Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
„Vidíš, kam jsi za ta léta dospěla,“ řekl Ryko. „Sharmská královna, jedna z nejvlivnějších žen v Tezárii. A já jsem pořád tam, jde jsem byl před válkou.“
„Nejvlivnější muž v Tristenolu?“ nadhodila.
„To se pleteš, nad sebou mám ještě toho spratka, který tě pozval a ani mi o tom neřekl,“ ušklíbl se. „A není to někdy málo, mít moc a přepych a nic víc?“
„Co bys chtěl víc?“
Vzpomněl si na sen, který se mu zdál krátce předtím, než se dozvěděl, že přijede Irena. O poklidném společném životě, o dětském smíchu a probuzení do vůně skořice. Nahlas ale neřekl nic.
Přetrvávající rýmamor u mě vyvolává potřebu něčeho fluffy...
„Moony?“
„Ne, Tichošlápku,“ ujistí ho.
„Vždyť nevíš, na co se ptám! Kdybys někoho chtěl pozvat na rande...“
„Přestaň jamesovat. Nepotřebuju dohazovačku.“
„Jistě. Takže kdybys k někomu cítil, hhhhm, náklonnost...“
Remus si uvědomí, že Sirius působí... nervózně.
„Hm?“ v očích se mu objeví nebezpečné jiskřičky.
„Valentýn. Přijde ti Valentýn... romantickej?“ Sirius to slovo téměř zašeptá.
„Možná,“ Remus potlačuje smích.
„Takže... je valentýnka romantická?“
„Jistě... ale není to na tebe málo?“ popíchne ho Remus.
Později si tu škodolibost vyčítá – Sirius vypadá jako nejisté štěně.
*
Remuse probudí zvláštní šustění papíru.
„Jedna ti přišla málo,“ usmívá se Sirius.
Kolem poletují stovky třepotajících se valentýnek.
A vysvětlení, jak a čím je magie nebezpečná je zde.
Bohosudov, podzim 1675
„Jde o čarodějnictví toho nejhrubšího zrna.“
„Jak jsem se obával,“ kývl superior. „Nikdy předtím tu takové potíže nebyly, ale…“
Daniel se ušklíbl. „Magie si ráda bere, co není její. Ta žena působí jako milá stařenka, jenže celé roky musela balancovat doslova na hraně. Jedna z těch dívek utekla do Saska. Ovšem ta druhá… Nechcete vědět, co se s ní stalo.“
Superior chvíli mlčel. „Pokud by se o té čarodějnici někdo dozvěděl, přijdou otázky. Jen jedna? Není to málo? Co když je jich víc? Nechci tu rozpoutat žádné procesy! Je třeba všechno vyřešit hned. Rozumíte?“
Bohužel rozuměl. Musí ji zabít sám.
Jednou takhle večer v cukrárně... Zavíračka před víkendem, bylo toho potřeba hodně udělat a nachystat. Uklidit bar, vyčistit kávovar, naložit auto na zítřejší trhy, ať to nemusíme dělat v 6 ráno, spočítat kasu... S kolegy jsme si rozdělili úkoly, ať tam nejsme do půlnoci. Já, už značně unavená, jsem prohlásila, že je mi to asi fuk a ať si prostě řeknou, s čím chtějí pomoct. To jsem nečekala, co přijde...
,,Je potřeba naložit ledový čaj, ať je zásoba na víkend..." ,,Joo klidně," mávnu rukou. ,,A jak se to dělá?" ,,Vezmeš v kuchyni hrnec, ten největší, a dáš vařit 7 litrů vody." Už tahle představa, pro mě jakožto člověka NEVAŘÍCÍHO, nebyla úplně lákavá. Co víc si přát než po večerech hlídat obří kotel bublající vroucí vody... ,,Pak nasypeš černý čaj. Jedna odměrka je zhruba na půl litru, tak si to spočítej..." Po chvíli násobení jsem došla k počtu 14 odměrek. ,,No a nakonec cukr. Dávali jsme tuším 120 gramů na půl litru..." ,,A není to málo?" ,,Já nevím, musíš to ochutnat."
Ne, nebyl to ani trochu snadný úkol. Když tedy pominu, že jsem se zvládla neopařit ani nevylít obsah sedmilitrového hrnce na zem, musela jsem nakonec v půl deváté večer (!) po dlouhých letech použít trojčlenku, což mě značně rozhodilo xD Nakonec jsem stejně čaj dosladila podle chuti, dokud mi to prostě nepřišlo dostatečně sladké xD
Množství cukru v drabblu je smyšlené, jelikož už si to zase nepamatuju - radši xD
Víte, já se zcela dobrovolně dívám na některé nehodnotné české seriály. A nestydím se za to! Toto drabble bylo založeno na chemii mezi herci a opravdu sugestivních narážkách v prvních pár dílech, které ale postupně nějak odezněly... No vyloženě nad tím truchlím!
