštolů.
Zbrojí ověšený válečník v ošklivé rohaté helmě upíral oči na obrovské magické stvoření, promenádující se pod skalním převisem. Hodnotil situaci zkušeným pohledem a nehezky se pro sebe usmíval.
„Teď to začne být těžký,“ houkl přes rameno na skupinu čtyř přátel.
„Odtáhni ho dál od tý lávy,“ odtušila ta s lukem a podrbala svého vlka.
Mág odtrhl pohled od pomalovaného šamana, rozmisťujícího ochranné totemy.
„Taktiku známe.“
Léčitel dopil lektvar a zahodil ampuli.
„Můžem!“
Válečník zařval a skočil po zvířeti. Kolem ucha mu prosvištěly šípy.
Mágovi se v očích roztančily divoké plameny.
Čas se zrychlil.
Díky bohu za vysoké rozlišení, pomyslel si.
Odcházím z domu. Snáší se tma a to je ten správný čas.
Mířím na jedno místo, kde vím, že ho najdu.
Je nedaleko přede mnou. Starý zvrhlík, samozřejmě si vybral toho nejmladšího. Odchází spolu do špinavého hotelu vedle. Přitisknu se ke zdi a čekám.
Po nějaké době kluk vybíhá ven a mizí. Počítám do deseti a vcházím dovnitř. Tichá výměna mezi mnou a recepčním. Lísteček s číslem pokoje. Stoupám po schodech, míjím řady dveří. Až úplně na konci jsou jedny pootevřené. Vytáhnu nůž a vcházím.
Tratoliště krve. Už se nemusím namáhat. Ten kluk… Udělal moji práci. Jako kdybychom byli parťáci.
Lance zavřel oči a přál si, aby to byl jenom sen. Za chvíli se probudí a bude ho čekat další den jako pilot Voltrona, nebo možná zpátky na Zemi…
„Není to tvoje vina…“ hlas zněl tak povědomě, že Lance skoro dokázal ignorovat, že už to není on. Skoro.
„Velitel Voltrona pokaždé zradí.“
Lance se zoufale snažil netřást. „Nemůžeš být… nikdy…“ hlas se mu zadrhl: „Shiro…“
Studená ruka ho pohladila po tváři. „Neboj se…“ zašeptal, a Lance cítil, jak ho pod víčky pálí slzy: „svoje Paladiny bych přece neopustil.“
Cvaknutí spouště, záblesk a tělo dopadne k zemi.
„Nikdy. Dokud jsou naživu.“
Neodolala jsem, abych do drabble nezatáhla ostatní Avengers. Tonyho závislost na kávě si o to vyloženě říkala.
“Ok, musíme si ustanovit pár základních pravidel.”
Zbytek členů Avengers se svorně ušklíbl. Tony to ignoroval.
“Na moje soukromé zásoby kávy mi nesahejte, jasný?” Namířil obviňující prst na Natashu.
“A pravidlo číslo dva… Cape, kam si sakra myslíš, že jdeš?”
“Promiň, Tony. Myslel jsem, že už jsi skončil.”
“Ani omylem. Jednou jsme tým, tak bychom se tak měli chovat, zatraceně!”
“Výborně,” Steve se znovu zvedl. “Takže když jsme tým, určitě nebudeš nic namítat proti týmovému tréninku v tělocvičně. Uvidíme se za deset minut.”
Když odešel, Tony se zaúpěním zabořil hlavu do dlaní: “A to jsem dneska ještě ani neměl kafe!”
