DMD č. 12. pro 12. 4. 2021. Téma: Zázrak moderní techniky

Vedro, horký vítr, vířící písek, a uprostřed toho všeho dvě armády.

V předchozích střetnutích se mistr vždycky snažil protivníky přemluvit, aby se vzdali. Pochopitelně marně. Anakin přemýšlel, jestli ho to někdy přestane bavit.

"Jsem generál Mace Windu z řádu Jediů..."

Takže ne.

"Až dosud jsme ve válce zničili přes sto tisíc bitevních droidů. Dávám vám poslední šanci se vzdát, abyste mohli být rozebráni a přeprogramováni k mírovým-"

Mace Windův proslov ukončila nepřátelská střela. Pak už to šlo rychle. Zabzučela fialová a modrá čepel, vystřelily salvy z blasterů, a za pár chvil zbyla ze zázraku robotické techniky jen hromada kouřícího šrotu.

LIGO se snaží zachytit gravitační vlny - zdroj informací o událostech ve vesmíru, jako jsou srážky supernov či splynutí černých děr.
Je to obrovský Michelsonův interferometr - rozdělení a zpětné složení signálu dokáže zviditelnit i ty nejmenší změny způsobené otřesy. Ramena interferometrů jsou několik kilometrů dlouhá, proto detektor zachytí změny drah o velikostech menších než je průměr atomu. Detektory na třech vzdálených místech zeměkoule zvládnou zaměřit, odkud gravitační vlny přicházejí. Týmy nejlepších teoretiků vytvářejí knihovny možných scénářů - takto se projeví splynutí galaxií a takto zborcení hvězdy do sebe.
Pak zbývá jen čekat. Na událost kosmických rozměrů, která prověří funkčnost zázraku moderní techniky.

Návrat je ohraničen bouří Hančiných chmur.
Markétu najdu až večer, schovanou poblíž sadu – rozmluvit ji nedovedu. Květy sladce připomínají pomstu pozřenou hlínou. Už sedm let sem nechodím.
„Pojď, vlaštovko, najdeme lepší schovávačku.“

Šípkový keř u hradeb roste odedávna. Živé věci nepodléhají snadno, ale já dobře vím, jak ze své moci vykřesat nejvíc. Pruty splétám do hnízda, otevírám chodbu přesně pro děvčátko.
Děvčátko proleze a konečně se usměje.

„Rozsviť sama,“ pobízím ji. Zvedá ručku, tlesknutí křídel – a světlo září jasněji, než její drobet magie má umožnit. Čerpá ji bez překážek, hladčeji, nově – a já nevím, zda cítit dříve hrdost či strach.

Vážení kněží,
potřebujete ve svém výzkumu pracovat s více těžkými svazky naráz? Bolí vás z toho ruce, záda, berou vás křeče?
Mám pro vás řešení! Ultralehké kompaktní zařízení, které zvládne každý člověk! Váží jen 270 kg a umožní číst až 8 svazků najednou!
Neváhejte a objednávejte ještě dnes!

Ano, přesně tak mohl „anoncovat“ svůj stroj, který vynalezl v roce 1588, Agostino Ramelli. Číst více těžkých knih najednou tehdy byla záležitost spíš pro vzpěrače, než pro mnichy. Dalo by se říci, že toto zařízení bylo tedy jakousi první „čtečkou“, která umožňovala zpracovávat informace.
Dnes je z něj už jen muzejní kousek.

Lada znovu rozvine oponu.
Evžen může nerušeně prohmatávat podlahy, proklepávat stěny a splétat komplikované čáry.
Lada soucitně pozoruje nervózního Milana. Zřetelně čte v jeho očích, že proklíná chvíli, kdy ho napadlo navázat s ní známost. Mrzí ji to.
Zároveň nezapomíná zůstat ve střehu, připravena odrazit jakýkoliv magický útok.
Rozhlíží se po bytě, v duchu hodnotí vybavení, zkoumá nájemníky.
Žena kouří a klábosí s Milanem, výrazně starší manžel zatím vstává od psacího stolu s telefonem u ucha. Lada zaujatě sleduje, jak volně přechází po obýváku. Žasne, že sluchátko není spojené s žádným přístrojem.
Telefon prská, spojení vypadne.
Muž nechápe.
Magie vyhrála.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Zázrak Moderní Techniky.
"Ahoj, Viktorko," pozdravil.
"Ahoj, Zázlaku," pozdravila holčička, "jsem zvědavá, čím mě oslníš!"
"Neboj se," pravil sebevědomě host, "já totiž imituji létání! Se mnou se můžeš podívat na pyramidy, Kilimandžáro, Čínskou zeď nebo Niagarské vodopády, a když si připlatíš, i na Měsíc tě dopravím!"
"Za pšíplatek?" zvedne obočí Viktorka, "Můj kamalád létající kobelec mě vozí zadalmo!"
"Určitě nemá," zarazí se Zázrak, "tak vysoké HD rozlišení!"
"Nevím, my nelozlišujeme, ale díváme se! A on není oplavdový, víš?"
"Tak vidíš!"
"Ty taky ne."
A tak se Viktorka a Zázrak Moderní Techniky neskamarádily.

