DMD č. 12. pro 12. 4. 2021. Téma: Zázrak moderní techniky

Palubou se rozlehlo halekání rozkazů. Víření bubnu se mísilo s pískáním bocmanovy píšťalky. Brámové plachty se rozvinuly. Na okamžik se zatřepotaly. Pak nastavily svou plochu větru. Hon začal.

“Pane Keithu, kolik máte hodin?”
První důstojník zalovil v kapse. Zlatý strojek se zaleskl ve slunci.
“Dvě hodiny a dvacet šest minut, madam.”
“Mé říkají dvě hodiny třicet devět. Rozcházíme se téměř o čtvrt hodiny.”

Sešli do kajuty. Frances otevřela zásuvku. Vyndala z ní kufřík z leštěného dřeva. Jemný mechanismus chráněný před nepřízní světa. Před půl stoletím revoluční novinka. Zázrak přesného času a výpočtů uprostřed ničeho.
“Chronometr říká dvě hodiny třicet jedna.”

Nie HuaiSang se zastavil na okraji města Qinghe, aby na vlastní oči spatřil soustavu měchů poháněných vodním kolem. Vždy měl zájem o umění a řemesla, byť šlo o tavení oceli, k němu patřila. Koneckonců tato metoda pomohla urychlit výrobu, což by mohlo do budoucna být velkým přínosem.

Sledoval vzdouvající se měchy a žhnoucí pece. Pro místní zázrak. Pro něj, zajímavost.

Náhle v jeho blízkosti, seskočil z šavle jeden z jeho učedníků a hnal se k němu.

„Vůdče sekty Nie! Na Hřbitově se něco děje…“ Nemusel se ptát na kterém. Místo toho okamžitě vyrazil na místo.

„Co znamená, něco se děje?“

Hagrid byl ještě u Severuse, když se přiřítila Evelína. „Jak je možné, že tady nemáme nijak narušenou magii? Měla by přece být!“ Zadívala se na Snapea a pak na Hagrida. „Musím vědět, kterým obrazem jsi k nám prošel.“
„Je to přeci ten ouplně novej. Ve sborovně.“

Prošli několika malbami včetně obrazu skotačících veverek, až se ocitli mezi trsy banánů.
Evelína se ohromeně rozhlížela. „To přece není žádný obraz! Není namalovaný! Kde to jsme?“
„Aha, to si nemůžeš ze své doby pamatovat,“ pochopil její údiv Severus. „Dnes je magická fotografie běžná věc. Je to jakýsi otisk skutečnosti vytvořený přístrojem zvaným fotoaparát.“

Mael získal od Torose Ginaroda pár nových efektových krystalů výměnou za cigára.
Večer vzal kytaru chystaje se je ozkoušet.
"Zkus zapojit modular, modular a booster za sebe ke snímačům, a na výstup expand."
"Dva modulary za sebou? To nedává smysl..."
"Zkus to."
Učinil tak, zavřel casing a drnknul.
Neozvalo se nic.
"Sem to říkal..."
"Zahraj na nejspodnější strunu a chvíli dobře poslouchej."
Zase nic, ale ze spodního patra zaslechl tlumené, ale zběsilé štěkání.
Ultrafrekvence! Počkej ty mrcho Abergorová, za to neustálý bonzování ti to spočítám!
Po nocích se pak o patro níže domem rozléhalo zběsilé štěkání a vytí Wellentharského teriéra.

Fandím pokroku. Bedlivě sleduju všechny vynálezy, ale každý má nějaký nedostatek.
„Zlato, konečně jsem objevila něco úžasného! Tohle musím mít! Tohle je naprosto revoluční věc!“
„Ale miláčku, nemáme těch krámů doma už dost?“
„Ale tohle není krám, tohle je konečně objev století, víš, kolik žen na něco takovýho čeká? Já to nutně, ale fakt nutně potřebuju, nejsme přece žádní staromilci, žádné fosilie, jdeme s dobou, tohle je vážně úplnej zázrak! A za ty prachy, no nekup to!“
Ten zázrak jsem si vybojovala.
Sušičku výhradně na obnovitelné zdroje energie bez negativních vlivů na životní prostředí.
Z balíku vypadla šňůra na prádlo.

