DMD č. 24. pro 24. 4. 2018. Téma: Daně a smrt

Trvalo to.
Zmargod nespokojeně pozoroval dozrávající elixír. Přeměna z draka v člověka pravděpodobně způsobila, že princova krev nebyla tak mocná, jak potřeboval. Navíc jí měl výrazně méně. Pokud ho nechtěl vykrvit, a to nechtěl, musel šetřit každou kapkou.
Patrně přišel čas zvážit zda nepřistoupit k odběru další tělní tekutiny.
Armidovi se zdal krásný sen, Yvan ho nejprve něžně políbil a vzápětí mu jazykem zaplavoval boltce. Jejich údy se vzájemně proplétaly ve známém tanci až k vyvrcholení. Jenže najednou nad ním nebyl jeho milovaný, ale onen příšerný muž.
Černokněžník si mnul ruce. Nová přísada lektvar natolik posílí, že klidně zdaní smrt.

„Na světě jsou pouze dvě jistoty – daně a smrt, Benjamin Franklin,“ přečetl znuděně Sirius. „Studium mudlů je rok od roku větší pitomost.“
„Něco se ti nezdá?“ zeptal se Remus tlumeně. „Mudlové těch jistot moc nemají.“
„Minimálně o jednu víc mají určitě,“ trval si Sirius na svém.
„A to?“
„Čaj, přirozeně,“ usmál se. „Ale možná, že ten Franklin nebyl tak úplně marnej, třeba po tom ‚Bostonským dýchánku‘. Kam se hrabe kakao!“
„Siriusi, to, že je čaj v dějinách, neznamená, že je lepší.“
„Říkáš ty.“
*
„Můžete mi vysvětlit, co jste tu dělali?“
„Zabývali jsme se čajem,“ odpověděl suverénně Sirius. Profesorka Knottová zbledla.

Neběží, nejde. Jen klopýtá.
Upadne. Větev se zaryje do žeber.
Položí čelo do bahna.
„Běžec pět,“ zachřestí rádio. „Jsi tam? Nemám příjem, ale třeba… Vtip pro tebe! Víš, co jsou jediný jistoty? Smrt a daně. Blbost, daně už nejsou!“
Má chuť odseknout, že ta smrt to vyrovná. Jenomže takové věci se neříkají, ne Samovi. Projedou jí výčitky svědomí, když uslyší jeho hlas.
„Pětko? Jsi tam?“
Co znamená jeden mrtvý běžec uprostřed apokalypsy?
„Daní jsme se zbavili a ty si poradíš i se smrtí. Vím, že jo.“
Mrtvý běžec znamená hodně. A živý ještě víc.
Zvedne se a udělá další krok.

"Vstávej, Prcku," vyděšená Lucie jenom sípe, "byla jsem na Můstku. Muzikanti mi řekli, že Slepý Tom včera odešel do Depa a ještě se nevrátil. Já mám strach, že šel.. Dál. Ven."
Běží temným tunelem jako štvaní. Na konci cesty na kolejích malá schoulená postavička.
Prcek vezme Toma do náručí jako dítě. "Tohle nám nedělej," zašeptá, "kdo by zpíval všechny písně?"
"Ona," kývne Tom směrem k Lucii, která se marně snaží zadržet pláč, "ty svoje jsem jí už dal. Možná přidá další. O starém slepém bláznovi, který chtěl ještě jednou cítit slunce a vítr ve vlasech. A zaplatil vším, co měl."

„Už je tady!“ Děs v hlase nenechával na pochybách, o kom je řeč.
Vyskočila na nohy a třásla se strachy. Zase se to bude opakovat.
Vzápětí se dveře jejího pokoje rozletěly. „Ty děvko, je čas platit daně!“ Vrazil jí facku a začal si rozepínat kalhoty.
Když skončil, pohrdavě se na ni podíval. „Vy šlapky mi neutečete. Mám vás v hrsti.“
Po jeho odchodu zůstala ležet a cítila ponížení a bezmoc. Po tvářích jí tekly slzy.
Pak se v ní něco zlomilo. Takhle to přece nenecháme. Pomalu se posadila a začala promýšlet plán.
Oči jí zasvítily. Smrt. Nic jiného si nezaslouží.

