DMD č. 24. pro 24. 4. 2018. Téma: Daně a smrt

Věda 24. století dokázala úžasné věci.
Vymýtila zácpy, nepříjemné šéfy, PMS, rýmu, ucpané odpady, spadlé připojení k internetu, připálená jídla, natržené šlachy, závist, nezodpovědnost, sexuální obtěžování, reklamu, fakenews, války, znečištění, tání ledovců, plešatost, puchýře, nadýmání, nadváhu, zubní kazy, smog, ponožky v sandálách, nevyžádané dary, krátkozrakost, pondělí, přesčasy, tchýně, mykózy, metal, alkoholismus, školní jídelny, maturitu z matematiky, politiku, kocovinu, bradavice, beďary, akné, alergie, červenání, zkažené jídlo, pubertu, revizory, malárii, crocsy, pomluvy, záplavy, hloupé vtipy, alzheimera, uragány, celní kontrolu, kanadské žertíky, pančovaný alkohol, modřiny jakož i další tisíce drobných příkoří, které nám život naděluje.
Zůstaly jen daně a smrt. A Murphyho zákony.

Místní vodu pijeme jen po kontrole alchymistou.
Každá skupinka či jednotlivec, který se vzdálil, musí být prohlédnut mágem.
Padlé pálíme. Připsáno: nutno přidat magický prášek pro zvýšení teploty spalování, aby nezbyly kosti Připřipsáno: ani to nestačí - nutno ošetřit popel s pomocí specialisty.
Hlídky nejméně ve čtveřicích.
Alespoň dva mágové musí být kdykoli vzhůru.
Nikdo nechodí nikam sám.
Nic většího než myš nesmí proniknout do ležení - DOSLOVA !!!
Zabitá divoká zvířata nejíme - bez výjimky.
Kdo slyší hlasy v hlavě - ihned hlásit Připsáno: taktéž divné živé sny.
Nebereme suvenýry z padlých nepřátel.
Kdo cítí neutuchající beznaděj či přemýšlí o sebevraždě - hlásit, nafasuje ganju.

Když byl svět stvořen, bohové zaplnili jej lidmi. První pokolení lidské zlaté, neznaje ani bolest, ani smutek, ani smrt. Lidé tito rovni byli bohům, a ti ze závisti je pak zničili. Stvořeno pak pokolení nové, stříbrné, které brzy vzbouřilo se proti bohům, a bylo jimi zahubeno. Po něm zrozeno pokolení bronzové, jež ve válkách vyhubilo se samo, a po něm pokolení hrdinské, z nichž jen nemnozí přežili do našich časů.
"Tak z čeho to bude tentokrát, otče?"
"Zbývá nám jen železo, Herme. Začneme znovu, ale tentokrát nebudeme šetřit strázněmi. Nemoci, žal, smrt... Nebo snad ještě něco?"
"Nóó. Něco mě napadlo..."

Starý jak Metuzalém, týden se kodrcám na radnici, vyhládnu, ale co zbývá, mnoho jídla nepotřebuji.
„Vážený seniore,“ řekne úředník, „to by mohl říct každý! Smrt je luxus a nic není zadarmo! Zaplatil jste daň? Nezaplatil.“
„Všechno, co mám, vám dám!“ snažím se obměkčit jeho srdce, „Ale vy jste mi to vyměřili strašně vysoko!“
„Protože dlouho žijete, občane!“ vysvětluje, „Není nic logičtějšího! Čím déle se tu trápíte, tím více co? Naplňujete daňové plnění.“
„Já vám zhebnu na ulici,“ vyhrožuji.
„To těžko,“ usadí mě, „na optimalizátory máme svá opatření!“
Slza mi skane.
„Děti nemáte?“ ustrne se.
„Zemřely ve válce,“ hlesnu, „za vás.“

„To bude má smrt,“ dí ukřivděně Filcin, „neslibovali snad, že...“
„Co je Zubatá,“ přeruší Apolo, „to vím, ale daně?“
„Peníze sousedů,“ vysvětluje otec, „na vládu, armádu a bezpečnost dávají jakýs takýs smysl, jinak...“
„Staré jsou, soudě dle obětin,“ nenechá domluvit Thea, „jak lidstvo samo!“
„Jsou to v zásadě živly, pohromy, jistoty,“ doplňuje Sikar, „jako náš strýc v parlamentu...“
„Já bych to uchopila,“ jazykově dumá Linkva, „přes Daninu smrt!“
„Aha,“ chytá se stébla hlína, „Dana, vdaná, dala Dána, v Dunaji pak utopena!“
„Daní za malou smrt,“ má rozvernou narozeninová Taura, „byla jí pak velká Smrtka!“
Viktorka nerozumí, naštěstí, nevinná a malá.

