DMD č. 8. pro 8. 4. 2021. Téma: Staré mistryně

Zájem o pozici odborné konzultantky Interactive Applications of the Care of e-Graves předčil očekávání, byť ne širokodeché: filtrující název a podmínka čtyřicetileté praxe měly tlumit chutě prácechtivých seniorek. První vlna důchodkyň zaplavila přijímací salonek i přilehlé chodby, druhá se rozlila konferenčním sálem CGI AppliedAnimation, že praskal v rozích. Pomocnou ruku podalo předběžné rozhodnutí Nejvyššího antidiskriminačního úřadu, které na podnět uraženého hrobníka nechalo konkurs za použití mírnějších donucovacích prostředků vlastních represivních složek rozpustit.
Vývojář nonRuda-UA stačil odchytit vrásčitou mistryni, dušující se, že pečovala o hrob dědečka, táty, manžela, syna i vnuka.
„Hřbitovní péče zocelí, víte? Proto jsem na světě tak dlouho!“

„Šlapky, matky, čarodějnice a víly, každá ve svém oboru mistrem! Stačí pozorovat a dobře si vybrat!“ poučoval Jarda.
„A koho?“
„Matku, seš-li přízemní, nebo vílu, když na to máš kuráž! Hlavně mít čuch! Podívej, tamhle, bába Plecháčková. Čarodějnice každým coulem. Jak si mumlá, to jsou zaklínadla! A její dcerka Róza? Šlapka jak vyšitá, vidíš, šušká si s Jonášem!“
Ohlédla se po nás, madona krev a mlíko: oči náhle, v cuku letu, jako dvě studny; s kalnou, umrlčí vodou.
„Přeci nás nemohla slyšet!“ cvakaly mi zuby.

Měly proč. Jardův nos i oči, ještě než o ně přišel, stály za starou bačkoru.

"Před barákem zase stojí domovnice s Vozábalovou z přízemí a krafou!" Adam kouká z lodžie dolů na chodník. "Mohli bysme na ně zahoukat... nebo třeba zakvokat..." navrhuje nadšeně Kája. "Prosímtě, zakvokat, copak jsme v mateřský? ... Hele, co na ně cvrnkat rejži, schválně, jestli si všimnou? "
...
Jéžiš, co to je? Rejže! Někdo na nás hází rejži!
To budou ty sígři se třetího! ADAME! Jen počkej, až přijdou vaši dom!"
...
"Jak to můžou vědět, že jsme to my?," diví se Adam.
"Máma říkala, že tyhle dvě báby jsou úplný přebornice v drbech. Ty moc dobře vědí, kdo má doma rejži," zašeptá Kája

Anakinův výcvik probíhal bez obtíží, chlapec se učil rychle a lehce všemu, co bylo potřeba.

Ale někdy mi připadá, že je to až příliš rychlé.

V Radě několikrát probírali Anakinovy pokroky, a i když byli někteří silně proti, jeho mistr si cestu na Ilum a výrobu skutečného meče obhájil. Poslední dobou ale začínal mít pochybnosti. Naštěstí se tehdy zrovna vrátila jeho bývalá mistryně T'ra Saa.

Stačilo jí strávit s Anakinem jediný den.

"Nevím, jestli ten chlapec je skutečně Vyvolený, ale rozhodně je výjimečný. Bude potřebovat výjimečný přístup, ale nejdůležitější bude seznámit ho se vším, co Síla obsahuje. Opravdu se vším."

"Milý Maupertuisi, na svou chráněnku čekáte marně. Ani Amazonka, která šermuje a jezdí na koni, obranu našeho útočiště neprorazí."
"Má plné právo zde být! Tady i v Akademii. Je jednou z žen obdařených nejen šarmem, ale i jasnozřivým myšlením a moudrostí starých učenců. Kdyby byla mužem, zářila by v čele vědeckých společností a sbírala mistrovské tituly."
"Takto je jen směšná. Když ji minulý týden odsud vyvedli, přísahala, že se vrátí. Takový nesmysl!"
"Dobrý den, pánové," pozdravil prošedivělý muž. "Dovolte mi vás pohostit u příležitosti mého proniknutí do vaší učené společnosti."
Maupertiovi zaskočilo. "Émilie? Vy taškářko! Vy jste i mistryně převleků?"

