DMD č. 14. pro 14. 4. 2021. Téma: Sebranka

"A můžeš si to přepnout, kam chceš," praví Jenovéfa Pankráci, když titulky zakončují film.
Pankrác projede několik kanálů a zakotví na zpravodajské čtyřiadvacítce. Po chvíli se však Jenovéfa ozve:
"Něco jiného, než ta sebranka, by tam nebylo?"
"Ano, sebranka, protože jsme ji my voliči sebrali," charakterizuje politiky na obrazovce Pankrác.
"Zrovna tyto týpky jsem nesbírala."
"Já též ne."
Pankrác, nejsa žádným zprávomaniakem, problikává další programy. Až jej zaujme titulek na kanálu s dechovkovými šlágry.
"Jé, taky Sebranka!"
"Ale mnohem lepší," ohodnocuje kapelu Jenovéfa.
A oba zůstanou na tomto programu, neboť muzika jakéhokoliv žánru je tisíckrát lepší než nekonečné politické kecy.

It wasn't the bazaar this time. It was a Holi parade. Visibility was poor due to the colourful powders in the air. You couldn't hear your own thoughts in the celebratory din. The emotional charge was too much to take anywhere but on the outskirts of the crowd.
The elephants looked magnificent, but felt far from it.
But that wasn't Lioness' concern right now.
There!
She motioned for "her" squad to follow. The wannabe terrorist cell never knew what hit them.
"I can see why Swan picked you as her protege."
"Actually, this was why Eagle made me his 'pickling'."

„Jakmile se branka otevře a otrok s odpadky zajde za roh, vběhneme do pevnosti. Šest minut na nalezení pokladnice a sebrání všeho. Jasný?“
Kuthnar se rozhlédl po mužích, co sebral ve městě. Hrdlořezové, rváči... ti praví. Vběhli na dvůr pevnosti, tiší jako netopýři, když tu...
„Hele, tady leží zlato! Spousta zlata!“
Kuthnar marně spílal, všichni zaklekli a snažili se co nejvíce rozsypaných zlaťáků sebrat.
„Proč si myslíte, že se tu jen tak válí, idioti?!“ zasyčel Kuthnar, ale to už vzplanulo světlo a lord Chaladron se smál.
„Vítejte, noví otroci! Díky, že jste se brali tak dlouhou cestou až ke mně!“

V tramvajáckém kurzu se někdy sejde opravdu povedená parta.
Slyšel jsem o jednom, kde se potkali bývalý policista, učitel hudební výchovy, redaktor televizních zpráv, fotomodelka spodního prádla, účetní v důchodu, trenér basketbalu, operátorka tísňové linky, vrcholový manažer IT společnosti, profesionální tanečnice, kuchař, basák a textař rockové kapely, zdravotní sestra, dva prodavači z Alberta a jeden chlápek, co mluvil jen maďarsky, takže se o něm nikdo nic nedozvěděl.
„To tu vážně nikdo nedělal v dopravě?“ udivilo lektora Jindřicha.
„Já si jako malá hrála, že jsem průvodčí,“ řekla tanečnice Nina.
O osm let později získala bronzovou medaili na evropském mistrovství řidičů tramvají.

Byla jsem nasraná, jak zákon káže. Pán si na tvrzi vesele černokněžničí a já abych mu sháněla komponenty do temných lektvarů. Prý potřebuje někoho mladinkého, nevinného. Jenže ti nejsou běžně k mání, tyhle čisťounký osůbky jsou hlídaný, ty rodiče jen tak nepustí z očí.

No nic, nasypala jsem nehty na podnos a přemístila jsem se do Obrtlé. Samozřejmě nikdo z té opečovávané sebranky nebyl v dohledu. Prošla jsem jí celou tam a zpátky. Jednou, dvakrát.

Konečně. U obchodu s jedovatými svícemi stál klučík s brýlemi. To bude úlovek jedna radost. Teď hlavně nenápadně, ať ho nevyplaším. „Snad ses neztratil, milánku?"