Shavari toho o starých republikových křižnících třídy Venator moc nevěděla, ale když už měla na jeden z nich nastoupit jako první důstojník, něco si o nich zjistila. Nevypadalo to špatně, ovšem jen do chvíle, kdy se po Jolly Jediovi poprvé pořádně prošla.
„Musím říct,“ oznamovala kapitánu Simbaccovi poněkud zaraženě, „že jsem sice byla už na hodně vysloužilých lodích z klonových válek, ale tohle je poprvé, co chápu, že je Impérium nechalo sešrotovat.“
[„Náhodou,“] hájil čest svého plavidla kapitán, [„ve své době byla tahle kráska zázrak moderní techniky!“]
„Což o to, zázrak je to i teď – že ještě pořád drží pohromadě.“

Sub specie praesentiae Ohařův odhad jasnozřivý, neb dekonstrukční emoce v kardiu kolébky civilizace sice plnokrevné, nikoli však zlatonosné. Z řízených úniků betatestrů nejvíce zarezonovalo nadšené vyznání Pauliny Seberádové, celebritky s celospolečenským akčním rádiem, neb oč méně dokázala, o to více odhalila; pohrdána, nebo zkoumána napříč beztřídním i vzdělanostním spektrem.
„e-Hrob zázrakem techniky, čágokámové! Žádný narozen, umřel, ale selfíčka, videjka, vymazlaný sívíčka! A až do skonání můžete přebírat pousty, zda nejlepší nepřilípnete!“
Blýskalo se na světlé zítřky budoucích mrtvol.
Tudy cesta vede, usoudilo vedení CGI AppliedAnimation, jen třeba najmout šlapky, co vystraší heknutím: bez pojištění abyste se i po smrti třásli!

Neurvalec se obořil, trojmo, neb tříhlavý, kde velkorysost, když máte na rozdávání?!
Mám svůj věk, tak jsem se rozhlédl.
Vysportovaný mileniál nejblíž zabořil zdvižené obočí do androidu, zřejmě aby našel návod, čeho se v dané situaci vyvarovat. Dvojice pupků trochu dál příliš ponořena do sebelítostivě cyklické debaty, proč se po pivu tak tloustne, a dáma za mnou si rozčileně u dcery zjišťovala, jak natáčet blížící se trestný čin.
„Pánové, v čem je problém? Dáma snad jasně řekla, že nemá zájem!“
Podcenili mě, neb jsem se nepředstavil; zlomená ruka, přeražený nos a zbabělý útěk.
Obdivně vzhlédla, pane, jak…
„Zázrak staré techniky.“

Strohému pokoji dominuje krb. Není v něm dříví na podpal, ani z něj neplápolá oheň. Přesto je v něm dým. Z krbu totiž vyjíždí zázrak moderní techniky. V prostoru levituje nejnovější typ parní lokomotivy, které se kouří z komína.

Lokomotiva se v nejvyšší rychlosti zasekla v pohybu, stejně jako hodiny na krbové římse. Za nimi je o zeď opřené zrcadlo, kterému hodiny bez jakýchkoli emocí ukazují záda. Kromě svícnu bez svíce je zrcadlo tmavé, bez odrazu. Jakoby by toužilo po světle a netrpělivě čekalo, kdy bude moct zrcadlit zcela nový výdobytek techniky.

Malíř na obraze zastavil čas, nikoli technický pokrok.

Jste moderní žena? Chcete vařit jako šéf?
Není třeba vůbec cedit pot, slzy a krev!!!
Pohleďte na zázrak moderní techniky,
uvaří sám, vy jen mačkáte čudliky!
Mixuje, ohřívá, váží a seká,
míchá, šlehá, vaří v páře, vás to, paní, leká?!
Dokáže i emulgovat, dokonale mele,
drtí, hněte - Termomixe nekoupí jen tele!
Robůtek je prostě třída, i jogurt vám vyrobí,
ale hlavně, jen považte, nikde žádné nádobí!
Nasypete, dle návodu pomačkáte tlačítka,
za chvíli je navařeno! Dnes výhodná nabídka!

Láska prý žaludkem prochází, říkají,
opíjet rohlíkem? Mumlám si potají.
Není nad poctivou prasárnu v kuchyni,
jen ať se kuchařka pořádně zasviní!