DMD č. 8. pro 8. 4. 2021. Téma: Staré mistryně

„Musím… musím jít za pacienty,“ vyhrne doktor rychle, než si to stihne rozmyslet. Hrdinství může mít víc podob a dobrodružství čeká i za zavřenými dveřmi ordinace. Naposled se usměje, zamává malému klukovi a přejde přes ulici.
Dáma s kloboukem nevěřícně zavrtí hlavou, kývne na chlapce a vyrazí ke zverimexu, když najednou-
„Honzíku!“
Chlapec se otočí. Chce zmizet, ale pronikavému pohledu maminky nejde uniknou.
„Jak to, že nejsi ve škole?“
Nervózně přešlápne, opatrně zamumlá: „Pomáhám jedné paní hledat pana řidiče, on se totiž ztratil.“
„Paní?“
„Tady té,“ kývne chlapec na dámu s kloboukem. „Je docela hodná. A umí mistrovsky ničit nepřátele!“

Začalo to pokusy s mouchami, pokračovalo pitváním žab a skončilo studiem anatomie.
Věděl, že chce být doktorem. Ne kvůli lidem, kvůli sobě.
Ti nejlepší volili chirurgii. Nejtěžší, nejobávanější a nejprestižnější obor.
Strávil tréninkem na pitevně tolik hodin, že z něj klidně mohl být patolog. Tolik toužil vyrovnat se ostatním. Dosáhnout nejvyšší mety.
„Severusi, máte brilantní mozek, ale na chirurgii nemáte žaludek,“ okomentovala první den jeho praxe stará řeznice Pomfreyová.
„Jste příliš opatrný,“ vytkla mu na konci ročníku legendární McGonagallová. „Tady je občas potřeba riskovat.“
A tak se stal anesteziologem.
Se svým pohotovým myšlením a pečlivostí je teď pro chirurgy nepostradatelný.

"Představ si, holka, že máš dvojnici, prý z Indie. Ale že mají drzost jí pojmenovat stejně jako tebe. Tohle by se za našich časů nestalo. Pamatuješ, když nás sestavili a pak poprvé zažehli motor? Pamatuješ na první kolečko po dvoře? Na mne si tajně sedl kluk, co mi měl vyleštit řidítka, to bylo číslo. A když jsem pak jezdila s panem inženýrem Janečkem po malých silničkách, abychom neprozradili moje nová ložiska. Jó, to byly časy. No a teď mi tady píše sestřenice, že tam mají novou fabriku a tam vyrábí další sestřičky. Tyhle novoty. Určitě nebudou tak spolehlivé jako my."

Než slunce zapadlo úplně, všichni účastníci schůze už seděli v tajném pokoji za kuchyní.
Během prvních let po převratu a nástupu rodu Tawarai na trůn se porady konaly mnohem častěji. Pod obrazem Anastázie, královny magie a veškerého lidu, se tehdy plánovaly věci, o kterých se po dvaceti letech vypráví už jen legendy.
Teď se na dřevěných lavicích tísnilo na dvacet lidí, většinu z nich Sara neznala, a málokdo z přítomných si pamatoval, kdy se poslední z porad konala.
Když byla veškerá drobotina (včetně Gerarda a Iris, která to nesla obzvláště těžce) bez milosti vyhoštěna z místnosti, mohlo se konečně začít.

Hynkův kůň vycítil rozpoložení svého jezdce. Hynek byl natolik zkušený, že žádný z jeho průvodců si nevšiml, jak hluboce je zabraný do svých vzpomínek, ale Ryzák vnímal napětí v jeho těle.
Mladý kupec se jako už mnohokrát snažil proniknout temnotu, která zakrývala jeho nejranější vzpomínky. I dnes končily ve chvíli, kdy viděl babičku Jadwigu spolu s chůvou Danutou radovat se, že se probudil. Řekly mu tehdy, že měl velkou horečku a už nevěřily, že se jim podaří jej zachránit. Žádné jejich bylinky ani modlitby dlouho nepomáhaly. Kolik mu tehdy mohlo být let? Osm? Devět? Proč si nepamatuje nic z dřívějška?

