Bydlí na Letné, v dohledu Kachlíkárny, někdy na konci 70. let. Adamovi je asi 14, Kájovi kolem 10 let. Bráchové. S vyvinutým pozorovacím talentem na věci kolem...
"Brácha, pojď se podívat. Dole ve sklepě je tóčo!," volá Kája na Adama.
"Jak šel včera Vomáčka ze Sparty, zapomněl zamknout vchod a co myslíš? Vlez nám sem vožralej fotbalovej fanoušek, co taky táhnul z derby, vydělal se ve sklepě před Ptáčkovic kójí a pak tam usnul. Našla ho Vozábalová, když ráno šmejdila po baráku a všimla si, že dole pod schodama se válí cizí chlap, zaháknutej mezi futrama. Letěla hned pro Štefkovy a ti se teď hádaj, kdo půjde pro esenbáky a kdo po tom chlapovi uklidí to, no víš co..."
"Uklízet to bude samozřejmě Štefka...," zasměje se Adam.
Taková známá věc. Když se na Spartě hrálo, v blízkým i dalekým okolí se zamykaly vchody z výše uvedeného, zcela zřejmého důvodu. Potíž byla v tom, že dost často mezi fotbalové fanoušky patřili i obyvatelé těch domů, kteří se pak v podroušeném stavu vraceli domů a vchod zapomněli znovu zamknout. Pak vznikaly různé nepříjemné potíže... :)
Hezký den všem :)
“Vozábalová s Petráškovou se poštěkaly na mandlu.” Kája se škodolibě culí.
“Nejdřív Vozábalová Petráškovou sjela, že na mandlu ve středu nemá co dělat, když má podle rozpisu pátky, a taky, že zase nedali devátýho do voken vlaječky! Petrášková na Vozábalovou řvala, že se snad ještě v tomhle zasraným (hele, fakt to řekla!) baráku má právo jednou vyměnit na rozpise s Kloučkovou, anžto ta dneska nemůže, a že s vlaječkama jí Vozábalová s domovníkem taky můžou políbit záda, protože v šestým patře se ty blbý vlaječky vyvěšujou leda pro vrabce. ....No a pak mandlovaly.”
Adam protočí oči. “Tenhle barák je cvokhaus.”
Nevím, jestli byl mandl v domě standard, asi ne, ale pamatuju si, jak jsem s babičkou a mámou jako malá párkrát "mandlovat" šla. Ale moc konkrétního si nevybavuju - sklep, světlo jen ze stropních žárovek, několik dalších sousedek, vedro a vůně čerstvě vyžehlenýho, ještě horkýho prádla.
Dobré ráno :)
Navazuje na "rudý krepák"
"Dneska do třídy vlítnul ředitel, kvůli tý Novákově přestřelce s ruštinářkou," hlásí Adam.
"Prej, co k tomu jako třída můžeme říct?
Mlčeli jsme.
A on zas, jestli si taky, jako Novák, myslíme, že je vhodný vysmívat se našim osvoboditelům?
Furt jsme mlčeli.
Jetli prej je mezi náma další, komu nevyhovuje výzdoba naší školy?
Pořád jsme mlčeli.
Ředitel byl vzteky rudej jak ten krepák a řval na nás, jestli jsme hluchý nebo si sedíme na uších?
Dál jsme kolektivně mlčeli."
"Nakonec prohlásil, že tohle bude mít následky pro celou třídu, řekl učitelce, že může pokračovat ve výkladu, prásknul dveřma a odešel."
"Brácha, pocem, mám čtvrtou!", volá Kája. Klečí u starého rádia Telefunken. "Máma říká, že je rozbitý a ono přitom krásně hraje. Koukej," Kája opatrně ladí frekvenci. Rádio nejdřív jen monotónně šumí, pak se zvuk začne měnit a nakonec se z rádia ozve hudba.
"Blé, dechovka," ohrne nos Adam. "To je stanice Hvězda," poučí ho Kája a dál ladí frekvence, "...tady je Vltava," z rádia se ozve vážná hudba, "tady Praha... a tady někde je ta čtvrtá, co nevím, co je," Kája dál točí čudlíkem, "tu tam necháme, jo?"
"Vysílá Svobodná Evropa," ozve se z rádia.
"Ty vole, brácha! Ztlum to!"
Nejsem technicky dostatečně fundovaná, abych si mohla bejt jistá, že Adam s Kájou na konci 70. let mohli na Letný chytit na starým rádiu vysílání Svobodný Evropy (nevzpomínám si, že by se mi to někdy povedlo, a pokud ano, tak jsem nejspíš nepoznala, že jde o "nepřátelskou vysílačku" :)), ale nebudeme si tím kazit pěkný příběh :))
Hezký den všem :)
"Kájo? Máma říkala, že máme najít desky Broučků a odnýst je paní Kloučkový do šestýho pro její dvojčata. Tak jsem je našel a hádej co? Jedna deska chybí! Nevíš o tom náhodou něco?," Adam podezřívavě pozoruje Káju.
