DMD č. 2. pro 2. 4. 2021. Téma: Zdivočelý mullet

"Asi bychom měli brzy udělat další domácí postřižiny..." uvažuje Jenovéfa.
"Ne, prosím," žadoní Zdirad.
"To si chceš pěstovat mullet, či co?" reaguje Pankrác.
"Co je to mullet?"
"Koukni sem," ukazuje Pankrác heslo na Wikipedii.
"Když to může mít Jarda Jágr..." argumentuje Zdirad.
"Až budeš alespoň z poloviny tak slavnou a úspěšnou osobností jako on..." kontruje Pankrác.
"Myslíš, tatínku, že by bylo o co stát?" přerušuje jej Jenovéfa.
"Pravda, takže jinak: Jágr je dnes už zralejší a zmoudřelejší muž, takže aktuálně žádný divoký mullet nenosí. Celý tento příklad je mimo mísu, z čehož, Zdirádku, plyne: ani ty mullet, ani já skullet!"

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či ovce neostriháme. Veď už ti ich pod vlnou vidieť nie je. Keď minule prišiel školský výlet z Bratislavy, tak im deti zo zlej strany trávu podstrkovali.
- Veru Jarík, bolo by to už treba. Ale nestačilo by ich ostrihať len vpredu? Ako ten český hokejista, čo má meno, jak to pitie z Nemecka.
- Pištík môj, a vari si nepamätáš? To už sme predsa skúsili. Pol roka sme ich potom nájsť nemohli, ako po diskotékach chodili, až kým im to zasik nedorástlo.

Obzvlášť vyhrocený případ nesportovního chování řešili rozhodčí během tenisového turnaje opic.

Jeden z hráčů, kahau nosatý, začal po prohraném zápase urážet svého soupeře, guerézího tenistu. Vysmíval se mu kvůli netradiční úpravě srsti na zádech. Oslovení „Hypertrofovanej mullete!“ a „Osmdesátková fosilie!“ patřila ještě k těm laskavějším.

Rozzlobení fanoušci začali po kahauovi házet banány a jeden z přítomných paviánů dokonce vystrčil na provinilce holý zadek.
„Ať se radši podívá na svůj nos,“ okomentovala situaci jedna z fanynek. „Hotový Cyrano!“

„Ten jeho nevkusný účes způsobil, že jsem prohrál,“ omlouval se posléze kahau. „Nedokázal jsem se soustředit, když jsem musel koukat na něco takového.“

Nejtalentovanější český hokejista, nyní zlatý medailista, byl po návratu do vlasti nalezen mrtev!

Po neuvěřitelném úspěchu, který se jistojistě zapíše do dějin českého sportu, čekal věrné fanoušky obrovský šok. Hokejisté z Pittsburgh Penguins nalezli tělo svého spoluhráče v jeho bytě poté, co se Jágr několik dní bez omluvy nedostavil na trénink. Důvěryhodný zdroj nám sdělil, že byl uškrcen a že Jaromírova hlava byla při nálezu úplně holá. Několik svědků uvedlo, že viděli z bytu prchat chomáč tmavých vlasů. V okolí se během posledních dnů objevilo několik podezřelých úmrtí.
Jedná se pouze o shodu náhod?
Nebo městem pobíhá zběsilý vraždící mullet?

„Brácho, já tě vážně nechápu,“ kroutil Sirius hlavou. „Evansová ti konečně kývne na rande a ty chceš jít takhle? Tak jsi úplnej jelen, nebo co?“
„Co zas máš?“ bránil James svoje vrabčí hnízdo. „Holky na moje vlasy letí!“
„A já jsem Červená Karkulka. To určitě.“
James bezmocně rozhodil ruce. „Reme, řekni taky něco!“
„Rema do toho netahej. On má spoustu kvalit,“ mrkl směrem k Removi Sirius, „ale odborník na účesy jsem tady já.“
„Vážně?“ usmál se Remus nevinně. „Vzpomínám si na jednu divokou příhodu z třetího ročníku...“
„To bylo z mladické nerozvážnosti!“ zbledl Sirius. „A Jamesi? Ty se koukej učesat.“

