DMD č. 24. pro 24. 4. 2018. Téma: Daně a smrt

"Strategie je jednoduchá," sklonil se otec k synovi, "lid je stádo. Ale potřebujeme ho. Daně, synku, nám umožňují žít si tak, jak žijeme teď." Zdálo se, že teď již nepromlouvá k dítěti, ale vede státotvornou řeč. Chlapec se mu proto vysmýkl a odběhl si hrát do zahrady.
"Ale jen si zkuste říct: Plaťte nám, ať se máme skvěle. Ne, ne, to vám ani lid nevezme. Něco mu musíte dát na oplátku. Občané se nudí. Musíme je zabavit. Chléb a hry. Nejlépe nějaké krvavé. Šelmy, utrpení, smrt, to má lid rád! A ta nově vzniklá sekta se nám proto skvěle hodí!"

Georgiana stála před vchodem do rodinné krypty, kterou nechal zhotovit její předek, Archibald Clemens. Sbírala odvahu vstoupit.
„Milovala tě,“ řekl dračí kněz, který se k ní připojil. „Chtěla, abys to věděla.“
Netušila, jak zareagovat, tak jen přikývla. Ta zášť ji neopustila ani po její smrti. Na jednu stranu jí byla vděčná, zároveň ji proklínala za to, že tak dlouho mlčela. Ethan nemusel žít jako psanec na útěku.
„Povídá se, že po doznání spáchala sebevraždu.“
Hraběnka opět přikývla. „Tak to stálo v dopise vévody z Oradomu.“
„Nakonec udělala správnou věc a zaplatila za to nejvyšší daň,“ řekl dračí kněz a odkráčel.

Když doma na večeři čekaly na Nevilla boloňské lasagne, tušil kolik uhodilo. Manželčin bratr má problém. Zase!
"Co to bylo tentokrát?" povzdechl si.
"Půjčila jsem mu na daně," odvětila Hannah rozpačitě .
"Na co?" nechápal.
"Čistokrevní!" obrátila oči v sloup, "někdy si říkám, že by studia mudlů měly být pro vás všechny povinné. Každý mudla musí podle zákona státu odvádět část svého výdělku, tomu se říká platit daně,"vysvětlovala.
"Kouzelníci naštěstí nic takového nemají, my musíme zaplatit jen SMRŤovi. Hele a neměli bychom bráchu v tom průšvihu nechat vykoupat? Aspoň dostane za vyučenou."
"V kriminále těžko. Za nezaplacené daně ho zavřou."

Koukal se přes palubu lodi. Všude jen samá voda. Od doby, co ho Skandijci unesli, uběhly tři dny. Šel jsi lehnout na zadní část paluby, kde mu Svengal, kapitán téhle vlčí lodi, rozložil hrubé přikrývky. Unaveně se na ně zhroutil. Přemýšlel o tom, co se dozvěděl. Skandie byla hezká země, dokud ji nenapadl drak se svými bestiemi. Neusídlil se ve městě, nýbrž v ní rozestavil své přívržence. Avšak každý rok ve stejný den si přišel do města jako daň vybrat sto otroků k jídlu.
Zamyslel se. Tato země potřebovala hrdinu, který by zabil draka. Rozhodl se, že ho taky dostane...

"Také jsem se připletl k jednomu neobvyklému případu," pravil pan Sušinka, občanským povoláním berní úředník. "Při rutinní kontrole jsem zjistil, že jistý subjekt letos neuhradil příslušnou částku."
"To snad není zas tak neobvyklé," zabručel chlácholivě komisař Vašíček.
"Možná subjekt již nespadá do vaší jurisdikce," zabafal doktor Kubela z čibuku .
Pan Sušinka zmateně zamrkal.
"Umřel," vysvětlil komisař Vašíček. "Byl to mord?"
"Zemřel," přikývl pan Sušinka důstojně. "Jenomže se ukázalo, že by mu letos bylo už 337 let. A celou tu dobu řádně odváděl!"
"Daňový podvod?" zbystřil doktor Kubela. "Jak se ten váš subjekt jmenoval?"
"Ále," pokrčil pan Sušinka rameny, "nějaká Makropulos."