Kája provinile sklopí oči "já... já jsem tu desku asi někam schoval..."
"Jak schoval? A proč?," diví se Adam.
"Já nevím, asi jen tak. A vůbec! Jsou to moje desky!," mračí se Kája.
"Brácha! Nekecej a vybal pravdu!," rezolutně požaduje Adam
"Ona tam byla strašně zlá žluna, co chtěla Broučka klofnout...," pípne Kája.
"Ty jseš ťunťa, tak pojď, půjdem hledat," usměje se Adam.
Těch šest malejch desek Broučků musí znát každej (kdo pamatuje totáč) a neříkejte, že ne! :) Zlá žluna byla, tuším, na druhý straně třetí desky. :))
Achjo, tak zase něco z první, málo času, ale holt BJB :)))
"Kamilka se dneska smála Tamaře, že má divný šaty. Že prej jsou příšerně nemoderní a že takovou nařasenou sukni nosila její máma, když byla malá. Tamara se nafoukla, řekla Kamilce, že je úplně pitomá, že náhodou tyhle šaty jí ušila babička a že je šila podle Burdy, jestli teda má Kamilka tušení, co to Burda je. A Kamilka jí řekla, že samozřejmě má tušení, co to Burda je a že babička má zřejmě hodně starý číslo...," kulí Kája oči.
"No a? Co valíš bulvy? Holky tohle strašně řešej," směje se Adam.
"Ale na tý sukni žádný řasy nebyly!," oznámí Kája.
Rudý krepový papír, žlutá písmena... připomíná to někomu něco?
“Novák má ve škole příšernej průser,” oznamuje Adam.
“Co proved?,” ptá se Kája.
“Dělal si srandu z výzdoby školy ke Dni osvobození a oslavnejch nápisů. Začal je různě předělávat, jako “se Sovětským svazem přišla bída na zem”, a tak. Jenže to zaslechla ruštinářka a dostala hysterák, že si dělá srandu z národa, který nás osvobodil od fašistickýho jha! Je prej naší povinností vyjadřovat za to navždy nehynoucí vděk!
No, a von se jí zeptal, co by se jako stalo, kdybychom jeden květen nevobalili celou školu do rudýho krepáku, jestli by nám to přijely zase vysvětlit jejich tanky jako v 68.”
Asi si hodně z nás pamatuje limity naší "svobody" za těch slavných dob, definovaných heslem "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!"
Jinak ale přeju všem pěkný den :)
Dneska jsem to vzala opravdu doslovně :). Přeju všem krásný den.
“Ty bláho, brácha! Dneska jsem na schodech potkal Zuzanu z pátýho,” hlásí Adam.
“Von zase nejezdí výtah?” Ptá se Kája.
“Nejezdí, potkali jsme se v zatáčce u Vozábalový. Mimochodem, to byla Zuzanina velká smůla, že ten výtah nejezdí, protože to by se jí jinak nestalo, co se jí stalo!”
“Co se jí stalo?” Kája vypadá zaujatě…
“No, vydala se na špacír voháknutá věcma svý mámy. Měla máminu koženkovou sukni a lodičky na vysokým podpatku. Jenže v nich neumí chodit ani normálně, natož dolů po schodech, žejo. Už to vypadalo, že to dá, ale nakonec se rozplácla u Štefkovejch na rohožce."
Nedalo se nic dělat, tohle prostě vyběhlo samo... :)
Je běžné, že nekompromisní formulace postojů, zastávaných autorem této polemiky bude nepochybně společnost rozdělovat na jeho fanatické zastánce i odpůrce. Ostrý nesouhlas se v dané společnosti dá prakticky bez jakékoliv pochybnosti očekávat od lidí zasažených ideologií environmentalismu a ekologismu, či dalšími -ismy.
Zároveň je nutno důrazně připomenout, že tito vpravdě ekoteroristé naprosto opomíjejí výsledky soustavné práce autora této polemiky, týdny důkladného studia, tvorby poznámkového aparátu i barevně odlišených nesouhlasných vlnovek. Naproti tomu stavějí argumentaci, která se ukazuje nekonečně falešnou a prázdnou.
Uvědomme si konečně, že kmen lípy zabírá na našem dvoře příliš mnoho místa, kde bych mohl parkovat svůj vůz!
Pozn. 1Autora jsem dala do nevitelného fandomu, ale tak nějak věřím, že je i tak čitelnej :)
Pozn. 2 Snad jsem zadání splnila (kdyžtak se svět nezboří, žejo :))
Pozn. 3 zařadila jsem to do svého fandomu Molochovův koktejl, ale ještě nevím, co je to za postavu...