Každopádně pro kontext – Hofman a Jelen jsou vojenští lékaři, Hofbauer je jejich nesnesitelný kolega v civilu. Víc vědět netřeba.
Plukovník Jelen už je pozoroval delší dobu. Jako psycholog, kolega a kamarád cítil povinnost zasáhnout.
„Dane, nezdá se ti, že s Hofbauerem nějak často flirtujete?“ otevřel téma nad odpolední kávou.
„Prosim?“ zakuckal se Hofman. „To se ti zdálo nebo co?“
„Kdepak, kamaráde,“ roztáhl Jelen ústa do širokého úsměvu. „Zrovna dneska ti řekl, že máš hezkej zadek.“ Bylo to obalené v několika urážkách, ale obsah byl jasný. „A tys ho neposlal někam!“
Hofman několikrát otevřel a zase zavřel pusu.
„Pozvi ho někam, plukovníku!“
„Ale není to málo? Nějaká ta poznámka...“
„Normálně možná. Před pár dny jsem ale Hofbauera našel na Grindru!“
„Říkala jsi, že prodává hrnce? Jsou dobré?“ zeptala se Esciel niany, zatímco v zádech cítila obchodníkův pohled.
„Ano, a levné, ty nejmenší za dva měďáky.“
„Za dva? To něco vydělá?“
„Taky je mi to divné, ale z nějakého důvodu to dělat musí. A to má některé hezké zboží, až z Ollienu.“
Při zmínce o sousedním království se Esciel v hlavě rozezněl varovný gong, i když nevěděla proč.
„Prosím tebe, pošli mi tu diviznu do paláce, já si musím ještě něco zařídit.“
Otočila se na patě a běžela najít Geriána, aby mu všechno vypověděla. Něco tady nehrálo, jen kdyby věděla, co.
Dělá náhradního ajťáka když ten oficiální zrovna není v kanceláři a někomu něco nejde a šlo by to hned vyřešit.
Má přehled o databázi a jejím obsahu, když někdo u něčeho neví co s tím, či kam to patří a s čím by to mohlo souviset, jdou se jí zeptat.
Rychle vyřizuje e-maily, a pokud je to možné, plní zadané úkoly okamžitě.
Kolegové se na ní obrací kvůli její spolehlivosti a preciznosi.
Stará se o květiny.
Napůl řeší backoffice provozu kanceláře, a skoro o všem má přehled.
Vedení : "Ty jo, nedělá toho ta Anděla poněkud málo? Neměli bychom ji vyhodit?"
Obyčejný příběh, který se odehrál už tisíckrát.
Na začátku byla malá jiskra inspirace. Chytila ji do dlaní, chránila a rozdmýchávala.
Dalo to práci změnit jiskru v plamen. Tolik nocí beze spánku, tolik uspěchaných dní.
Chtěla svůj plamen sdílet. Zvala k němu všechny, které by mohl zahřát.
Přicházeli. Někteří vztáhli ruce, jiní jen prošli kolem.
Oheň hořel a ona se o něj starala. Udržovala jeho plamen jasný a čistý.
Při pohledu na jeho mihotavou nádheru nelitovala svých rozhodnutí.
Obětovala péči o něj svou krev, svůj pot i své slzy.
A pak přišla realita, zasmála se a utrousila: “A není to málo?”
Johnsonovi se v obchodě nestíhali otáčet (a jak jim to běžně šlo bez potíží!), když se Cranfordské dámy dozvěděly o chystané návštěvě Lady Glenmire.
S nějakou tou dekádou zpoždění postihla městečko vlna nadšení pro vše skotské.
Když Tess přišla na čaj k Miss Pole, poněkud se jí zkřížily zraky. Všechny přítomné neváhaly a opatřily sobě alespoň tartanové šály, v nejedněch rukou se míhala jehla v práci na nové kostkované pracovní tašce, Miss Matty si troufla i na turban.
"Tedy...," vydechla.
"Mary, drahá, podej mi ten vzor na papuče."
"Ráda bych ještě sehnala šátek pro Marthu."
"Snad to vzácná paní ocení."
Drabble může obsahovat spoilery na larp, což by vám mohlo znepříjemnit zážitek ze hry, pokud se na ni chystáte.
Podlahu obýváku zcela pokrývaly schnoucí sítototisky. Andy už stál úplně v rohu a prohlížel své dílo. Nicky mezi sítotisky protančil k baru.
„Já mám pocit, že na tu výstavu toho mám pořád málo," postěžoval si Andy.
„Myslím, že je toho až až," odpověděl Nicky, na kterého vypadlo několik šablon z otevřeného baru.
„Opravdu? Já bych možná přidal ještě nějakou menší sérii," zauvažoval Andy.
„Co třeba tohle?" Nicky zamával banánem.
„To je nápad!" vykřikl Andy a přeskákal minové pole. Rovnou se vrhl na skicování, aby mohl vytvořit další šablony.
Nicky si nalil štědrého panáka rumu a rezignovaně se svalil na gauč.