Stála na vrcholu. Zhluboka se nadechla a podívala na kopec pod sebou. Dnes naposledy. Tedy... dnes naposledy "naostro". Má toho dost. Je "stará" a mladší nebude. To, že si chce užít aktivní stáří, myslela naprosto vážně. Jasně, pořád mohla pokračovat, výsledky měla dobré, ale přece se tu neodrovná. Nateklé oko kryla vrstva make-upu. Stenmarkův rekord pustí nadobro z hlavy.
Mohla by to na rozloučenou vyhrát, uchechtla se. Stará mistryně! Dá do toho všechno, jako vždy, a pak se uvidí.
Kariéru končila bronzovou medailí, nejstarší medailistka světového šampionátu. Bylo jí 34 let.
Neuplynuly dva roky a byla zpátky. Tentokrát jako komentátorka.

Amsterdamské Staré mistryně se dostaly už do prvních učebnic vytištěných po andercidě. Dva týdny poté, co zemřeli všichni nositelé genu Y na planetě, utvořily čtyři amsterdamské instalatérky cech a začaly přijímat tovaryšky; těmi prvními byly sexuální pracovnice z Rosse Buurt. Jen o pár dní později je následovaly automechaničky, řidičky kamiónů, elektrikářky, zednice, popelářky... Amsterdam byl prvním městem s kompletně obnovenou infrastrukturou. Ty nejlepší tovaryšky byly vysílány do světa, aby pomáhaly zakládat a organizovat další cechy napříč Evropou.
Prvním čtyřem instalatérkám se neřeklo jinak než Staré mistryně, přestože nejstarší z nich tehdy nebylo ani čtyřicet. Později se stala nejmilovanější nizozemskou premiérkou.

Gabriel během tří dnů na horské chatě litoval všechny kluky z okolí, kteří si přivydělávali jako číšníci, pikolíci nebo nosiči. Babička nebyla jedinou dobře situovanou dámou v letech a všechny ovládaly jakési záhadné umění proměnit sebevědomé studenty v koktající rosol jediným pohledem.
„To na to mají nějaký kurz?“ zauvažoval Gabriel, když s kamarádem večer pokuřovali na terase.
„Je to sport,“ odvětil starší pán, který si vedle nich užíval doutník. „Každá generace má svůj. Mladí si hledají nějakou známost. Ve středním věku se utvrzují, že jejich známí dělají všechno špatně. A my? My se bavíme tím, jak mladí berou všechno vážně.“

Hlavu oddělil překvapivě snadno. Vztek mu dodal netušenou sílu.
Zasloužila si to. Neměla ho zesměšnit.
Zazíral jí do očí. Zrcadlily se tam zástupy všech žen, které ho v životě tak mistrně trápily a ponižovaly. Jeho matka, která na něj od osmi let s oblibou křičela, že je nechtěný. Jeho školní láska, která pečlivě vyrobenou valentýnku za mohutného smíchu přečetla celé třídě a pak ji roztrhala. Jeho babička, která mu při každé návštěvě opakovala, že má v sobě zlo a přijde do pekla.
Možná měla pravdu.
Uříznout hlavu plodu bylo mnohem jednodušší. Obratle ještě docela neosifikovaly.

Kéž by se nikdy nenarodil.

- Ahoj. Máš čas? Potrebujem poradiť, posťažovať sa, čokoľvek!
- Ahoj. No hovor..
- No jak máme s Tomášom svadbu v decembri.
- Máš presvadobné nervy?
- Ani netušíš. Vieš, jak som ti hovorila, že je z početnej rodiny?
- No niečo si spomínala. Ale má to nejak zvláštne, nie? Nevlastný otec?
- Má nevlastnú matku, vlastnú matku, a jednu nevlastnú v medzičase, kým do toho jeho otec praštil znovu. Chápeš, kam tým mierim?
- Nie..?
- Všetky tri ho zbožňujú. Už len ten schvaľovací proces jeho budúcej manželky bol dramatický, ale teraz.. všetky, vrátane mojej matky mi chcú pomáhať s prípravami! Čo mám robiť??
- Mám rum, stavíš sa?