DMD č. 2. pro 2. 4. 2021. Téma: Zdivočelý mullet

Dovedu ji do sborovny, usoudila profesorka McGonnagalová. Spadá to pod studia mudlů nebo pod péči o kouzelné tvory. Proč bych se zrovna já měla starat o takovou protivnou megeru. Hagrid se bude tvářit, že tu vůbec není. Nebo že to není on… támhle za tím rohem… a asi se mu to nepovede.

Bradavický hajný měl oči určitě toužebně upřené na krabici s wyvernem, jenom to nebylo vidět. Jeho nouzové maskování za moc nestálo.
„To jste vy!“ vykřikla návštěvnice a vrhla se jeho směrem. „Okamžitě pojďte sem! A nemyslete si, že vás nepoznám jen proto, že si přes obličej dáte vlasy.“

Anna Kovandová se otočila od kuchyňské linky.
„Večeře!“
Zamrkala. Pohlédla z okna.
„Vašku! Vidíš to, co já?“
Syn natáhl krk. „Světlušky, ne?“
„Takové velké? Tolik nikdy nesvítily!“
„To vypadá jako to strašidlo, o kterém mluvil pan Pěnkava! Těm taky něco zeleného svítilo na dvoře!“ usoudila Maruška.
„Nejspíš Zelená příšera,“ ušklíbl se Vašek.
„Mně se to nelíbí,“ řekla Maruška. „Blíží se to!“
„Tak dělej něco, Vašku!“
Vašek kouknul na matku, popadl pohrabáč a vyšel ze dveří.
Po chvíli se vrátil, na pohrabáči fosforeskující paruku.
„Někdo se tu asi vrací do divokých devadesátek. Tohle ztratil, jak nám urazil kus plotu, když zdrhal.“

Když jsem se chystal na focení, nenapadlo mě nic lepšího, než nagelovat si vlasy. Dal jsem si trochu gelu na hlavu a pročísl si vlasy hřebenem. Zasekl se mi ale uprostřed hlavy a já s ním nemohl pohnout ani na jednu stranu.
Co teď sakra budu dělat?
Začal jsem křičet. Když přišla má sestra a všechno jsem jí pověděl, vzala nůžky a slepené vlasy mi ustřihla. Z dlouhých vlasů mi tedy zůstala jen část a zbytek divoce trčel do všech stran. Vypadal jsem jako koště, které prežvýkala kráva.
Narazil jsem si tedy klobouk, aby můj účes nebyl vidět a vyrazil.

Sirius se zhroutil smíchy. Remus vážně uvažoval, že ho odvede na ošetřovnu. A pak uviděl Jamese.

„Co,“ nadechl se ve snaze pochopit, o co se zdivočelé, zčásti krátké a zčásti dlouhé Jamesovy vlasy snaží.
„Chtěl jsem na to rande nový účes,“ pronesl James ponuře.
„Třeba... to bude nová móda,“ navrhl Petr.
James se zhluboka nadechl.
„Něco jsem podělal. Nejde... to... změnit.“
Sirius nepokrytě vzlykal smíchy.

*

„Neseš mi jed, Péťo? Řekněte Lily...“
„Lektvar na vlasy, vole,“ protočil Petr panenky.
James mu vyrval lahvičku a obrátil ji do sebe.
„No,“ povzdechl si Petr, „po takový dávce zběsile porostou vlasy ještě tvým dětem.“

„Zkrať mi vlasy vepředu, potím se pod helmicí jako kůň,“ instruoval Chozaburó lazebníka a zívnul. Člověk celý den bojuje s nepřítelem a se svěděním zároveň.
Ten začal váhavě zkracovat hřívu mladého samuraje.
„Přidej, jen se neboj, Máme éru Tenšó, období změn!“ Je děsně ustrašený, pomyslel si Chozaburó.
„Ještě,“ zabručel z poloviční dřímoty. Už se ani nenamáhal otevřít oči. „Pořádně, ať je to znát.“
Mužík se do svého poslání úplně položil.
***
„No,“ šmátral si probuzený bojovník po hladké lebce. Holič nad svým strachem zjevně zvítězil. Samuraj má být především ostražitý, připomněl si Chozaburó trpce.
„Co to vzadu stáhnout do culíčku, pane?“

Lobélie si nasadila klobouk a vykročila z nory. Už měla dost Bilbových nesmyslů o dobrodružství. Samí draci a ti divoši trpaslíci. Na těch výpravách až na kraj světa jim ty lžičky nebudou na nic. Beztak je to rodinné dědictví.