Veverčino království nebylo bohaté jen tak zbůhdarma, pan otec prokazoval nemalou kreativitu při vymýšlení daňových povinností, jakož i při jejich výběru, za který výběrčí daní museli platit daň. Platila se daň ze sňatku i z rozluky, taktéž daň z nesezdaného soužití a ze single domácnosti (nepopulární zejména u ježibab), daň z příjmu i z výdeje, daň z vlastnictví domácích mazlíčků i dobytka, daň spotřební z piva, klobás a tlačenky (několikráte zvyšované, k nemalé radosti státní kasy), daň z pozemků, nemovitostí i movitostí, povozů, oken, dveří, daň z narození potomka, jen tu daň za úmrtí se pořád ne a nedařilo vybírat.

Nameless opět plula vesmírem, nikoli na hladině, kluci měli armory, nikoli drátěné košile a přítomní Jediové měli meče, nikoli meče.
"V pořádku," hlásil Thon po důkladném proskenování lodi.
"V pořádku," vyhrabal se Berek z tajné čokoládové skrýše.
"E... HM..."
Všichni se obrátili k tomu nejistému odkašlání.
"Ano?"
"TOTO JE VELICE NEZVYKLÉ," řekla vysoká postava v černém, v ruce, tedy v kostech, svírající pevně srolovaný svitek.
"Nemíváte obyčejně kosu?"
"JÁ TU NEJSEM... PRACOVNĚ. POSLALI MĚ... POSLALI MĚ...," Smrť zamáchal svitkem.
"S čím?"
"SE SLOŽENKOU. DANĚ Z DOBRODRUŽSTVÍ. NOVÉ NAŘÍZENÍ."
Množství otázek, které měl zbytek týmu, předběhla Gwen.
"Nechcete s námi poobědvat?"

Družina procházela podzemí Ulcasterovy školy, kam je poslal samotný Ulcasterův duch, aby mu přinesli jeden starobylý dokument.
Poté, co se probili přes smečku vampirických vlků, dokument konečně našli. Jaheira jej zvedla a zjistila, že to je –
„Daňové přiznání?“ řekla překvapeně. „Na co ho potřebuje?“
Elysand jí nakoukl přes rameno. „Není podepsané, takže asi tuším proč...“
...
Vyšli z dungeonu ven, našli Ulcasterova ducha a předali mu daňové přiznání. Ulcaster ho vděčně přijal, na poslední stránku vtiskl svůj spirituální podpis, a pak se s blaženým vzdychnutím rozplynul. Po staletích konečně došel klidu.
„Zajímalo by mě, jak bude vypadat to penále,“ komentoval Ajantis.

Holoobrazovka neměla proč poblikávat, ale Haně se zdálo, že na ni škodolibě mrká.
"Daňový odpočet za dárcovství krve je letos... třináct set..."
"Zlato, prosím tě, jsi si jistá?" ozvala se Hanina manželka poněkolikáté.
"Mlč, máme jenom tři minuty!"
Prsty tančily po světélkujících klávesách.
"Poplatníku, dvě minuty do termínu," pravila virtuální úřednice.
Hana vytřeštěně zírala na zadané položky. Pokud odevzdá pozdě nebo udělá chybu, Nejvyšší Finanční Úřad ji VYŠKRTNE. Rovnou tady a teď.
"Poplatníku, přejete si přiznat se?"
Stiskla ANO.
"Poplatník neodečetl manželku."
"Doprdele! Proč jsi na mě mluvila!!!"
Klávesnice pohasla. Ze stropu zahučel bílý plamen.
Hana přestala být fyzickou osobou.

Ačkoliv jindy bylo v baru na Rori živěji než na zbytku toho celkem zbytečného měsíce, dnes tam Simbacca při rutinní návštěvě kvůli schůzce s kontaktem nepotkal ani nohu.
[„Co je, to jsou všichni nemocní?“] zeptal se barmana, který rovněž vypadal poněkud nepřítomně a místo píglování sklenice vyplňoval jakýsi formulář.
„Kéž by,“ odvětil, „prostě jenom nestihli podat daňová přiznání, tak to teď dohání, když je zítra ta uzávěrka.“
[„A můžu dostat žlutou limonádu?“]
Barman se na povstalce konečně podíval.
„Jo, ale… neříkej mi, že ty už máš odevzdáno?“
[„Já? Ne, já už jsem oficiálně dvanáct let mrtvý.“]
Mělo to svoje výhody.