Elizabeth Gaskell: North and South

Bavlna za peníze.
Peníze za látky.
Žoky za peníze.
Peníze za látky.
Stroje za peníze.
Peníze za látky.
Pracovníci za malé peníze.
Peníze za látky.
Elegantní domov za peníze.
Peníze za látky.
Musel uznat, že tok jeho financí byl alespoň z jedné strany velmi jednotvárný. V nedávné době mu to celé začalo připadat jednotvárné a ploché. Skoro si ani nepovšiml, kde se ty myšlenky vzaly... jenže, čím splatí ztracené zdraví dělnické čtvrti? Jak zaplatit dětem za tatínka? Za co si koupí důvěru pracujících rukou?
A za jaké poklady by v tomto děsivě šedém městě dokázal získat vlídný pohled Miss Hale?

Margaret vystoupila z vlaku. Potřebovala se protáhnout a uniknout pátravým pohledům Henryho. Přestože se tvářila klidně a vyrovnaně jako vždycky, návštěva opuštěné Marlboroughské přádelny jí hluboce otřásla. A také to, že se nesetkala s ním.
Po vedlejší koleji přijížděl vlak z jihu. Jakoby ho její myšlenky přivolaly, spatřila v jednom z kupé známou tvář.
Poznala by ho kdekoliv, ten dokonalý profil s rovným nosem, krásná ústa, pronikavě modré oči. Byl oblečen nezvykle neformálně, neměl svrchník ani vázanku, na tvářích jednodenní strniště. Vypadal tak… přístupně.
Margaretino srdce začalo prudce bušit.
Pan Thorton vystoupil z kupé, a když ji spatřil, usmál se.

John si už před dávnou dobou zvykl odsouvat city stranou. Jeho matka v tom byla skvělým příkladem.
V době, kdy se do Miltonu přistěhovali Haleovi a on poznal Margaret, byly pro něj obchod a dýmající fabrika na prvním místě.
Vídal ji, jak doprovází Miss Braidy na zelný trh. Jak naslouchá rouhačským řečem Janie Cyliann, mladé irčanské dělnice od stavů.
Jeho kolegové a konkurenti Margaret zmiňovali stále častěji. Dělníci si ji oblíbili. Matka byla úsečná, začínala žárlit.
Pan Thornton se věnoval parním strojům a výnosům Marlborough Mills. Byl by si ani nevšimnul, že jeho srdce na vedlejší koleji nabírá na rychlosti.

Dva dělníci v ošumělých vaťácích se opírali o zeď přádelny.
Vtom se shůry ozval rozmrzelý hlásek: "Sakra, musíš použít slova jako spára, stup, chyt, tápající ruka, na tření..."
První dělník šťouchl do druhého: "Ty, Jacku, slyšels? To bylo jak z nebe... jak...," z jiný dimenze, řekl by, kdyby věděl něco o dimenzích.
"Chm...," pravil Jack, "ale byla to vona, ne?"
"Jó, Sigismund-Smithová, jasně. Moc jí nerozumim. Furt mění přízvuk," mudroval první dělník.
"Moc sem to nechyt. Možná jde vo to, co těm našim mašinám chybí. Natření."
"To bude vono, Jacku. Poď, třeba dole u Slicksonů zbylo pár kýblů tý zelený."

Pracanti dorazili, ačkoliv siréna nezazněla.
Nicolas Higgins netrpělivě přešlapoval u zavřených dveří přádelny.
"Jacku, safra, co se děje?"
"Nejsem si jistej. Jak včera přestaly makat stavy, víš co. Tak Master Thornton pozval ňákou ženskou, že se prej vo to postará. Že prej je inžinýrka," odplivl si mladší dělník.
Bavlněné chmýří se stále vznášelo ve vzduchu, ale fabrika byla tichá, převody mlčely.
Zarachotil zámek. Tváří v tvář vyčkávajícímu davu místních robošů i irčanů se ocitla útlá dáma.
"Therese Sigismond-Smith, těší mě... Em... Víte co, já tomu nerozumim, nemám diplom zrovna na tohle. Ale vim co s tim je. Je to rozbitý."