DMD č. 24. pro 24. 4. 2018. Téma: Daně a smrt

„Nastal čas platit, profesore.“
„Jak to myslíte?“ nervózně pomrkával postarší muž. Propadlé tváře, vypadané vlasy, podvýživa.
„Platit za smrt milionů.“
„Asi nerozumím…,“ roztřásl se mu hlas, „Byl jsem držen v zajetí…“
„Podívejte, profesore, jste zodpovědný za genocidu.“ Němá hrůza v očích.
„To naprosto odmítám. Princip fúzního prototypu byl vyvinut výhradně pro medicínské účely…“
„A vedl k nukleární válce.“
„Ano, to bohužel ano,“ uznal váhavě po kratší odmlce, „ale na bojové modifikaci jsem se nikdy nepodílel…“
„Váš případ ještě prošetříme, profesore Makove. Budete prozatím zbaven statusu občana a veškerých příslušných práv. Nebudete uvězněn, ale budeme vás mít nadále pod trvalým dohledem.“

„K dispozici jsou dvě kategorie terraformujících robotů: FAS-ACA3 Scarab v základním režimu umí opravit sám sebe i ostatní stroje; FAS-FSP5 Khopesh se dokáže automaticky nabíjet z biomasy a má schopnost replikace." Chvilka ticha. „Mám ještě jeden krásný kousek.“ Ted Faro se pyšně pochlubil nejnovějším návrhem. „FAS-BOR7 Horus – 300 metrů kovu, které v mžiku srovnají se zemí kteroukoliv horu.“
Muž v uniformě užasle prohlížel plány. „Armáda má velký zájem o vaši práci. Samozřejmě... v zájmu záchrany prostředí. Kolik,“ odmlčel se a otočil se na Teda, „kolik by stálo vyrobení modelu Horus?“
„Neskutečně mnoho. Ale peníze daňových poplatníků se nikdy nevyužily lépe.“

Prověřeným TS CESTA byl 19. 5. 1981 získán poznatek, že objekt akce ZINA nevylučuje alternativu emigrace. Po uvěznění předních exponentů VONSu (Uhl a spol.) leží veškerá práce na mladší generaci VONSu. Dle svých slov „je stále připravena platit krutou daň, ale zabít se nenechá“. Dále si zakládá zejména na „svých vlasech, v nichž se ukrývá její síla“.
Návrh rozpracování:
– častými preventivně rozkladnými opatřeními narušovat účast na činnosti VONS;
– za využití agenturně operativních poznatků provádět kompromitaci v nepřátelském prostředí;
– zařadit do projektu Asanace;
– využít inklinace k tzv. „západnímu způsobu“ života a prostřednictvím agenturně operativních prostředků přimět k dobrovolnému vystěhování z ČSSR.

Daně, poplatky, berně. Platit a zase platit. Dávat městu, dávat cechům, dávat šlechtě, dávat králi. Každý by chtěl brát, ale vracet už nechtěl nikdo.
Za nemoci, nákazy, vraždy, za špatnou úrodu, za málo vody, za mnoho vody, za neštovice, za mor, i za ty platit.
Byli jich desítky, ale báli se jich, jako by jich městem kráčely tisíce. Schovali je za zeď, za příkop, za vlnu mlčení. A za zeď a příkop zase platit.
Propukla válka - rychle půjčit. Skončila válka - rychle půjčit. Král je milostivý a chrání svoje plátce. Pokud si nepůjčí až moc.
Potom přijde na řadu řešení. Pogrom.

„V sóbotu poslední dén! Nézapomeňte na daňé!“
Vyvolávač vyvolával a lidé se ošívali. Někteří. Jiní se zamýšleli.
„Já letos platit nebudu,“ povídá rybář. „Volil jsem vloni a stačilo. To si peníze radši nechám. Podívejte na toho kluka,“ ukázal na sotva čtrnáctiletého výrostka, který upaloval s měšečkem k starostovi, „jak je hrrr!“
„Chce za tři roky volit, tak mu to neber,“ obhajoval chlapce kolář.
„Co ty, platíš letos?“ obrátil se k Rezce rybář.
„Ne,“ zněla stručná odpověď. Nemělo smysl vysvětlovat, že když démoni nesmí volit, nemají důvod platit daně.
„To je fakt. Nemusíš. Nemusíš nic. Musíš jenom umřít.“
„To taky nemusím.“

