DMD č. 8. pro 8. 4. 2017. Téma: Jsme tým

„Chlapi, ty změny už mě fakt sejří. Když sem nastupoval, byli jsme Tým brázda a orali jsme pole pomalu ručně. Pak přišlo velký haló s těma novejma kombajnama a našinec se musel přeučovat, tak vznikl Tým mechanik. Potom nastoupila ta vyšší elektrónika a to už člověk musel koukat na tu televizku a občas na ní něco zmáčknout, aby to selo, co má… A tým kombajn digital byl na světě. I tu engličtinu do mě natloukli, že si slovíčko sem tam přeložím, ale učit se stavět budovy?“
„Jaký budovy, Franto?“
„No šéf zrovinka včera oznámil, že budeme mít novej tým. Tým-building.“

Norman se přinutil dýchat klidně. Ignorovat kapičky vody, které mu stékají z kapuce (i ty, které zákeřně míří přes nos). Ignorovat vytrvalé mrholení. Ignorovat muchničky, které by správně mělo mrholení přilepit do úkrytu ve vysoké trávě. Bohužel některé našly úkryt v jeho kalhotách.
Nádech. Výdech.
Praskání větví.
Periferním zrakem postřehl, jak se Malcolm pomalu vztyčuje, napíná luk... a nestřílí.
Špatný úhel.
Viděl to taky. Jelen, který se jim objevil v zorném poli, stál nešikovně krytý mladými břízami.
Nádech. Výdech.
Ten paroháč snad bude odcházet?
Norman tleskl.
Jelen sebou škubl, poskočil...
Malcolm hladce vypustil šíp.
Jelen nedoskákal daleko.
Byla dobrá večeře.

Vzpomínáš, jak jsme vysklili výlohu lahůdkářství pana Kowalskyho? Byla to nehoda, ale on měl jinej názor. V jeho věku už mu to sice neběhalo, ale smetákem házel obstojně. Zabrzdils v uličce za popelnicí, přikrčenej v hromadě svinstva, kolena odřený na kost, ale nešlo ti zadržet smích. Vlastně jsme se tam oba chechtali jak idioti. Donutils mě odpřisáhnout, že před tvou mámou o tom nepadne slovo, což jsi nemusel - to bylo jasný. Byli jsme tým. Dva spratci z Brooklynu.
Zajímavý, co se člověku vybaví, když někdo řekne jeho jméno.
Vydrž, Steve, pracuju na tom. Časem z tý paměti vyhrabu i zbytek.

Nový trenér fotbalového týmu si před začátkem zápasu zavolal jednoho hráče po druhém.
...
„Jak jste to dokázal? S takovým mužstvem?“
„Se ztroskotanci konce tabulky takový výsledek?“
Po zápase bylo živo. Nikdo nevěřil skvělému výkonu hráčů.
„Čím jste tým povzbudil před zápasem?“ Jeden trénink s Vámi a hned takové skóre!“ vyzvídali novináři.
„Nebylo to povzbuzení týmu, ...“ promluvil trenér.
„...řekl jsem každému z nich, že v hledišti sedí trenér nejlepšího týmu Evropy a vybere toho nejlepšího hráče. Ten pak vydělá miliony.
...Ne vždy je dobré hrát za tým. Někdy ten nejlepší výsledek týmu závisí na sobeckém nejlepším výkonu jednoho každého člena týmu.“

Všechno šlo příliš hladce. Jindy spurná Ungoliant se nechala snadno přesvědčit ke zničení stromů. Zastávka u Finwëho proběhla bez problému a tehdy si opravdu myslel, že něco jako šperky ji opravdu nezajímá. A proto je teď jednoduše v háji, protože se na to nepřipravil.
Spoután pavoučími vlákny mohl čekat na smrt, pojud jej tady nenechá navěky a nevezme si jen silmarilly.
Najednou spatřil, jak se k nim žene neurčitá horda a začal se připravovat na své poslední okamžiky.
Ungoliant se dala na útěk a on spatřil balrogy včele s Maironem, který na jeho překvapený výraz zahulákal: „Jsme přece tým, ne?“