Bylo jich osm. Moje první skvadra nadějných mladých fyzioterapeutů z různých koutů světa.

Dva Italové, spolubydlící, zapsali se mi intuitivním zvládáním učiva (aby taky ne, když učím latinu) a větou: „No, miss, he's not having technical issues, he's on the balcony smoking.“

R., hluboce neformální Rakušanka (její mail začínající oslovením „hey“ mě dosud straší ve snech) s klavírem a lidskou lebkou v pozadí.

V., zjevně při výběru oboru adrenalinem nabitý Čech jako poleno, byl unikátním vhledem do frustrace při komunikaci v angličtině, ještě umocněné tím, že jsem mu tu češtinu prostě nemohla dopřát.

A další čtyři. Sebranko odporná, děkuji vám.

Myšlenkový obraz se rozplynul. Otevřel jsem deník a listoval prázdnýma stránkama, dokud jsem nenarazil na nový nápis. Když jsem ho přečetl, vítr ustal a jezerní vlny zmizely. Písmena začala zářit a slovo válka nás vtáhlo do sebe.

Stál jsem na pahorku zalitým zlatým žárem úsvitu. Na širé pláni byla rozestavěna vojska. Na štítech měla výrytý znak velkého "J" a všichni se dívali mým směrem.
"To je mi ale sebranka," pomyslel jsem si.
Kuře se změnilo zpět do podoby vajíčka a společně s Mulletem se za mě schovalo.
"Jsou tady jen kvůli tobě," zněl hlas odnikud. "Celá armáda proti jednomu muži!"

Kráčím výběhem, zmrzlá zem pokrytá jinovatkou křupe pod nohama. Ranní slunce mě oslňuje. Koně stojí kolem balíku sena, poklidně chroupou. Zimní kožíšky se třpytí v paprscích, od nozder jim stoupá pára.

Někteří zastříhají ušima, jiní se nenechají mým příchodem rušit.
Sheila pootočí hlavu tak, aby mě viděla. Na pravé oko je slepá.
Thorin si mě nevšímá, ale nechá se pohladit po krku. Na to, že je k cizím lidem nedůvěřivý až agresivní, docela pokrok.
Jasná se cpe senem. Už není tak pohublá jako dřív.
Charlie se tváří, že spí. Nevěřím mu. Na to, kolik mu je, má energie na rozdávání.

Kdyby se mu podařilo zpřehlednit signalizaci, kterou virgule vydávají v blízkosti nebezpečného území, aby ji dokázal přečíst i člověk postrádající talent! Třeba se díky tomu naučí něco víc.
Přiblíží se Pravdě.
Je psáno: Pravdu si nosíš s sebou.
Peter si povzdechl a zalovil v kapsách. Obsahovaly značný počet posbíraných předmětů.
Několik drátků, z kterých může sestavovat virgule různých velikostí a průměrů.
Čistý kapesník.
Kamínek s dírkou.
Dva rozdílně dlouhé kousky provázku.
Napůl rezavý plíšek.
Jídelní lžíce.
S povzdechem na to nadělení koukal.
A náhle to přišlo: osvícení! Jeho prsty zakmitaly... virgule mu tvrdily pět yardů doprava? Teď to vyzkouší.
Cink!

Psát hrdiny mu vždycky šlo. Vysloveně si užíval popisy charakterů, pevných jako skála a svalů pevných zrovna tak. Stačilo zavřít oči a viděl je před sebou. Hochy z oddílu, vždy čisté, slušné a pravdomluvné.
Ti druzí, to byl, upřímně, vždycky trochu problém. Vtip byl nejspíš v tom, že je neměl rád. Nerozuměl jejich motivaci. Nikdy mu nepřipadali zajímaví. Ne tolik, jako hrdinové. Jenže příběh je nutně potřebuje, a tak se musí přemoct a vzpomínat.
Na obhroublého rváče od sousedů. Zrzavého sprosťáka z Nuslí. Kluka, co klidně kouřil a chodil do kina na neslušné filmy!
Jasně že je napíše.
Ale nerad!