DMD č. 8. pro 8. 4. 2017. Téma: Jsme tým

Že do květu zpívám růži? Už jste někdy viděli,
aby kytky náhle kvetly poté, co jste zapěli?
Pyšné princce zahradníka dělával jsem leta,
pohádkáři v mnohém lhali, po zlepšeních veta.
Charakter se nedá změnit, saň zůstane saní,
i kdyby ji veršotepci nazývali laní.
Dělal jsem jí pomyšlení, ale láska? cože?!
jen z příkazu uléhal jsem na společné lože.
S testem v ruce oznámila, "dneškem budem tým",
naivně jsem kladl dotaz, "opravdu, a s kým?"
Škodolibě upřesnila: "Budeme mít dceru",
rychle balím saky paky, do zaječích beru.
Kdybyste snad chtěli slyšet celou pravdu sladkou,
princeznička od té doby je svobodnou matkou.

Sněhurka se porozhlédla po světnici. Málem padla do mdlob.
Támhle trenky, tady boty, všude našlapáno, nemyté nádobí a vůbec nepořádek.
"Děkuji za záchranu," pravila, "ale bydlet v tomhle binci nebudu. Uklidí se, a to hned!"
"Uklízet? My?" divili se trpaslíci.
"Všichni budeme uklízet," uklidňovala je. "Jsme přece teď tým, ne?"
"Nevím, co to je, ale uráží mě to," vrčel Rejpal.
"Nejsme tým, jsme trpaslíci!" urazil se Prófa.
Uklízeli skoro půl hodiny, než jim došlo, co vlastně dělají, a provedli chaloupkový převrat. Sněhurku vyšoupli za dveře, zabarikádovali je postelí, mrkli na sebe, zadupali trpasličí tanec a zařvali: "Jasně, že jsme tým!"

Pod Palácem se rozkládalo město, kolem se do daleka rozprostíralo Rakasi.
Desetitisíce osudů.
Tíha na jeho ramenou.
Odpovědnost.
Samota.
Stál u okna, naslouchal nočnímu tichu, než ho rozbily hlasy.
"... a podíval se na mě, že mi ztuhla krev v žilách."
"To von umí."
"Ale neměnil bych."
"Jojo."
"Je úplně nejvejš, ale cejtíš, chápeš... nevim, jak to říct."
"Že taky slouží Rakasi. Stejně jako já nebo ty."
"Bodejť. Patříme prostě k sobě. Von na svým místě, my zase na svým."
"I když je to zatraceně pedantskej zmrd."
"To je!"
Hlídka zahnula za roh.
Vévoda se usmál.
Už se necítil tolik sám.

Ten inspektor působil vysloveně nesympaticky. Kladl všetečné otázky a pořád si něco zapisoval. A v pracovníkově kanceláři významně počítal lahve od vodky.
„Budete zbaven funkce. Zavedeme s vámi disciplinární řízení,“ uzavřel pak svou dlouhou řeč.
Osazenstvo stanice zareagovalo v mžiku.
Vlk kousl inspektora do nohy, až dotyčný upadl. Santer se vrhl na jeho papíry a profesionálně je rozcupoval na malinkaté kousíčky. Ježibaba mu zacpala ústa perníkem. Otesánek mu sežral svačinu. Sauron mu stáhl z levého prsteníku zlatý kroužek. Voldemort s namířenou hůlkou zařval: „Zapomeňte!“
„Myslím, že teď bude mít úplně jiné starosti,“ prohlásil spokojeně Moriarty, když zmatený muž prchal pryč.

She enjoyed the hot water springs, occasionaly. But instead of torches, the place was lit with candles, dim light piercing the fog curling around pools.
A sound of water splashing gently against skin.
"We thought you'd never show up."
"Care to join?"
Both were looking up at her as she stripped, stunned, to slide in. With a goblet of fine wine pushed into her hand, she asked: "What is the occcason?"
Marka rested her head on Gunn's shoulder.
"That we are together," Irkus said before kissing her.
"Together" was said, breathed heavily and promised a lot of times after that.

Jsou dokonale sehraní.
Když vstávají, on mlčky prohlédne její krycí kouzla a ona jeho ochranná. K domu jdou spolu. Beze slov.
„Ať uslyšíš cokoliv, neohlížej se,“ řekne ona.
Když překračují práh, vezmou se za ruce. Před zdí stanou společně.
Ona se vyhýbá očím démonů. Sedá si, tiskne ruce k zemi a žádá o pomoc.
On do nich hledí. Uzavřel dohodu. Musí ji dodržet.
„Teď,“ řekne dívka.
On přitiskne její ruku ke zdi. Když obrys kolem lišky povolí, popadne ji a běží pryč. Neotáčí se. Nevidí, jak zeď pohlcuje dívčinu ruku a jak se jí do srdce zabodávají lačné oči démonů.

Pohled, který na ty blázny potřeštěné vrhala, byl něšťastný a rezignovaný. Je pravda, že jejich argumenty byly silné a měli podporu i jejích dětí. Což ji vlastně ani nepřekvapovalo, protože zvlášť její starší syn se byl ochoten bít za utiskované a slabé i ve spaní. Snad za to mohlo jeho jméno. A ovšem jeho otec, který byl úplně stejný.
Teď se opíral o stěnu, na tváři pobavený úsměv, který se za ta léta vůbec nezměnil.
On věděl, že podlehne.
"Tak co říkáš?" zeptal se jí ten, kterého kdysi poznala jako důstojného senátora.
Přikývla.
Stiskl jí ruku.
"Vítej v Alianci, Gwen."

,,Nemůžeš to vzdát!” zařval Grover na Percyho.
,,Uteč!” snažila se Annabeth přeřvat zvuky bouřících se vln a kovových mříží, které je s Percym dělily. ,,Svět je v nebezpečí. Nemůžeš se v takový chvíli ohlížet na nás dva.”
,,Copak vy to nechápete?” křičel Percy hlasem plným zoufalství. ,,Nezáleží na tom, jestli svět padne do rukou Kronovi nebo Gaie. Kdybych vás tu nechal, neměl bych už pro co žít. Neměl bych nikoho kdo by mě podporoval v mých geniálních nápadech, Grovere. Ani nikoho, kdo by mi zatrhl ty největší kraviny, Annabeth. Nemůžu vás tu nechat. Jsme tým. Bez vás je všechno špatně."

„I told you to be careful!“
„I was!“ Risa was still shaken. The knife cut her forearm - a small scratch, just couple drops of blood. She couldn’t understand, how could someone get so close to her to actually take her hostage.
Then she remembered the mocking words the attacker said to Thorne.
„You will lose another one.“
Another one?
The knife was bloody even before it touched her.
Thorne passed her as he more or less shot upstairs.
She grabbed the last aid kit and an emergency transmitter and hurried after him. She will do the right thing this time.