DMD č. 5. pro 5. 4. 2020. Téma: Hlavně levně!

Benzín, to bylo tekuté zlato.
V místních pumpách už ho bylo na dně, sotva na provoz generátoru v nemocnici. Motocykly, auta i motorové lodě stály smutně opuštěné ve svých garážích a loděnicích.
Ale na některé úkoly motorizace potřeba byla.
Není to krádež, jen záchrana materiálu ztraceného v Zóně.
Těžké náklady se nejlépe přesunou nákladním autem.
Benzín a nafta, to zlato, se nejlépe převeze v cisternách.
Ale i tak, vykázat úplně všechno, každou kapku, každou molekulu benzínového výparu! Co nejnižší spotřeba!
Ozřejmit plánovanou „útratu“ dopředu, vykázat skutečný stav po skončení úkolu. Řídit úsporně!
Kazatelova skupina musela tlačit.
Sýkora spočítal spotřebu líp.

Už čtvrtá zkoušená hůlka vykouzlila Percymu na tváři vzácný úsměv.
„Tuhle,“ řekl.
„Devět galeonů,“ prohlásil prodejce.
Molly ztuhla. Charlieho loni stála sedm.

Cestou domů mlčeli. Na prahu se matka zastavila.
„Pořád máme doma hůlku strýčka Biliuse,“ řekla.
„Pan Ollivander tamtu schová. Dostaneš ji k Vánocům,“ slíbila. „Neboj, na začátku budeš i s půjčenou stejně dobrý jako ostatní.“
Chlapec si vzpomněl na soucitné i pohrdavé pohledy a poznámky ostatních zákazníků, když vracel hůlku prodavači. Znovu spolknul slzy horkého ponížení. Věděl, že jsou chudí.
Až dnes zjistil, že to pro ostatní znamená horší.
Už se tak nikdy nechtěl cítit.
„Budu lepší,“ řekl.

Drahá paní Polonito, jsem poctěn, že můžu znát vaše jméno i vaši tvář, avšak tento dopis píšu na rozloučenou. Co jsme se spolu napovídali, já vím, bude mi to chybět, ale můj dávný předek kdysi říkal, že pokud se seznámím se ženou, která bude mít více peněz, než muž, musí se spojení a celková známost přerušit a vymazat, aby nedošlo k nedorozumění. A já si předků nesmírně vážím. Proto si myslím, že byli velice moudří, když pro ně toto pravidlo platilo a já se, jako jejich potomek, též budu řídit pravidlem stejným.
Proto vám píšu toto sbohem, DRAHÁ paní Polonito.

Ah, frinx, now I am in a pickle, thought Quark to himself. Dealing with a Maquis, how was I supposed to know! She is a Vulcan! My profits will plummet. And a Feregi without profit is a dead Ferengi. Ugh, this rule is not helping me in this situation at all.
His thoughts were going in circles, spinning fast in confusing patterns. He tortured his brain, going through every rule of acquisition he knew. Suddenly, he grinned.
“Never spend more for an acquisition than you have to,” he uttered quietly. Oh, and he is going to sell that peace cheap.

Za celou svoji praxi jsem ještě nikdy neměl prohlídku Drážďan s celým autobusem. Většina autobusu totiž místo prohlídky odejde nakupovat. Je to lehká a dobře placená práce a je o to lehčí, když je skupina menší. Přijet do cizího města a vůbec si ho neprohlédnout? Proč tam vůbec jezdí? Občas se odvážím zeptat.
„Co vás na těch nákupech tak láká?“
„Mají tam trička za dvě eura! Kde jinde to mají?“
Přetlumočím odpověď řidiči, který sedí hned vedle a je stejně zvědavý. Ten pokrčí rameny.
„Stojí dvě eura, ale vypere ho maximálně jednou a bude po něm.“
„Aspoň to má levný.“

První česnek konzumoval, špitá se, že uhořel,
druhý láskou k vychytávkám Ládi Hrušky zahořel.
V duchu hesla "hlavně levně" k řezníkovi zašel,
po kuřecích chipsech z kůží stačil lehký kašel.
Třetí pokyn vládní strany nepochopil zjevně,
když chlór coby dezinfekci užil nejen zevně.
Čtvrtý se rozhodl zadýmit plíce,
o pátém, co uchlastal se, v TN.CZ více.
Šestá žena měla v mozku všechno trošku naruby,
konzumací horké vody spálila si potrubí.
Sedmý prášky kombinoval, kloktal kapky do nosu,
osmá v bitvě o ruličky obětí je chaosu.
Devátého klepla pepka nad zásilkou z Číny,
média však o Covidu dál šíří ty špíny.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či ne nepočul, aké zmeny tu predseda chystá?
- Jáj, starý môj, však to vždy po šiestom litri slivovice spomína, že by sme tu mali akvapark postaviť a že s nám sem Nemeckí turisti pohrnú.
- Ale tentokrát to asi vážne myslel. Výberové konanie vyhlásil.
- Starý môj, tam by sme sa mali prihlásiť. Takú cenu mu dáme, že nikto nedá menšiu.
- A to ako chceš fakt stavať?
- A čo si krepý? Však len zase potok odkloníme, predsedovi do domu, a akvapark bude hotový.

Když vás bolí hlava, není zrovna příjemné řídit tramvaj. Když vás bolí hlava, tak se jakákoli činnost stává extrémně náročnou a nepříjemnou, ale řídit tramvaj je v takovém stavu jedna z málo probádaných oblastí pekla. Zvlášť, když vám za kabinu nastoupí tatínek s kočárkem, v němž se ukrývá lidské mládě s extrémně vyvinutými hlasivkami a záchvatem hysterie.
Nutno podotknout, že otec zkoušel, co se dalo. Mluvícího medvídka, dinosaura Barneyho, Iron Mana i svůj mobilní telefon. Nepomohlo nic.
Pak jsem zacinkal na neukázněného chodce a dítě zmlklo.
Tak jsem v pravidelných intervalech cinkal až do Modřan.
Koneckonců, použití zvonku nic nestojí.

Dnešek se zatím pro Aadyu nevyvíjel nijak odlišně od včerejška, předvčerejška a vlastně všech dní, které si ve svých šesti letech pamatovala. Ta trocha rýže, kterou jí otec ráno nasypal do misky, nestačila zahnat hlad a cestou kolem právě otevírajících obchodů s jídlem se jí bolestivě svíralo břicho. Ulice Dháky byly v tuto hodinu již plné lidí a Aadya věděla, že se nesmí nechat strhnout spěchajícím davem. Pozdní příchod do dílny by jí stál půl dnešní mzdy a to by jí stálo večerní misku rýže. Doufala, že dnes jí přiřadí k barvířům a nebude muset nosit těžké balíky hotových triček.

Jeden by řekl, že když jste čarodějka, tak peníze nejsou problém. To by ale nesměl existovat zákon proti učení a používání takových kouzel. Gíťa zaklela. V dlani držela posledních pár korun, které jí na tenhle měsíc zbývaly. Dneska tedy do hospody nepůjde. Ten studentský život byl pěkně na houby. Stejně sem ani nechtěla, tak proč to teď všechno trpí?!
Najednou se rozezněla hlasitá hudba.
Jeden by taky řekl, že čarodějky neposlouchají Katy Perry, ale očividně to neplatilo. Neochotně otevřela dveře od pokoje. Petra a Olina. Samozřejmě. Pak uslyšela zacinkání lahví. Následovala ho.
"No co," pomyslela si. "Alespoň to bude zadarmo."