Bolelo to hodně. Nutno podotknout, že asi všechny.
Petr těkal vyděšeným pohledem z jednoho na druhého a pak se začal raději vyhýbat oběma.
James se poctivě snažil dělit mezi ně svou pozornost a fungovat jako prostředník. Než se pro jistotu zase vrátil k pronásledování Evansové.
Sirius dělal, co mohl. Omlouval se, prosil, vysvětloval, uplácel, mlčel a jednou dokonce křičel.
Remus byl slepý a hluchý ke všemu a před příštím úplňkem řekl, že je tam nechce. Nikoho.
Pomohl jako obvykle čas.
"Jsme přece tým." Remus se lehce pousmál, když po prázdninách znovu mířil do Chroptící chýše. Tu noc byli zase pohromadě.

Málokdo si ho všiml napoprvé. Náčelník Rudá vrána, hrozivě se tyčící za mahagonovým stolem, byl příliš omračující osobnost, než aby návštěvník vnímal někoho jiného. Šunka byl stín v jeho stínu, nehybný, o polovinu mladší. Tichá hrozba, hlas rozumu, muž na špinavou práci, Rudé Vráně už několikrát zachránil život i pověst. Nezdálo se, že stojí o náčelníkův vděk, stačilo mu dýchat stejný vzduch. Rezervací se o něm šířily různé fámy. Vrána ho prý v pěti vyškrábl z drogového doupěte, byl jeho utajený levoboček…
Babička Zakrslý medvěd měla svůj názor. Sám Šakalí bůh zachraňuje Rudou vránu a jeho lid před nimi samými.

“Kam mi utekl kytarista?” Zeptal jsem se osazenstva před zkušebnu, když se předchozí kapela rozhodla vykýblovat ven.
“Asi slyšel jak mu nadáváš do kytaristů,” uchechtl se Paul, když zvedal svoje bágly, překročil ty Victorovy, a pomalu vešel dovnitř.
“Já to tahat nebudu,” ukázal Robert na kufry na zemi a přeskočil je.
“Tak mu to vezme někdo jinej,” Rozhodl jsem zpoza svého kufru s basovkou.
“Rob ale nic nenese!” Ohradil se Paul.
“Tak mi pak vezme za trest bicí,” prohlásil Dave, vzal společně se mnou Vicova zavazadla a nastěhoval je do zkušebny.
“Kvalitní spolupráce!” Zavrtěl hlavou Paul, než byl sejmut kufrem.

Je čerstvě po dešti. Chce se mi vyběhnout ze dveří, proletět sídlištěm až k pejskařskému lesíku a stát se znovu dítětem. Chci zakopnout, od mokré hlíny si ušpinit nové kalhoty a nic si z toho nedělat. S imaginárními přáteli stavět domečky z větví a vařit z mechu a jehličí.
Naneštěstí mě dospělost ovlivnila natolik, že mezi mnou a návratem do dětství visí pavučina kritických pohledů ostatních. Neexistující kamarády proto nechám na gauči a vyrazím ven sama. Tedy jen já a můj věrný společník, co se bojí tmy.
Po procházce dešťově voňavými ulicemi usedám pod žárovku. S týmem (stínem a představami).

"To dáme!" ozývalo se po celém hřišti. Tým dívek z tercie Bé byl pln sebevědomí.
"To zvládneme holky, jsme přeci tým!"
"Jasně!"
Ale jeden pesimista se přeci jen našel: "Víte přeci, jak jsme dopadly loni. Skončily jsme předposlední!"
"To nevadí. Letos budeme lepší," konstatovala Emma. Ale ta vlastně chyběla, (což mělo dopad na konečné výsledky), takže to neřekla ona, ale nějaký jiný naivní optimista. Já to zaručeně nebyla.
První zápas holky prohrály. Druhý taky. Při třetím si jedna z nich vykloubila prst. Holky ztrácely naději. Snažily se stále myslet na to, že jsou tým.
Nakonec byly poslední. Prohrály. Emma nepřišla.