Zase jeden páteční večer u Prasečí hlavy. Hagrid si pohrává s poloprázdnou sklenicí a zamyšleně pozoruje dvě můry, zmateně poletující kolem plamínku svíčky. Přibližují se ve stále menších a těsnějších kruzích. Mávne rukou, aby je odehnal. Marně. Netrvá to dlouho a obě leží se spálenými křídly na stole.
Holky pitomý, nemohly ste si dát říct, dyž sem vás vodháněl? Nemohly, co? Jenomže za šecko se holt musí zaplatit. Taky sem nikdá neměl nic zadarmo. Ale takhle vysokou daň za blbost jako vy, jsem nikdá platit nemusel.
„Abe, buď tak hodnej, a přines mi oučet. Myslim, že už rači pudu domů.“

Doramo nahlédne do kanceláře. “Tatínku, přišel ten pán, co chce obhajovat kvůli obvinění z daňového podvodu.”
Doktor Krása zvedne hlavu od spisů. “Úplně jsem zapomněl hlídat čas. Dorinko, buď tak hodná, pojď se mnou. Rád bych, abys mi zapisovala.”
Žádost ji nepřekvapí, podobně pomáhá tatínkovi často.
Uvedou hosta do salonku vedle kanceláře. Doramo zapisuje, občas se na klienta pozorně zadívá.
“Ten člověk je… takový zvláštní,” konstatuje otec, když klient odejde. “Co o něm soudíš ty?” Zarazí se. “Jsi celá bledá. Potřebuješ čaj?”
Vděčně přikývne.
“Kdyby jen daňové podvody,” řekne potom stručně. “Nedávno si nechal vyplatit životní pojistku za zemřelou ženu…”

Daňový úředníci se vždy vyznačují neoblomností a absencí smyslu pro humor. Neexistuje nikdo neústupnější než daňový úředník a ani v Ankh-Morporku tomu nebylo jinak. Pokud tedy mluvíme o tradičním významu slova existence.
"Mám to tady - černé na bílém. Daň z nemovitosti, silniční daň, daň z příjmu..."
"Bohužel, pane Půlbotko, opravdu to nejde."
"Všechno jsem to několikrát počítal! Vždyť využívám silnice stejně jako živí! Dokonce mi město platilo pohřeb! Proč nemůžu odvádět daně jako ostatní? To je diskriminace mrtvých!"
Úředník zkontroloval svou chladnoucí kávu a uchýlil se k doporučenému postupu pro takové případy. Pokýval hlavou a procítěně pronesl: "To máte těžký."

Daně a smrt jsou dvě jediné životní jistoty, přečte si Teddy v jakési mudlovské knize. Zatrne v něm. Miluje Nevilla a Lenku, ale smrt ho jako sotva ročního kloučka připravila o oba rodiče. Zná je jenom z vyprávění. Jací opravdu byli? Měnila by máma pro jeho obveselení svou barvu vlasů nebo tvar nosu? Naučila by ho, jak své metamorfomágské schopnosti ovládat? Byl by táta tak laskavý, jak vypráví Harry? Pomohl by mu stát se zvěromágem, aby spolu mohli trávit úplňkové noci? Netuší.
Pak se pousměje. Zato daně, to je jiná. Nakonec, z něčeho je potřeba přispívat na jeho léčitelský plat.

Zase je tu ten den, které ho jsme se tak dlouho obávali. Den, který bude ještě dlouho v našich společných nočních můrách.
Den daňové svobody.
Zní to nevinně. Ale jak se obejít bez základní jistoty? Jak žít, když nešikovně formulovaný zákon, špatně použitá spojka ruší v tento den i jiné jistoty?
Ozývají se hlasy, volající po zvýšení daní. Dejte nám víc času připravit se, říkají. Ale přestože vysílám z křehkého bezpečí naší stanice, přestože živý mrtví putují ulicemi, říkám ne! Každoroční apokalypsa je jen malou daní, kterou platíme za naši svobodu!
Raději se obejdu bez smrti, než ztratit ducha Ameriky!