Evžen zaškrábáním odemkne.
Lada první vkročí do naleštěné černobílé chodby. Podvědomě očekává útok.
Kromě zakřiknutého ticha a silného zápachu desinfekce však ranní tragédii nic nepřipomíná.
Lada se uvolní.
Vzápětí si připomene hrůzný zážitek před chviličkou. S obavou se ohlédne po Evženovi.
Liškomág se pátravě rozhlíží. Nevypadá, že by mu dům ubližoval.
„Jak to dokážete snášet?“ žasne Lada.
Evžen se pousměje: „Vliv černé magie lze podle potřeby odstínit. Znáte brnění profesorky Stelly?“
Lada vykulí oči. Zná a ví, že slavné kouzlo staré budečské mistryně zvládne málokdo.
Evžen předstírá, že obdiv nevnímá, ale cítí se polichocený.
A rozhodnutý za žádnou cenu nezklamat.

„Jacku!“
Karamejec vycítil čerstvou kořist. Odrazí se zakrnělýma nohama, roztáhne křídla.
Vystřelím. Paprsek wigitoru narazí do černého těla – bez účinku. Varovali nás, nová zbraň nemusí platit na všechny. Kruci! Co teď?
Odrážíme útoky, Jack kordem, já zlomenou píkou.
Křídla sviští, jak ocel tvrdé drápy tvrdě doráží.
„Clarissin zdvojený výpad!“ křikne Jack. „Jdeme!“
Při dalším útoku kleknu. Píku zapřu pevně do země, Jack bodne kordem nad mou hlavou. Píka projede karamejci podbřiškem, kord hrudníkem. Zbytek dokonáme tesáky.
Díky, Clarisso.
Nenáviděli jsme nekonečný dril a lpění tvých bojových mistryň na dokonalém provedení cviků, ale uznávám – bez tvého výcviku bychom už dávno nebyli.

Čarodějnice se neodhaluje.

Před odjezdem jsem většinu moci uložila do sychravských artefaktů. Obrana. Zástěrka proti cizím čarodějům.

Krumlovská Vojtěcha je nejstarší na Šumavě. Pokynu jí, uměřeně – také nejsem mladá. Druhý uzel moci – asi Praha? – nezkoumám. Plesové intriky jsou neúprosné.

Vytrhne mě bodnutí v podžebří. Ohlédnu se – Martina svírá starým kouzlem bílý had. Led a lišejník, větry dávné války.
Prorážím davem. Usmívá se, vypadám mocná – ale ne neporazitelná.

„Své věci si stále nehlídáš," syčí hebce "Stárneš, paní?“
Vidím jeho škodolibost, Martinův obličej zesinalý utrpením a rozvaha mizí.
Myslí, že mu může ubližovat.
Zběsile vyrvu oceán své moci zpět – a otevřu se.

Vídala je, když běhala kolem. Zdravily se.
Dvě blahobytné staré dámy. Sedávaly před domem, bystrýma očima sledovaly dění a s potutelnými úsměvy ho komentovaly.
Vypadaly šťastně, jako by jim svět nic nedlužil.
Toužila pochopit, kde se bere jejich spokojenost a zjevný nadhled.
Nabídly jí bábovku.
Odmítla.
„To snadno vyběháte!“ zahlaholila ta první.
Snadno? Ona to věděla přesně.
„Jen si, děvenko, jeden kousek vezměte. Pro radost. Za spokojenou ženskou se chlapi rádi otočí a jí pak jde všechno líp od ruky.“ To byla ta druhá
Zaváhala.
Hlas hubnutí řval.
Vlídné oči na ni mrkly.
Radost? Vážně?
Natáhla ruku…
Ach, ta byla!

Hledím na ni s úděsem. Zdráhám se uvěřit, přesto tuším, že to udělala ona. Moje desetiletá dcera.
Měla jsem tři syny, ale toužila jsem po dceři. Tak hrozně moc, že jsem zašla za jistými starými ženami, aby mi pomohly. Prý jsou opravdové mistryně.
Naučily mě s pomocí několika magických zaříkání připravit nápoj. Podařilo se.
Dcera vždycky byla zvláštní. Nemluví, jen se zajímá o byliny v zahradě. Kdo jiný tedy jimi otrávil mého muže, aby zemřel a my nemohli odjet?
Myslela jsem, že magie těch starých žen je neškodná. Není. Přivolala na svět ďábelské stvoření a není žádná možnost to zvrátit.