Jane Austen: Emma

Paní Hodgesová by byla v jiné zemi či jiném století vrchní státní zástupkyní nebo vůdkyní pirátů. Teď a tady má to nejvyšší postavení, kterého může inteligentní, všímavá a energická dcera chudých rodičů dosáhnout - je hospodyní v Donwell Abbey. Má svazek třiceti klíčů a nepočítaně povinností, přesto si dokáže koutkem oka všímat zabedněnosti svých bližních; slečna Emma v této disciplíně obzvlášť vyniká. Samozřejmě vše přechází mlčky, diskrétnost patří k popisu práce. Opečovávané Emmě nehrozí nic než trocha hořkého poučení. Teprve když si všimne, že někdo hraje s nemajetnou Jane Fairfaxovou hru, která ji může připravit o všechno, promluví s panem Knightleym.

Na sklonku rušného dne konečně stáli v setmělé místnosti jen oni dva. Cítila, jak ji opouští poslední bublinky šampaňského, a se zoufalou odvahou natáhla paži a dotkla se jeho tváře. Přikryl ji svými prsty.
Nervózně se zasmála. “Co by si zasloužil amor, který vykradl kurníky v Highbury a uspíšil náš svatební den?”
“Právě dostává svou odměnu,” řekl tiše a políbil jí dlaň.
Vytřeštila na něj oči.
“Cože? Pan Knightley, vzor vší ctnosti, kvůli mně loupil pod rouškou tmy?”
“Pan Knightley by kvůli tobě i zabil, Emmo, a ty to víš.”
Po zádech jí přeběhl mráz. Přitiskla své rty na jeho.

„Ach, ano, pane Woodhousi, vám nic neunikne,“ zacukrovala paní Eltonová a zvedla z pohovky, jejímž směrem starý pán koukal, vyšívaný polštářek. „Já bych se s ním sama nechlubila, ale když vás tak zaujal…“ začala jej všem přítomným strkat pod nos.

„Moc pěkné.“

„Ano, já bych to o sobě nikdy neřekla, ale moji přátelé jaktěživo tvrdí, že se jemnosti mojí výšivky nic vyrovná! A snad mohu i sama přiznat, že se ježek povedl jako živý! V košíčku s šitím a kytičkami, rozkošné! A přitom to není přezdobené, přezdobenost já naprosto nesnáším!“

Emmě zaskočilo.

Vždyť ta hrůza vypadá jako ježek v peci!

"...takže Daníkovi jsem musela vyrvat z chapadel tu zátku, potřeboval přebalit, Marek chtěl podat něco ve spíži, jakmile dojedl koláč, na dopisy není odepsáno doteď, účty tu leží osmý den, čaj jsem si nevypila, natož teplý, deník jsem neotevřela už měsíce a...," výčet dokončila výmluvným pohledem a s odfrknutím se sesunula v křesle o kousek níž.
"Ale služebné přece máte," odměřila paní Eltonová kysele.
"To jistě, ale..."
"Šůůů šůůů!" přihučel do salonu starší synek. "Mámo! Sem mašinka, ty si vagónek, tak pojeď se mnou!"
"Zlatíčko, maminka je trochu rozsypaný vagónek. Teta Augusta s tebou určitě ráda pojede," zamanipulovala si Susan.

"Co se jí stalo?" otázal se decentně pan Wellf a úklonem hlavy naznačil směr k besídce.
Emma seděla pod popínavou růží, ruce založené, sem tam vydala nenaložené heknutí.
"Rozsypaly se jí figurky."
"Co prosím?"
"Její poslední velkolepý plán selhal. Střelec místo na jejího koně zaútočil přímo na královnu a..."
"Česky?"
"Ten trouba Elton chtěl místo Harriet ji samu. Teď vymýšlí, koho jí vecpat místo něj. Úplně slyším klapat ta kolečka."
"Jéžkovy voči," udeřil se mladík do čela. "Nechá toho někdy?"
"Pochybuju. Ovšem další studená sprcha přijde v momentě, kdy se jí kůň splaší a pokusí se sebrat jejího vlastního krále."

Pandemická opatření povolila. Zase. Konečně.
Tess neztrácela čas ani ostražitost. Na blešáku by dnes mohly být poklady. Také dost lidí. Dopřála si pauzu v horečném pátrání po literární postavě, kterou pořádně ani neznala.
Než zrak přejel z konce jedné řady stolků k druhé, zarazily se myšlenky u ženské bez domova. Oblečení jí zvláštně nepadlo, vlasy na spáncích jak tři dny po maturáku.
Zaostřila na šátek s nabízenými cetkami. To nejsou cetky. Ten šátek je hedvábný.
Indicie se spojily.
"I think I can help you."
Šedé oči se na okamžik rozzářily známými slovy. Pak zvadla.
Musela si tu už zažít své...

"Nechci trpčit vaši náladu, slečno Woodhousová," nadhodila Mrs Smith, "předpokládám, že o paní Eltonové jste poslední dobou neslyšela?"
"Neslyšela. A musím říci, že mě to blaží," přešla Emma do významného šepotu.
"Pořád poslouchat ty řeči. Vyzná se v knihách," pitvořila se paní domu v nápodobě sousedky, "pojďme založit literární klub. Vyzná se v hudbě, uspořádejme dýchánek... Něco vám povím," pokračovala v jednom ze svých překotných monologů, "já se nerada vyzdvihuji, ale pokud něco, vyznám se v lidech. V jejich citech. Přešlápla jsem, ale mám pro city cit. Spolehlivý ukazatel."
Jen tak jako lehoučce rozbitý, že ano, pomyslela si její společnice.