Šla ven z té kůlničky pomateného blázna a už se těšila, že se jí povedlo jej obalamutit. Když uslyší zavolání: "Lobélie, minutku."
Pomalu se otáčela na výzvu. Bilbo k ní došel a vztáhl k ní ruku. Sejmul klobouk a tu se ve spletenci vlasů objevili stříbrné lžičky. "Má vypečená Lobelie, vezmu si je zpět," vyjasnil a posbíral jí z vlasů lžičky.

Bylo to sesterství v bolesti a touze.
Každý den vybíhaly na svoji trasu. S jediným cílem – do háje zelenýho (úlitba konvencím, jinak tam patří ku-va:)) konečně zhubnout!
Neběhaly už jako laňky. V jejich letech to byl spíš klus unavených svěřenců pivovarských kočí.
Nevzdávaly se.
Ten den se Ona pozorněji zadívala na svoji družku. Vlasy se jí na hlavě nepořádně ježily, mnohem kratší než posledně.
„Co se ti stalo?“ vydechla zděšeně. Tohle nemohlo být pro krásu – určitě ne s těmi canfrňousy visícími na krk.
Druhá rezignovaně pokrčila rameny.
„Včera mi do cílové váhy chybělo pár gramů. Tak jsem to vzala nůžkama.“

Byznys dvojčat Weasleyových jen vzkvétal. Kratochvilné kouzelnické kejkle přetékaly zákazníky, kteří si nemohli vynachválit záškolácké zákusky nebo žertovné hůlky. Mimořádný úspěch slavili i s Patentovanými kouzelnými vzdušnými zámky. Stačí jednoduché zaklínadlo a ocitnete se ve vysoce realistickém třicetiminutovém snu. Ne, na nedostatek inspirace si dvojčata Weasleyovi opravdu nemohla stěžovat.

S příchodem sezony plesů a maškarních bálů všichni napjatě očekávali, s čím přijdou tentokrát. Bratři nezklamali.

Už vás nebaví být třetí Merlin na maškarním bále? Hledáte něco nového neotřelého? Vyzkoušejte náš elixír ZDIVOČELÝ MULET. Na bázi Mnoholičného lektvaru, bez jeho vedlejších účinků.
Všechny novou podobou překvapíte, zaručen šok při půlnočním odhalením.

Matylda si připravuje strojek. Tento střih už dělala tolikrát, že by ho mohla dělat poslepu. Oholit někomu hlavu "na ježka" je pro ní hračka.

Vrrrrrrrrrrrm.

Začíná stříhat a začíná konverzaci se zákazníkem. V navazování konverzací je ve svém oboru jednička. Pozná, kdy se může vyptávat a kdy je naopak lepší raději mlčet.
Tentokrát k ní zašel velmi elegantní muž. Kvádro, kožený kufřík, vyleštěné lakýrky. Zřejmě to bude nějaký vlivný muž, pomyslí si Matylda.

Crrrrrr!

Zvoní mu telefon. Matylda vypíná strojek.

"Jasně, hned jsem tam."

Muž se zvedá a odchází. Matylda se zděsí, vždyť účes není hotový!

"Mně se to líbí."

When the noises started, Ash was still fast asleep behind the bar. After all, business up front, party in the back described not only his hair but his lifestyle as well. And it’s not his fault that wild parties and being a genius means sleeping at random times.
“Geez, Ellen, you’re back already?” mumbled Ash as he slowly opened his eyes. “I’m coming.”
One look from the window was everything he needed to realize that it’s not Ellen, who’s coming home. The Roadhouse was surrounded by demons.
Ash took a deep breath and cocked the gun. “Welcome to the party.”