Helena odjela na pohřeb své učitelky z dětství ještě za tmy a nechala za sebou v posteli jen voňavý důlek.
S prvním svítáním Viktora probudil pohyb. Teplé tělo pod peřinami a dotyk na stehně. Měl erekci a Helena se vrátila tak brzy...
Otevřel oči, aby pohledem i rukama našel její ňadra, a nad ním Jakub, zčervenalý, ale odhodlaný.
„Mlč,“ sykl a pevně, až výhrůžně stiskl Viktorův bezbranný úd. „Rodiče spí vedle.“
„Jaku–“
„Mlč! Nebo nebudu mlčet já a všichni se dozví, cos mi chtěl udělat.“
Jeho ústa si trochu s ostychem, a přesto zcela bez něj vzala, co bylo Viktorovo.

A bylo to tu zase. Daně…
Skutečně, čím je člověk zámožnější, tím má víc problémů. Dokud nekoupil ty pozemky, život byl o něco snazší…
Dokonce připustil, ač celým srdcem vlastenec (ale republikán!), že byrokracie jejich nového království vlastně není lepší než ta rakouská.
Nezbývá než to vyřídit co nejrychleji.
Pak se zase bude moci věnovat své práci.
Libreto té nové opery pro Petrohrad přišlo zrovna vhod.
Původní španělské drama opravdu stojí za to. I ve zmírněné Piaveho verzi toho zůstalo dost. Samé neštěstí, násilí, vina za smrt otce, smrt v souboji, vražda sestry. Skutečně Síla osudu.
Na tom se odreaguje.

"Ty – Josef, řekni mi, proč daně a smrt spolu tak často souvisí?"
"Se divíš? Když se malý, český podnikatel, co dře ve dne, v noci, dozví, kolik musí zaplatit na daních, tak ho z toho klepne pepka!"
"Nebo takoví fotbaloví fanoušci Bayern Mnichov , které by šlak trefil z té kauzy, co rozvířila vody a zvedla adrenalin!"
"Jo, malý ryby chytnou, ale velký nechaj kliďánko plavat. Kocourkov!"
"Fakt k smíchu, ale tragickýmu!" sarkasticky se uchechtl Josef, přečetl si SMS od manželky-cifru daní k zaplacení, vytřeštil oči a padl mrtev.
Smrt si vybrala svou daň – nebo – že by to bylo obráceně?

„Ševče!“
„Králi Miroslave! Rád tě vidím! Naše země jen vzkvétá!“
„Pravda, ševče. Ale ty zlobíš!“
„Já?“
„Daně jsi zaplatil?“
„Zálohu…“
„Málo! Řepku jsi zasadil? Energetický štítek na chalupě máš?“
„Co? Erenge… řepku… Nemám…“
„Chováš kuřata? Nevíš, že jen u krále smíš maso kupovat? Zabavují se!“
„Já pro děti…“
„Děti? Daň z dětí jsi zaplatil? Školkovné? Školné? Pastelky z královských pastelkáren kupuješ? Ukaž!“
„Jsou ještě malé…“
„Malé? Nadělají spoustu nepořádku. Daň z odpadu jsi zaplatil? Ty máš VLASTNÍ kompost?“
„Ale…“
„Mít kompost je zakázáno! A vůbec, KET* máš zavedenou?“
„Neumím psát!“
„Nemít KET je zakázáno!“
---
„Ševče! Umřít předčasně je taky zakázáno!“

Fronta pomalu postupuje. Čekající se nudí. Vyměňují si zdvořilosti. Fronta ožívá hlasitějšími útržky hovorů.
“Co letos, zase na poslední chvíli?”
“Obětinu daním paušálem, vyplatí se mi to. Obzvlášť když ani oni sami nevědí, co všechno tam naházeli.”
“Já vedu evidenci. Stejně mi většinou obětují jen ovoce, savce výjimečně a kdy se zmohli na lidskou oběť, to ani nepamatuju!”
“Ti uctívači už nejsou, co bývali.”
“Přemýšlel jsem, že si letos vezmu daňového poradce, ale znáte to, tyhle malé kulty nevynášejí tolik, abych si ho mohl dovolit.”
“Je to hanba!”
Okolostojící bohové souhlasně přikyvují. Hovor se stočí k počasí. Fronta pomalu postupuje.