Vnitřním předpisem ředitele organizace XY se uvádí do praxe rozkaz číslo 000X o Provádění kontroly měřením teploty za účelem předcházení infekce Covid-19 dle nařízení vlády xyzž ze dne xx.xx.xxxx:
Všichni příslušníci, státní zaměstnanci i civilní zaměstnanci organizace se při vstupu na pracoviště organizace podrobí měření teploty za účelem předcházení infekce Covid-19 a to při příchodu na pracoviště v prostorách vrátnice certifikovaným teploměrem značky "Spolehlivý".

"Tak co, kolik máš ty Felix?"
"36,1."
"Dobrý a ty, Franto?"
"34,8."
"Kecáš. A co ty, Hanys?
"Co by, prošel, 35,9."
"Hoši, teploměr? Nechci vám kazit radost, ale oni nejspíš používají generátor náhodných čísel!"

„Tak vy jste ten vyslanec od Jediů?“
Neuspořádaná postava, která toto pronesla, vzbuzovala ve skupině Gwen plus kluci silné znepokojení. Berek se ošíval, jen co vešli do domu, Trins s hrůzou pozoroval jiskřící dráty a Mossi hledal Igora.
Gwen se nuceně usmála.
„Jsem tu z příkazu Rady, váš vynález-“
„Je to něco úplně nového! Změní to vše! Moderní technika v neskutečné podobě!“
Vědec táhl Gwen za sebou chodbou a pak vítězoslavně otevřel dveře.
„Vizte! Popatřte na zázrak!“

Bylo to děsivé. Nepopsatelně odpuzující.
Gwen proto ani moc nemrzelo, že kromě zničení všech záznamů a věci samotné musí vědci i vymazat paměť.

„Přišel jsem jak na zavolanou, koukám,“ řekl příchozí. „Nechápu, na co jste čekali.“
Úsměv pohasl. „Opravdu sis myslela, že zvládneš najednou ukočírovat mysl šesti lidí? Nejsi blázen? Proč jste nezmizeli?“
Polkla jsem. Jak to vysvětlit? Útěk přes rozhraní byl samozřejmě nabíledni, ale kdoví, kam by nás těch pár kroků zaneslo! Potřebuji najít Kristiána co nejdříve, ne se vracet kdoví odkud!
„Děkuji za pomoc,“ odsekla jsem. „Tohle je ale náš úsek. Co ty tu?“
Odjakživa je nejlepší obrana útok.
„Hledám vás už několik dní,“ řekl Lučištník, jeden z nás. „Rada posílá nové wigitory.“
Sáhl do vaku a vyndal dvojici lesklých pistolí.

"Takže tohle je můj domov? Odsoudil jsem celou planetu kvůli tomuhle?"
Otevřel jsem chrámové dveře, zatímco vlasoid skotačil s jeho novým kamarádem u nedalekého lesa. Zapískal jsem na ně, aby mě doběhli. Jakmile se uvelebili na mých ramenech, vstoupil jsem dovnitř.

Místnost byla prázdná, až na kouli v jejím středu. Při dotyku se spustil hologram ženské postavy.
"Zázrak moderní techniky nám přinesl zkázu. Neměli jsme čas se evakuovat, bylo to tak náhlé. Naštěstí byl projekt dokončen. Ernael bude zničen."
Hologram probliknul jako by se spouštěla nová sekvence. "Tvůj domov je skutečně na této planetě, jen hledáš ve špatném čase, potulný."