Nevěřícně na sebe zíral do zrcadla. Tohle mu tak chybělo! Nestačila snad ta fraška s dohodnutým sňatkem, on u toho ještě bude vypadat jako idiot? Nejen že nechtěl být čistokrevný a byl, on nechtěl ani tu metamorfomagii a stejně ji měl vrozenou. Byla to stupidní schopnost, u něj až moc vázaná na emoce a tohle to jenom dokazovalo. Zoufale si prsty prohrábl kadeře, které ke všemu hrály všemi barvami, a sklouzl rukou až k medailonu, který mu visel kolem krku. Od něj. Zhluboka se nadechl a uklidněný zvládl vrátit své vlasy do původního stavu, aby mohl předstoupit před svou nastávající.

Venkovský kostelíček už rok považoval za svůj. Křtil, oddával, pohřbíval, sloužil. Sdílel dobré i zlé, ke všem ovečkám našel cestu. Až na ni. V kostele klečela každý den. Bledá, vychrtlá, vlasy v čele vyškubané, vzadu zdivočelé, jak do nich zatínala bezkrevné prsty. Jen jednou se na ni obrátil, dotekem lehkým jako pohlazení. Když k němu vzhlédla, krvavé oči jako bezedné studny, bez hlesu couvnul před tím žalem.

Na Velký pátek nepřišla. Kostelem znělo Krista Pána umučení, v jeho duši mluvil studeným hlasem strach.

Vrátila se na Bílou sobotu. Vlasy měla upravené pod šátkem, v náruči dítě.
Usedla do první lavice.

Nejraději lovil v noci, ale teď zkusí štěstí ve dne v hypermarketu. Tam bude narváno a žádné slunce. Přehazovačku si přikryl moderní parukou s šik fialovými pentlemi vzadu, proměnil se a vyrazil.
Nespletl se. Zrovna se na záchodcích zhmotňoval, když kabinku otevřela uklízečka. Zalapala po dechu a zacouvala.
„Vy, vy, vy…” koktala.
Ideální příležitost! Sami dva. Vycenil zuby.
„Vy jste Jiří Dolejš!” vykřikla nadšeně.
Kdo?
„Poslouchám každý váš projev ve sněmovně!”
„Můj? Já piju krev!” vysvětlil.
„To říká spoustu lidí,” mávla rukou. „Holky! Přišel Dolejš!”
Dusot nohou jej vyděsil. Musí zmizet. Perkele! Proč s těmi vlasy vypadá jako místní superbourák?

Co musí ženská vytrpět, než se dostane k nějakým penězům, stýskala si, zatímco čekala, než muž v jejím klíně dokonale odpadne. Tenhle týpek jí to nijak neusnadňovat. Na jednu stranu prostoduchý jak dítě – třikrát ho zapletla do potenciálně smrtelné léčky, a pokaždé se dal znovu obalamutit řečma o lásce – na druhou prolhaný jak stará děvka. Jestli to tentokrát nevyjde, slibovala si, končím.
Rázně chytila husté prameny vlasů nad čelem a máchla břitvou.
Obr se vymrštil na nohy.
„Co blbneš?!
Oběma rukama rozhořčeně zkoumal utrpěné škody.
„Copak takhle můžu mezi lidi?“
Ať si na tu fachu najmou jinou, pomyslela si Dalila.

Lister se prodíral čímsi lepkavým. „Krytone, kde to jsme?“

„Na replikantské lodi.“

„Seš si jistej, že je opuštěná?“

„Skener nehlásí žádné další mechanické formy života.“

Dave i Kocour se tvářili nechápavě.

„Pánové, zapomněli jste, že replikant je droid.“

Vstoupili do tmavé místnosti.

„Paruky?“

„Takzvaný mullet. Účes nazývaný čolek, deka nebo „vpředu byznys, vzadu párty“. Velice populární na konci 20. století,“ informoval Kryton.

„To se nosilo na hlavě?“ Kocour si věc připlácl na temeno. Vystrčila zoubky. „Áááá, sundejte to!“

„Kocoure, zahoď to! Dělej!“

Mizející potvůrku zasáhl bazukoid. „Co to sakra bylo, Kryťáku?“

„Nemám tušení, pane. Doufejme jen, že je to mrtvé.“