Rozhodli se žít, jak nejlépe to půjde.
Pro začátek se usadili v jednom z menších relemarských přístavů.
Leokastis byl kromě jiného zručným šperkařem, malá dílna nevynášela moc, ale uživit se tím dalo i při zaplacení povinné taxy místnímu cechu.
Synovi, který se narodil koncem jara, dali jméno Eyssal.
Pro jistotu se několikrát stěhovali, léta chlapcova dětství byla nicméně docela klidná a šťastná.
Eyssal věděl, odkud rodiče pocházejí. Stejně jako oni byl Rifasanem v exilu.
Ale teprve když mu bylo jedenáct a museli narychlo utíkat z města - zůstali za nimi dva mrtví, najatí vrazi, zabití Leokastisovou dýkou - řekli mu úplně všechno.

Plíží se křovím jako stín, avšak rychle. Svého kamaráda už má na dohled. Potichu k němu přiběhne a překvapí ho zezadu. Přítel se lekne a ožene se po něm nožem. Connor uskočí stranou.
„Klid, Kanen'tó:kone!“
„Ratonhnhaké:tone, přišel jsi mě zabít osobně? Obrátil ses proti vlastním lidem!“
„To je nedorozumění. Přestaň!“ Prosí Connor.
„Přestanu jedině, až budeš mrtvý.“
Kanen'tó:kon uvěřil lháři a zaplatil za to strašlivou daň.
Leží tam. Ve své krvi. Connor nad ním klečí a pláče. Je večer. V dálce zavyl vlk. Jako žalostný vzlyk nese se ozvěna údolím Mohawků. Mezi stromy. Tam, kde si nejlepší přátelé tolikrát hrávali.

Průvodce turistů znuděně sledoval bojový tanec. Dnes se tančí jen pro potěchu návštěvníků. Nudní patroni - samý vědec.
Podupávání a bubnování přerval zděšený výkřik. Bojovníci strnuli, podmračení, kopí napřažená. Otočil se. Ruka bílého muže hladila posvátnou kost. Průšvih!
"Nejsi šaman! Zaplatíš daň nejvyšší - zemřeš!" Náčelník opřel hrot oštěpu o krk překvapeného muže.
Průvodci letěly hlavou myšlenky jako splašené gazely. Proboha, toho ne. Včera spolu seděli nad pivem a běloch odpovídal na jeho otázky. Mluvili o Slunci...
"On je šaman! Muž, který se ptá Slunce! A ono mu odpovídá!"
Náčelník zarazil oštěp do země. "Takový muž, i když bílý, je můj bratr."

Evžen se zachytí kmene lípy. Měkké dřevo nabízí laskavou oporu v náhlé slabosti.
„Kučerová dostala pět let káznice. Dva roky nato umřela na tuberkulózu.“
Sladká míza konejší rozjitřené smysly.
„Pro smiřovací rituál s ní počítat nemůžeme.“
Evžen hladí rozpraskanou kůru, poslouchá jen napůl. Žluté srdíčko se třepotavě snese na dlaň. Pomíjivé potěšení.
„Možnost by byla,“ poznamená nepřítomně.
Seber se, ševelí lípa. Vezmi si moji sílu, jen maličko pomoz a zlé pomine.
Dmýšek ztuhne: „Myslíte nekromancii?“ Černá magie vybírá neúprosně krutou daň. Rušit mrtvou nikdy nedovolí!
Evžen povzbuzení stromu vděčně přijímá, dotekem děkuje. Už je klidný, podezření ho neurazí.
Zavrtí hlavou.

„Slez z těch papírů! Jak budu na finančáku vysvětlovat, že jsou voslintaný?“
„Takže… faktury máme všechny. Ještě vytisknout banku, projít daňový… KDE MÁM DAŇOVÝ PŘIZNÁNÍ? Tady leželo! Ještě před chvílí!“
„Pod gaučem? Jak se dostalo pod gauč? Uf, hlavně že je na světě…“
„Neviděl jsi – boha jeho, Čendo! Já ho zabiju! On mi to celý smazal! Můžu začít od začátku, jen proto, že tenhle debilní kocour mi skočil na klávesnici!“
„Zálohovaný? Ty se mně ptáš, jestli jsem zálohovala? Když jsem to dodělala před třema minutama? Vyvraždím vás! Všechny! Každej soud mě osvobodí! A kdyby ne, ve vězení daně počítat nebudu!“