DMD č. 24. pro 24. 4. 2018. Téma: Daně a smrt

Vrbenský se objevil bez ohlášení. Čekal na schodech.
Ukáže jí několik fotek.
„Nemám tušení,“ odpovídá a odkládá fotky na stůl. Byt je prošpikovaný kamerami a štěnicemi. Olena je nehledala.
Dívá se někdo? To zjistí, až si jednou udělá koktejl z léků a bude čekat na spánek a kóma a smrt.
„Bude vám vadit, když si zapálím na balkoně?“
„Ne.“
Mohla by zjistit něco důležitého. Jaká ale bude daň?
Vrbenský se zamyšleně opírá o zábradlí.
„Nezvládnu to,“ řekne Olena. Zaboří mu tvář mezi lopatky a vdechne jeho vůni. Necítí nic. „Nevím, co mám dělat.“
„Tohle ne,“ odpoví Vrbenský a odtáhne se.

Od dětství byl zvyklý všechno si pečlivě plánovat. Takový plán, to je tuze dobrá a užitečná věc. Nic vás nepřekvapí, nic se vám nemůže stát, držíte-li se předem připraveného plánu. Držíte-li se předem připraveného plánu, váš život plyne utěšeně a klidně, jako klidná, důstojná vážná hudba. A hudba, ta se taky drží plánu. Dobrá hudba, samozřejmě.
Plánoval tedy celý život. Plánoval pečlivě. Plán je jistota.
Plánoval pečlivě i soukromý život. Nakreslil si dokonce síťový graf. Od jistého bodu už jen samá pozitiva a sociální jistoty.
A pak se něco pokazilo.
Zapomněl, že jediné jistoty v životě jsou daně a smrt.